Harry zůstal vzhůru ještě dlouho poté, co Ron s Hermionou odešli. Nenechal se od nich přesvědčit, aby se vzdal hledání Severuse. A protože to bylo přátelé, které pojilo množství vzpomínek ať těch dobrých nebo špatných, přislíbili mu pomoc.

Když přemýšlel nad jejich argumenty, tak musel uznat, že mohou mít pravdu. Ale přece se nevzdá jen proto, že mu jde o život!

A bohužel měl Ron pravdu i v tom, že se pak vrátí zpět mezi mudly. Už se rozhodl a ani živý Severus jeho rozhodnutí nemůže změnit. 

Co by tak pomohlo Severusovi, když by zde zůstal? Je po válce a konečně by mohl žít klidný a spokojený život a Harry mu ho nehodlal komplikovat. 

Kluk, který se stále budí nočními můrami, který se na silvestra musí schovat, aby se nezbláznil ze všech těch světel a ran a ten, který se bojí toho, kolik lidí by ještě kvůli němu mohlo trpět.

Ne, tohle nemohl nikomu udělat.

Zrovna, když se chystal do postele na okno zaklepala sova.

Rychle ji vpustil dovnitř a dychtivě se začetl do vzkazu, který přinesla.

Pane Burnesi!

Samozřejmě jsem nezapomněl, jak bych také mohl!

Upřímně jsem doufal, že se ozvete.

Pokud by vám to vyhovovalo, navrhoval bych se sejít zítra v šest hodin v salónku u Tří košťat.

S pozdravem

Severus Snape

Harry byl spokojen. Rychle naškrábal odpověď a konečně se odebral do postele. Potřeboval na následující den načerpat dostatek sil.

„Tak bych řekl, že jsme oba to dětství vyhráli.“

Severus zavřel knihu, kterou právě četl a zkoumavě se na Harryho zahleděl.

„I tak se to dá nazvat, Harry. Neměl bys nad tím přemýšlet, co bylo už nevrátíš.“

„Já vím. Jen jsem měl kolem sebe pořád lidi, kterým jsem mohl závidět jejich dětství. A vlastně tobě nemám vůbec co závidět.“

„Narozdíl od tebe jsem alespoň svou rodinu poznal. A možná, kdyby nebylo toho skandálu, který moje drahá tetička ztropila, tak by se spousta věcí nestala.“

„Doufám, že jednou budu taky tak v klidu vyprávět o Dursleyových.“

„Brzy bude večerka, Harry. Měl bys jít.“

Harry se na Severuse podíval jako kdyby mu právě zabavil koště.

„Musím?“

„Jinak ti budu muset uložit školní trest.“

Severusovi se šibalsky zablýsklo v očích.

„Tak v tom případě nikam nejdu.“

„Jste si jist, Pottere?“

„Jistě, pane profesore.“

Severus se zvedl od stolu, pomalu přešel k mladíkovi a tiše zamumlal.

„Když mě bylo šestnáct, tak jsem se školním trestům vyhýbal, Pottere.“

„Když tobě bylo šestnáct, tak jsi nechodil s profesorem.“

Harry se zazubil a Severus zalapal po dechu nad drzostí mladého nebelvíra.

Scéna se změnila a Harry se svými přáteli chvátal chodbou vedoucí ke Chroptící chýši. Sledoval rozhovor mezi Severusem a tím beznosým zmetkem a třásl se vzteky i strachem.

„Nagini, zabij!“

Harry se probudil celý zpocený a rychlým pohledem na hodiny zjistil, že spal téměř čtyři hodiny. To bylo více než obvykle.

Nemělo smysl se pokoušet znovu usnout. I kdyby se mu to povedlo, nikdy nevěděl, jaká další noční můra se mu bude zdát.