Jaká je šance, že mladý, zdravý muž dostane infarkt? V případě Harryho Pottera byla opravdu vysoká. Děkoval Merlinovi i všem svatým, že se mu podařilo otce přelstít. A v duchu uděloval titul Mistra lektvarů člověku, který vymyslel onu úžasnou, ovšem zakázanou, obdobu Mnoholičného lektvaru. Jeho hlavní výhodou byla vědomá přeměna na původní vzhled. Princip zůstaval stejný. Cokoliv z těla dotyčného se přimíchá do lektvaru, který způsobí změnu vzhledu, ale zároveň účinkuje na nervovou soustavu a když se uživatel chce vrátit ke své podobě, může to udělat takřka kdykoliv. Harry se ani nedivil, že lektvar ministerstvo zakázalo. V nesprávných rukou by se dal považovat za zbraň. Dnes však byl více než užitečný a mladý mentor byl velmi rád, že něco takového ve skladu Proelia ludo našel.

Opět se napil z flakónku, ale tentokrát ho nechal stát na stole ve stanu. Už nebylo třeba dlouho skrývat svou tvář. Vyšel ze stanu a diváci utichli. Věděli, že nyní si vybere jednoho z nich a ten bude muset sestoupit z tribun a účastnit se souboje.

Harry vyhledal Severuse a zabodl do něj pohled. Viděl, jak se zástupce nepatrně usmál v domnění, že si ho jeho synovec vybere. Aniž by odvrátil zrak od muže, kterého miloval, vyřkl jméno svého protivníka.

„James Potter!”

Tribunami to zašumělo a Severus naprosto šokovaně otevřel a opět zavřel ústa. James Potter zbledl, ale neměl na výběr a musel sestoupit do arény. V jeho očích Harry spatřil záblesk strachu a na tváři se mu díky tomu usadil vítězný úšklebek.

„Nevím, zda tohle byl vhodný výběr Parkere.”

James Potter se snažil svého soupeře rozhodit, ale nebylo mu to nic platné. Možná proto, že aniž by to věděl, stál proti svému synovi.

„Uvidíme, pane Pottere. Máte první ránu.”

Harry si tuhle chvíli užíval. Měl nad otcem moc a věděl, že dnes to konečně dokáže.
Potter se snažil útočit, ale velmi rychle bylo poznat, že titul Mistra soubojů, který podvodem získal, si skutečně nezaslouží. Harry ladně odrážel každý jeho útok a sám útočil zprvu minimálně. Tělo měl nadopované adrenalinem natolik, že nevnímal ani mozkomorovu přítomnost. S každou další vteřinou přitvrzoval, až byl James Potter pod neustálou palbou. Útočil tak dlouho, dokud jeho protivník nebyl vyčerpaný. Jedinou myšlenkou změnil svůj vzhled a než se kdokoliv stačil vzpamatovat, vyslal poslední kletbu. Modrozlatý paprsek světla neminul cíl a zabořil se do hrudi jeho otce. Mentor zavřel oči a s úsměvem čekal na návrat kletby k němu. Pocítil zimu a během sotva dvou vteřin do něj narazila magie. Pak už byla jen tma.

Thomas Parker si velmi rychle uvědomil, co se stalo. Měl by mít vztek, ale jakmile vyhlédl ze stanu, pochopil, co jeho mentor udělal. Neváhal a vyslal kouzlo, kterým chtěl mentora odhodit. Ve stejnou chvíli se k Harrymu snesl mozkomor. Odražená kletba zasáhla mozkomora a rozdělila se na několik paprsků a jeden udeřil do mladého mentora. Na tribunách se spustil poprask a mezi prvnímy, kdo se hnal do arény byl Severus Snape a ředitel Fry. Thomas už klečel u svého mentora a po tvářích se mu kutálely slzy. Uvědomil si, že poslední dny se s ním Harry loučil. Objetí i veškeré smutné pohledy. Harry Potter to měl naplánované. Neznal důvody, ale podvědomě tušil, že mu zachránil život. Zprvu nevnímal svého strýce jak na něj mluví, ale čím více k němu doléhaly naléhavé otázky na jeho stav, tím větší vztek jím cloumal. Postavil se na nohy a svou uplakanou tvář otočil ke strýci.

„Už jsi spokojený? Celou dobu jsi byl proti němu a podívej kam to vedlo! Teď už není žádný Potter, kterého bys mohl nenávidět! Přežiješ to vůbec?”

Otočil se a rychlým krokem odkráčel do stanu, přičemž nechal svého strýce v naprostém šoku.