Nenáviděl ten pocit, který nastal vždy, když mu ta ženská podala další mudlovské léky.

Připadal si malátný, zmatený a naprosto bezmocný. Nemělo sebemenší smysl pokoušet se o jakýkoliv protest, tělo ho neposlouchalo.

Věci, o kterých se domníval, že jsou vážné a důležité mu najednou přišly naprosto bezvýznamné. 

Mysl měl zahalenou hustou mlhou a nad každým slovem většinou dlouho přemýšlel, než pochopil jeho pravý význam.

Připadal si jako loutka bez vůle a síly. 

Ani v těch nejhorších nočních můrách ho nenapadlo, že ho jednou na kolena nesrazí Pán zla, ale mudlovská medicína. 

Zase jako už tolikrát předtím ho ta proklatá ženská donutila vypít Mnoholičný lektvar a rázem měl její původní podobu. Při pohledu do zrcadla byl zhnusen.

Nevěděl, co je horší. Zda to, že je pod jejím vlivem a nedokáže s tím nic udělat nebo to, že ho nutí mít její podobu.

Proklínal celou svou rodinu. Nebýt jejich rozhodnutí, Alice Benettová by nevyrůstala mezi mudly a nejspíše neměla ani důvod k pomstě.

I když…

S tím jak šílená byla, si ani tímhle nebyl jistý.

Když se malátným krokem dostal do obýváku, jeho téměř věrná kopie už čekala.

„Sluší ti to, Severusi. Možná ses měl narodit spíš jako žena.“

Severus to nijak nekomentoval. Nejenže věděl, že to nemá smysl, ale než by vymyslel pádnou odpověď, trvalo by to dost dlouho.

„Měl bys mi pogratulovat Severusi, nemyslíš? Zase o krok blíže k nekonečné slávě a co víc i k Potterovi!“

Alice se chechtala, ale v Severusovi i přes jeho stav zatlo.

„K Potterovi?“

„No jistě! Ten mladý pisálek je tak slávychtivý, že se rozhodl Pottera hledat! A s tím, kolik toho zjistil o mě, jsem si jistá, že ho najde.“

Severus marně přemýšlel, jestli se jedná o nějaký Harryho plán nebo se mýlí a novinář je opravdu jen novinář.

„Doufám, že jsem ti jasně vysvětlila o co jde. Zkus udělat cokoliv nečekaného a zaručuji ti, že to bude mít dohru. Budeš pouze odpovídat na otázky, jasné?“

Bývalý profesor lektvarů a dvojitý špeh neodpovídal.

„Ptala jsem se, jestli ti to je jasné!“

Ač byl výsledek mizerný, pokusil se do svého hlasu vložit alespoň dostatek sarkasmu.

„Jistě.“

„Tak je to správně. Jdeme!“

Hostinec u Tří košťat se vůbec nezměnil a Severus si připadal jako v nějaké hodně špatné komedii. Obzvláště když u jednoho stolu spatřil Minervu a Filiuse. 

Zatímco všichni zdravili tu prokletou ženskou vedle něj, on se stal středem zvědavých pohledů.

Jak by také ne. Podoba se Snapem byla do očí bijící a zřejmě mnohé z přítomných překvapila.

Jakmile se Alice dostatečně hlasitě se všemi přivítala, zatáhla ho do soukromého salónku.

Nyní už nezbývalo nic jiného, než čekat na novináře se kterým se mají setkat. 

A doufat…, ale v co vlastně?

Co by bylo lepší? Kdyby to opravdu byl Harry? Nebo snad raději nějaký po slávě toužící novinář?

Severus si nebyl jist, co by si sám býval přál a neměl ani možnost na to přijít, protože se otevřely dveře a jemu se zastavilo srdce.

Teď se dozví, která verze je ta pravá.