Ač se poslední týden prázdnin stal nejlepším obdobím Severusova života, dnes ho svírala nervozita. Seděl v sále Proelia ludo a vlastně netušil, co zde dělá. Ředitel Fry mu pouze oznámil, aby se sem dostavil. Harryho celý den neviděl zato zahlédl ministra kouzel i Albuse Brumbála z Bradavic. Když se vedle něj posadil George Simons, jeho nervozita a špatný pocit stouply na maximum. Harryho ochránce však mlčel a sledoval pódium, kam právě vystoupil ministr kouzel.

„Dámy a pánové, studenti! Velmi vás vítám a jsem opravdu potěšen, že jste se všichni dostavili, přestože školní rok oficiálně začíná až zítra. Jak jistě všichni víte, červnové události vedly k rozuzlení množství nekalých praktik týkajících se této školy. Snad největším překvapením bylo zapojení ředitele Williamse do plánů vraždy pana Severuse Snapea a jeho synovce. Jak se také zjistilo, spousta zdejších studentů zde učivo nezvládala nebo se nesnažila zvládat a jejich rodiče to řešili úplatky, o kterých si ředitel vedl velmi podrobné záznamy.”

Sálem se začalo ozývat polohlasné mručení, od některých i protesty. Ministr však všechny opět umlčel a pokračoval.

„Ministerstvo bylo tímto velice rozhořčeno a jednoznačně se shodlo na vyloučení těchto studentů. Ovšem nový ředitel Proelia ludo tento krok neschválil. Přišel s kompletně novým plánem na výuku, který změní spoustu věcí. Podporu mu vyjádřil i  ředitel Gabriel Fry ze Školy pro chov a léčitelství kouzelných tvorů a Albus Brumbál, ředitel Bradavic. Nyní přivítejte nového ředitele Proelia ludo!”

Severus několikrát otevřel a zavřel ústa údivem. K mikrofonu přistoupil Harry! Snape už ho viděl v mnoha situacích, ale tentokrát opravdu neměl slov. V obličeji naprosto vyrovnaný výraz, hrdý postoj a když promluvil, Severus zvažoval, jaké kouzlo na sebe mladý mentor použil. Jeho hlas byl přívětivý a přátelský, zároveň však působil přísně a budil respekt. Od několika stolů, především letošních druhých ročníků, se ozvalo nadšení. Zbytek sálu však jen užasle zíral.

„Dobrý večer! Děkuji panu ministrovi za jeho úvodní slovo a vás vítám na Proelia ludo.”

Odmlčel se a přelétl svým pohledem všechny přítomné. Když se střetl se Severusem, jemně se usmál.

„U spousty z vás vidím upřímné nadšení, což mě nesmírně těší. Jsou zde i takoví, kteří s mým jmenovaním výslovně nesouhlasí. Proto bych hned na úvod rád ujasnil pár věcí. Na tuto pozici se nepřihlásil žádný kandidát, proto mne ministerstvo kontaktovalo. Někteří mě považují za chladnokrevného vraha a někteří mě zas nenávidí, protože znali mého otce. Mrzí mě, že zrovna tím prohnilým a zlým člověkem byl můj otec, ale nelituji toho, jak to nakonec dopadlo. Spousta lidí se dlouho nemohla v klidu nadechnout a žít podle sebe, jen proto, že jim otec vyhrožoval. Pro ty, kteří udržovali styky s Jamesem Potterem a nyní mě považují za zrádce, mám jen jednu informaci. Nikdy jsem nebyl a ani nebudu jako můj otec. Neschvaluji jeho způsob života, vydírání a zastrašování. Pokud někomu tento můj postoj nevyhovuje, prosím, odejděte.”

Mladý mentor ukázal ke dveřím a sledoval jak se na sebe lidé v sálu zmateně podívali. Ani jeden se nezvedl, aby školu opustil.

„Pokud jste se tedy smířili s tím, že mám školu v plánu vést spravedlivě a bez nekalostí, budu pokračovat.
Pro druhé ročníky snad bude dobrou zprávou, že i nadále zůstávám jejich učitelem.”

Zmínění studenti propukli v jásot a Harrymu tím vykouzlily na tváři upřímný, šťastný úsměv.

