Harry nakonec vzdal sepisování složek a vydal se na procházku do nedalekého parku. 

Byl to takový jeho rituál, projít se, pak se posadit na lavičku a naslouchat starostem ostatních lidí, v duchu analyzovat jejich problémy a odsunout do pozadí ty své.

Bylo nesmírně uklidňující slyšet zcela běžné rozhovory a nemyslet na nic jiného.

Totéž udělal i dnes. Posadil se na lavičku ve stínu stromů a zaposlouchal se do rozhovoru dvou mladíků sedících opodál.

„To už bude čtvrtý večer. Myslíš, že se objeví?“

„Weasley říkal, že jeho informace jsou z dobrého zdroje. Už několikrát se ten Smrtijed v tomhle parku ukázal. Musíme jen počkat.“

S Harrym se zatočil svět. Byli to kouzelníci, nejspíše bystrozoři. Věděl, že by měl odejít, ale nedokázal odolat své touze slyšet něco o světě, který opustil. Už jen Ronovo jméno v něm vyvolalo množství dlouho skrytých pocitů.

„Co Fred? Už je doma, že?“

„Jo, včera přijel z Bradavic.“

„Určitě se mu tam líbilo, že jo? Hned bych se vrátil.“

„Líbilo, to rozhodně, ale něco mi nesedí.“

„Co?“

„Taky pamatuješ Snapea jako profesora, ne?“

„No jasně! Nikdo ho neměl rád. Byl takový…nesnesitelný, umaštěný netopýr. Nadržoval Zmijozelu a nenáviděl především Nebelvír. Docela mě překvapilo, když pak díky Potterovi vyšlo najevo, že celou dobu hrál tu nejdůležitější roli ve válce. A co teprve, když se ukázalo, že je naživu!“

Harry měl co dělat, aby se neprozradil. On sám viděl Severuse zemřít a mělo se za to, že jeho tělo pozřela Nagini a proto ho nenašli. Ale podle toho co právě slyšel, tak Severus Snape žije!

„Celé to jeho zmrtvýchvstání bylo divné, ale prý dělali nějaké testy, aby potvrdili jeho identitu. Jenomže, to jak se chová teď je pravý opak od Snapea, kterého známe. Je to hodný, usměvavý profesor, který si o víkendu chodí sednout na pár k Prasečí hlavě.“

„Co? Snape? Ten Snape? To je blbost!“

„Taky si říkám, ale děcka ho milujou.“

„Možná bys to měl říct Weasleymu. Přece jen je vedoucí odboru, mohl by se na to podívat.“

„Asi to udělám. Hele! To je on!“

Mladíci se nenápadně zvedli a tiše pronásledovali muže v kšiltovce, který prošel.

Harry si jich už nevšímal, byl zahloubán do vlastních myšlenek.

Hodný a usměvavý? To musí být hodně špatný vtip. Harry si troufal tvrdit, že Severuse poznal mnohem lépe než ostatní studenti a i v soukromí profesor šetřil úsměvy a vlídností. Tohle jednoduše nemůže být Severus Snape, ne ten, kterého poznal a kterého miloval.

Zvedl se ze svého místa ve stínech a vydal se pomalým krokem domu. Věděl, že dnes se opět nevyspí, tak jako mnoho nocí předtím. Zase znovu a znovu bude prožívat poslední bitvu a uvidí všechny ty tváře mrtvých, kteří v ní položili život. Opět bude provázen vinou a beznadějí, tak jako vždy.

Psychiatr, který pomáhá lidem s jejich traumaty a sám se nezbavil děsivých scén ze své minulosti. Prapodivná ironie osudu.

Netušil, že on sám je jedním bystrozorem sledován a že onen muž stál před jeho domem ještě dlouho poté, co se zhasla všechna světla. Teprve pak se s povzdechem přemístil pryč.