Z hlediska psychologie by Harry svůj stav označil za psychický otřes. 

Snažil se rychle a účinně vstřebat nové informace, ovšem ve výsledku se pouze rozesmál. Takový ten divný smích, který vyluzují lidé v naprosto zoufalé situaci.

„Harry?“

Jeho dva přátelé se na něj dívali jako na naprostého blázna a Harry jim to nemohl zazlívat. Začínal mít pocit, že celý kouzelnický svět se obrátil vzhůru nohama a nic nebylo tak jak si pamatoval.

„Jak? Jak jsi se zrovna ty dala dohromady s Parkinsonovou?“

„No, vlastně za to trochu můžeš ty a Snape.“

„Já? A Severus? Co my s tím máme společného?“

Jeden šok se téměř vstřebal a Harry už lítal v dalším.

„Několik zmijozelských čmuchalo kolem tebe a Snapea. Věděla jsem to a tak jsem se je vždycky snažila zmást, aby je nenapadlo, že je váš vztah trochu jiný než se celá škola domnívala. Vím, že jste měli nějaký plán pro případ nouze, ale i tak jsem tě často sledovala a pak hlídala.“

Hermiona se odmlčela a hrála si se zipem na bundě.

„Ehm, no tak ti teda po letech děkuju. Pořád to ale nevysvětluje Pansy.“

„Ona celou dobu znala Snapeovu pravou loajalitu. Věděla, že je na straně Brumbála, věděla o tvých hodinách nitrobrany a taky si domyslela i ten zbytek. Stejně jako spousta jiných ani Pansy nechtěla válku. Proto mlčela a stejně jako já, vás hlídala. A tak jsme se vlastně začaly bavit.“

„Počkej, vždyť byla první, kdo mě chtěl vydat Voldemortovi!“

„A ty se jí divíš? Skoro rok ode mě neměla žádné informace a pokud by jsi prohrál a ona veřejně stala na tvé straně, jak by asi dopadla?“

V pokoji zavladlo ticho. Ron, který pravdu znal, se nijak nevyjadřoval. Bylo jen na Harrym jak to přijme.

Ten se na něj zoufale otočil.

„Proboha s kým jsi ty? Taky s někým ze Zmijozelu?“

„Ne to ne, kamaráde! Já jsem sám a spokojený.“

„Dobře, to mi stačí. Další šok bych asi nepřežil.“

„Takže proti tomu nic nemáš?“

„Já? Hermiono, je to tvůj život, nemám právo ti do něj kecat. Koneckonců, taky jsem se vás na Severuse neptal.“

„Když už jsme u Snapea, jak jsi dopadl?“

„Mám co jsem chtěl a ujistil jsem se, že to opravdu není náš bývalý profesor lektvarů.“

Oba se na Harryho podívali s náznakem nedůvěry.

„Jak si můžeš být tak jistý?“

„Rone, copak jste všichni úplně slepí? Nemá žádnou jizvu po kousnutí hadem, nesmrdí lektvarama, má úplně jiné ruce a co hlavně, umíš si představit jak Severus veřejně prohlásí, že jsem byl jeho oblíbený student a je na mě hrdý?“

„To že řekl?!“

„Jo.“

„Rone, myslím, že Harry má pravdu. Ať by se Snapeovi stalo cokoliv, nevěřím, že by kdy prohlásil Harryho za oblíbeného studenta. A že by se po Harrym nesháněl mi taky přijde divné.“

„Díky Hermiono.“

Harry byl rád, že jeho kamarádka sdílí jeho názor.

„A co budeš dělat teď?“

„Počkám si na výsledky mudlovských testů a pak se uvidí.“