„Nyní se tedy dostáváme ke studentům, kteří by zde podle pravidel ministerstva neměli zůstávat. Jsem toho názoru, že každý si zaslouží druhou šanci. Proto jsme spolu s panem Fryem a panem Brumbálem vytvořili plán. Žáci, kteří opravdu chtějí i přes své špatné výsledky, dále studovat na Proelia ludo, budou zařazeni do nové dodatkové třídy, pod mým vedením. Zbytek má možnost podat přihlášku do Bradavic nebo na Školu pro chov a léčitelství. Samozřejme tito studenti projdou zkouškou základních dovedností.”

Všichni začali tleskat a tiše mezi sebou debatovat. Harry si ještě jednou sjednal pořádek a na všechny přítomné se shovívavě usmál.

„Ještě posledních pár informací a už vás přestanu otravovat. Mým zástupcem se stává George Simons, který sedí mezi vámi a nehodlá se předvádět na pódiu. Za další je zde každoroční soutěž. Rozhodli jsem se, že ji nyní přerušíme a až bude obnovena, bude se jednat o přátelské klání. Nyní již opravdu končím a přeji vám dobrou chuť a příjemnou zábavu.”

Světla na pódiu zhasla a Harry sešel schody a zamířil ven. Severus ho zmateně sledoval a nebyl si jist jestli ho má následovat nebo ne. 

„Tak běžte už.”

Překvapeně se podíval na majitele hlasu a s přikývnutím se zvedl a vydal se ven za mladým mentorem. Stál opřen o zábradlí a pozoroval oblohu plnou hvězd.

„Ty teda víš, jak člověka zaskočit a překvapit.”

„Jsem rád, že se mi to povedlo.”

„Budeš dobrým ředitelem a všichni tě budou milovat.”

Harry se usmál. Ke štěstí mu stačilo, aby ho miloval jeden jediný muž. Ale i přes všechno co věděl, si pořád nebyl jistý tím, jak moc hluboké city k němu Severus chová.

„Když myslíš.”

Severus k němu přistoupil a položil mu jemně ruku na rameno. 

„Nemyslím si to, vím to. Když tě miluje takový škaredý, zapšklý páprda jako já, tak tě musí milovat i ostatní. A ten první krok jsi k tomu udělal už dnes.”

Slova Harrymu uvízla v hrdle, protože jestli se nepřeslechl, tak mu právě Severus řekl, že ho miluje. Pomalu vypustil vzduch z plic a otočil se čelem k Severusovi. 

„To asi bude menší problém. Já totiž miluju jednoho strašně sympatického, inteligentního a nesmírně sarkastického muže.”

Severus se zatvářil zklamaně natolik, že si v první chvíli Harry myslel, že se snad něco děje.

„To je opravdu smutné, protože páprda se domníval, že by se jistý mladý ředitel mohl nastěhovat do nevyužitého bytu spojujícího obě školy.”

Harry se zarazil a několikrát naprázdno otevřel a zavřel pusu. Srdce mu poskakovalo radostí, ale mozek odmítal onu informaci zpracovat. O tom bytu četl v historii školy. Kdysi dávno si vzal jeden ředitel Proelia ludo ředitelku sousední školy a zařídili tento byt, ze kterého měli oba přístup do práce. Od doby, kdy se obě školy rozkmotřily, nikdo tento byt nevyužil. Severus netrpělivě čekal na Harryho odpověď, ale ten se místo toho rozesmál. Smál se takovým způsobem, až mu tekly slzy po tvářích.

„P-promiň, S-seve.”

Zástupce Snape se tvářil jako kdyby mu někdo vrazil políček. V tu chvíli se Harry okamžitě přestal smát a věděl, že si to Severus musel vyložit po svém.

„Chápu.”

Severus se otáčel k odchodu a Harry měl dojem, že ho polili ledovou vodou. Zachytil staršího muže za rukáv a donutil ho otočit se zpět.

„Severusi, tohle jsem nechtěl.”

„Lepší dříve než později, ne?”

„Počkej, ne! Bylo nevhodné se začít chechtat, ale vzpomněl jsem si na všechny ty začátky, kdy jsme si nemohli přijít na jméno a najednou se tady bavíme o společném životě. Musíš uznat, že to zní směšně, ale…. Ani na malý okamžik jsem nad společným životem nezaváhal. Vždyť bych musel tohle celé zahodit! A to nedokážu.”

Harry se nadechoval, že ještě něco dodá, ale Severus ho nenechal. Stejně jako před týdnem, i dnes se zmocnil Harryho rtů. Tentokrát se polibek stal příslibem šťastného života plného lásky.