Profesoři v hostinci nebyli náhodou. Možná se tvářili, že všichni Snapeovi spolkli jeho herecký výkon, ale opak byl pravdou. 

Neměli proti němu však jediný důkaz a proto se ho pokoušeli sledovat. Bohužel pro ně, kromě jeho nového chování nenatrefili na nic, co by mohli odeslat na ministerstvo jako podnět k vyšetřování.

Trochu doufali, že rozhovor s mladíkem by jim mohl pomoci.

Harry mezitím změnil celý svůj předchozí plán.

„Severusi, odbočím na okamžik od tématu. Máte po vašem znovuobjevení nějaké zdravotní potíže? Přece jen jste měl být vlastně dávno mrtev.“

„Ani náznakem. Naopak se cítím lépe, než za celý svůj život.“

„Dobře. O čem jsme to mluvili? Ach ano, Kámen mudrců.“

„Máte pravdu, na to jsem téměř zapomněl. Nejednalo se o natolik vážnou situaci, aby hrozilo, že Voldemort povstane.“

Harry přimhouřil oči. Alice byla možná chytrá, ale ne tolik, jako se domnívala. Severus by nikdy v životě nenazval Voldemorta jeho jménem.

„Bez urážky, ale podle mých informací, které jsem získal, Voldemort parazitoval na jednom z učitelů, který mu měl pomoci dostat se ke Kameni. Jestli se nemýlím, nebýt Harryho Pottera a jeho přátel zřejmě by povstal mnohem dříve. A vy jste byl přece jedním u profesorů, kteří Kámen chránili.“

„Kyle, měl jsem za to, že chcete odpovědi do své knihy. Zatím pouze zpochybňujete má slova.“

„Tak to není, Severusi. Potřebuji pouze přesné informace, ne nějaké studentské báchorky.“

„V tom případě nerozumím tomu, proč zkoušíte mou paměť.“

Harry odložil blok a tužku na stůl a pohodlně se opřel do křesla ve kterém seděl. Zatím měl dost času než lektvar vyprší a hodlal ho perfektně využít.

„Víte, úzce spolupracuji jak s kouzelníky tak s mudly což mi dává neuvěřitelné možnosti. Třeba bychom mohli přejít k tomu, co mě osobně opravdu zajímá.“

„A to je?“

„Jaké to je, žít život někoho jiného? Jaký je pocit vydávat se za člověka, který si válku opravdu prožil a doslova protrpěl?“

„Nějak vám nerozumím.“

Harry dramaticky ztišil hlas, přesto Snape slyšel každé jeho slovo.

„Před chvíli jsem vám řekl, že mám opravdu široké působiště. To, co vám vyšlo na ministerstvu kouzel, nemělo šanci projít mudlovskými testy. Jako člověk vyrůstající mezi mudly byste to měla vědět, Alice.“

Mladík s hlubokým uspokojením pozoroval, jak Snapeův falešný obličej zesinal.

„Co chcete? Peníze?“

Harry se zasmál, ale snad poprvé v životě byl jeho smích opravdu zlověstný.

„Peníze? Opravdu si myslíte, že vaše tajemství chci zpeněžit? S tím, jak perfektně jste si vše naplánovala, bych čekal mnohem více inteligence. O peníze mi opravdu nejde.“

„Tak o co?“

„Jen o dvě věci. Za prvé chci vědět proč tohle děláte a chci rozhovor s pravým Severusem Snapem. Vydám ho jako trhák ve své knize a jeho slávu stejně shrábnete vy.“

Madam Rosmerta vstoupila do salónku a Harry si za jejími zády všiml napjatých pohledů tří profesorů a především téměř neviditelného provázku, který vedl ke dveřím. Velmi rychle pochopil o co se jedná.

Zatímco Rosmerta zcela nechtěně rozptylovala Snapea, Harry vzal opět do ruky blok a naškrábal rychlou zprávu. Nenápadně stránku vytrhl a složil do kapsy. Právě včas, neboť Rosmerta se přestala věnovat Snapeovi a otočila se na Harryho.

„A vy si něco dáte mladý muži?“

„Bohužel, za chvíli musím odejít, takže si nic nedám. Ale slibuji, že se jistě ještě někdy zastavím.“

„To budu jen ráda, drahoušku.“

Rosmerta odešla a Harry trpělivě čekal na Snapeovu odpověď, která stále nepřicházela.