Harry, zatímco čekal s jakým výsledkem Ron přijde přemýšlel co by teď měl dělat.

Jak se v posledních dnech přesvědčil, nemělo smysl hlídat dům Tobiase Snapea, který navštívil. Nikdo se tam od toho dne neukázal.

Možná by nebylo na škodu, konečně kontaktovat profesora lektvarů a sejít se s ním. Přece o něm chtěl psát ve své knize, no ne?

Popadl pergamen a namočil brk. Na malou chvílí se zamyslel než začal psát.

Vážený pane Snape!

Pevně věřím, že si pamatujete náš krátký rozhovor u Prasečí hlavy a proto neodmítnete mou žádost o rozhovor.

Velice rád bych si vyslechl podrobnosti o válce i o událostech před ní.

Čas a místo samozřejmě nechám na vás!

S pozdravem

Kyle Burnes

PS: Odpověď pošlete po mé sově, najde si mě.

Pečlivě pergamen složil do obálky a zapečetil. Vytáhl z klece sovu, kterou mu zde Ron zanechal a dopis jí přivázal k noze.

Teď nezbývalo než čekat. Naštěstí, alespoň Ron dorazil, tentokrát opět s Hermionou.

Podle jeho vážného výrazu nedokázal určit, co testy ukázaly a byl více nervózní než když na něj netrpělivě čekal.

„Vzal jsem sebou i Hermionu, snad ti to neva.“

„Ne, v pořádku. Tak co?“

Ron se posadil a koutky úst se mu zvedly do nepatrného úsměvu.

„Je to neuvěřitelné, ale krev na provaze je skutečného profesora Snapea.“

Hermiona si překvapeně zakryla ústa dlaní a Harry nevěděl, jestli cítí více úlevu nebo strach. Ne o sebe, ale o Severuse.

„Ještě něco. U Snapeů, tedy Snapeových prarodičů pracoval jednu dobu moták. A neuvěříš jak se jmenoval…“

Ron udělal dramatickou pauzu a pak konečně vítězoslavně prozradil ono jméno.

„Scott Bennett.“

„Alicin otec…“

„Počkej, jak víš, že je to její otec?“

„To jsem zjistil už předtím, jen jsem netušil, že byl moták.“

„Třeba by nám o ní mohl něco říct.“

„Nemohl. Je mrtvý.“

Harry oběma svým kamarádům převyprávěl co vše viděl v domě, včetně dvou mrtvol a Severusova vzkazu.

„Harry, nemám z toho dobrý pocit.“

„Nemyslíš, že by bylo divné, kdybys z toho neměla dobrý pocit, Hermiono?“

„Nepřijde ti to jako past, Harry? Jak může Snape vědět, že ho hledáš? Jedině od svého věznitele, což znamená, že o tom ví i on nebo teda ona. Za krátkou dobu jsi našel spoustu stop a to je taky divné. Mě přijde, že ta Alice jde po tobě.“

Harry se na Hermionu díval jako na blázna a Ron na tom nebyl o moc lépe.

„Proč by někdo s kým nemám nic společného šel zrovna po mě?“

„Harry, stále je spousta lidí, kteří byli nakloněni Voldemortovi a stále ti neodpustili jeho porážku. Myslíš, že Alice Bennettová nemůže být mezi nimi?“

„To je absurdní!“

„Ty Harry, Hermiona může mít pravdu.“

„Už i ty, Rone! Byla schopná zabít své rodiče, přeoperovat se na Severuse, oblafnout ministerstvo a pět let žít jako profesor lektvarů! Chceš mi říct, že si mě za tu dobu nemohla najít a zabít?“

„Třeba se chce pomstít i Snapeovi? Co ty můžeš vědět?“

„No ták nechte toho, se mnou to nemá nic společného!“

Ron s Hermionou se na sebe vážně podívali.

„Možná bys od toho měl dát ruce pryč, opravdu si myslím, že Herm má pravdu a jde po tobě.“

„Chceš po mě, abych se na Severuse vykašlal?“

„Stejně tady nechceš zůstat, tak jak mu chceš pomoct?“

„Zachráním ho, tak jak by to udělal on pro mě!“