Jako nekonečnou temnotu si člověk představí nejspíše tmu, která nikdy nekončí. Nějak podobně si účinek kletby představoval i Harry. Tmu ze které nebude cesty pryč. Ovšem to, co zažíval po zásahu kletbou nemělo s touto představou nic společného.

Ocitl se v nekonečné noční můře. Sledoval jednu vzpomínku za druhou jako divák. Všechny měly něco společné. Byly to nejhorší okamžiky jeho života a on se na ně musel dívat znovu a znovu. Některé z nich měl léta vytěsněné z mysli a teď se vrátily. Byl zoufalý a jediné co si přál, byla smrt. Vysvobození z tohohle pekla.

„Lily nehodlám o tom diskutovat! Můj syn bude studovat jedině na Proelia ludo! Nikdy nepřipustím, aby studoval v podřadných Bradavicích!”

Malý chlapec se krčil za jedním z brnění a sledoval hádku mezi svým otcem a matkou. Ta se zarazila a tvářila se naprosto zaskočeně.

„Podřadné Bradavice? Proto toho umím víc než ty? Harry nikdy nebude na té tvojí Proelia ludo nešťastný!”

„Nešťastný? Má všechno. A budou se mu klanět jen když uslyší jeho jméno!”

„To není všechno! Miluje přírodu a zvířata! Baví ho famfrpál! A plno dalších věcí a já ho o ně nehodlám připravit! Nebudu přihlížet jak se z mého syna stává magor, posedlý mocí!”

Chlapec vypískl a utekl do svého pokoje, když otec jeho matku udeřil.

***

„Otče! Slyšíš? Tati!”

Chlapec seděl na holé zemi, zamčený ve sklepě a usedavě plakal.

„Mami!”

Střídavě volal otce i matku, ale nikdo nepřicházel. Nechápal, proč tady sedí. Požádal otce, zda by mohli jet na mistrovství ve famfrpálu. Místo odpovědi skončil ve sklepě. Dveře se se zaskřípáním otevřely a v nich stanul jeho otec.

„Tati! Bál jsem se, že mě tady necháš! Chlapec se vrhnul k otci a objal ho.

„Jen jsem chtěl ma famfpál. Moc mě to baví. Neudělal jsem nic špatného.”

Chlapec usedavě plakal a tiskl se ke svému otci. Ten ho však odstrčil.

„Na famfrpál zapomeneš! Můj syn se nebude zajímat o takovou primitivní hru!”

Malý hoch se bál a přitakal.

***

„Harry Jamesi, pojď sem!”

Sotva třináctiletý hoch vešel do salónku, kde již byla matka i otec. Už se naučil, alespoň častečné poslušnusti. Nadále se v některých ohledech vzdoroval, ale být každou chvíli ve sklepení bylo přece jen náročné.

„Ano, otče?”

„Jaký je trest za lež, synu?”

„Deset ran holí otče.”

Harry nechápal, proč se otec ptá, ale bylo rozumnější odpovědět.

„Slyšela jsi Lily? I náš syn ví, že se nevyplácí lhát.”

Obešel jeho matku a vytáhl hůl. Harry zděšeně sledoval, jak dopadá na matčiny záda. Po třetí ráně se svezla s křikem na kolena. Hoch moc dobře věděl jakou bolest jí otec způsobuje. Přiskočil k němu a hůl mu chytil. Otec neváhal a vyškubl se z jeho sevření a začal bít nejen svou ženu, ale i syna.

***

Po dlouhé době měl strach. Otec si ho zavolal a Harry věděl, že se něco děje. Nikdy ho neodvolával ze školy.

„Pamatuješ si na rodinu Gregoriových, synu?”

„Ano, otče.”

„Jejich syn Tony chodí na Proelia ludo do ročníku nad tebou, že ano?”

„Myslím, že jsem ti vyprávěl, že je černou ovcí rodiny.”

Harry mlčel, už chápal proč je zde.

„Já v rodině černou ovci nestrpím. Jednou se oženíš a převezmeš mé místo. A oženíš se s ženou a budeš mít spoustu dětí. Ano, vím o vašem včerejším dostaveníčku a abys věděl synu, já žádného buzeranta v rodině nestrpím!”

„Jako kdybych si to snad vybral já, že se mi líbí kluci.”

Už ve chvíli, kdy promluvil věděl, že je zle. Týden v kobce a každý den ho chodil otec zbít.

Zvláštní bylo, že občas k Harrymu dolehly hlasy z okolí. A právě do jedné vzpomínky se mu zamotal hlas, který mu dlouhou dobu zpříjemňoval veškeré jeho sny.

„Thomasi, mluv se mnou.”

„Není o čem.”

„Ale ano, je.”

„Jako například?”

„O Harrym.”

„O tom jak jsi mu nevěřil? Jak jsi mi vtloukal do hlavy, že je špatný?”

„O tom, jak Harryho uzdravit.”