Vím, že vše šíleně komplikuju a davám tam jeden bláznivý zvrat za druhým, ale taková jsem já😂😂😂 Ale blížíme se do finále, ještě jedna kapitola a pak epilog. Příjemné čtení😊

Severus byl zoufalý. Proklínal sám sebe, že se Harryho více neptal na jeho osobní život. Třeba by pak věděl, kde ho hledat. Od jeho odchodu z nemocnice už uběhly dva dny a po mladém mentorovi ani památky. Ani Thomas netušil, kde by jeho učitel mohl být. Nezbývalo jim nic jiného než doufat, že je v pořádku. Simons se snažil také pomoci a procházel místa o kterých věděl, že je mladý pán navštěvoval. Nebylo to však nic platné. Po mentorovi se slehla zem.

„Severusi, už si konečně sedni!”

Ředitel Fry byl ze svého zástupce nervózní, když neustále pochodoval po pracovně sem a tam. Ten se s nechutí posadil, ale pro změnu začal bubnovat prsty o desku stolu. Ředitel nad tím jen prokroutil hlavou a podíval se na nástěnné hodiny visící nad krbem. Blížila se jedenáctá večerní a oba očekávali příchod Simonse. Pokud někdo o Potterovi měl dostatek informací, byl to právě on. Když zahučel krb, oba se na muže dívali s očekáváním.

„Dobrý večer, pánové.”

Tvářil se nadmíru vážně a ani jeden se neodvažoval na cokoliv zeptat.

„Našel jsem pana Pottera.”

Severus se neudržel a vyskočil na nohy.

„Kde je?! Proč jste ho nepřivedl?”

Simons se na Snapea podíval pohledem natolik chladným, že i zástupce se zarazil.

„Pane Snape, kdybyste mě nepřerušoval a nejančil jako malé dítě, třeba bych se k tomu dostal.”

Snape se nadechoval, že bude protestovat, ale když viděl Fryův přísný výraz, raději mlčel a posadil se zpět na židli.

„Nevím zda je vám to známo, ale pan Harry měl kromě svého otce ještě jednoho příbuzného.”

Severus se tvářil velmi překvapeně a v duchu uvažoval, kolik toho o Harrym ještě neví.

„Jeho babička z matčiny strany, Emily Evansová, byla umístěna v domově pro duševně choré s nadstandartní péčí. Po smrti Lily bohužel zešílelal a poznávala pouze mě a pana Harryho. A za ní pan Potter zamířil.”

Simons se tvářil vážně a byl zachmuřený natolik, že to bylo Severusovi více než podezřelé.

„Proč mám pocit, že bude následovat nějaké ale…?”

Kdyby pohled zabíjel, byl by Severus Snape na místě mrtvý.

„Protože to má své ale. Předevčírem Emily zemřela. Dnes byl pohřeb, tam jsem pana Harryho potkal. Je v pořádku, ale asi se hned tak nevrátí.”

„Děkuji, Georgi.”

Ředitel Fry se na svého bývalého studenta chápavě usmál a dal mu znamení, že může jít. Simons se zvedl, ale ke krbu nedorazil.

„Takže mám jen tak sedět a čekat až se Harry uráčí dorazit?”

Možná to zástupce Snape nemyslel nijak zle, ale Simonse tím pěkně namíchnul.

„Pane Snape, řekněte mi, zajímá vás pan Potter? Nebo se mu rychle potřebujete omluvit, aby se ulevilo vašemu svědomí? Já ho na tom hřbitově viděl a pochybuji, že byste mu vy mohl pomoct. I mě odehnal a to vzhledem k okolnostem, je co říct. Uvědomujete si vůbec, že Emily byla jedinou památkou na Lily? Že to bylo jediné co Harrymu po smrti matky zůstalo? Jak se asi cítí kluk, který riskoval všechno, aby zabil svého otce a když se po probuzení chce setkat s osobou, kvůli které celý život ustupoval, nechal se bít a mučit, jen aby ji zajistil péči, kterou si zaslouží, zjistí, že den předtím zemřela. Do Harryho volby partnerů jsem se nikdy nemíchal, ale s vámi si klidně do budoucna ještě popovídám a to pomocí hůlky. A to, že jste byl mistr na Proelia ludo mě fakt neodradí.”

„Mám dojem, že váš vztah k Harrymu není úplně obyčejný a normální.”

Ředitel se málem chytl za hlavu, když slyšel co Severus vypustil z úst. Simons se ani neobtěžoval otočit, ale přesto odpověděl.

„Harry je tím jediným, co mi po Lily zůstalo. Jediná připomínka toho, jak úžasná žena to byla. Sbohem.”