Mladý, odhodlaný, tvrdohlavý, ale přesto křehký jako porcelánová panenka. Přesně tak nyní Harry Potter pohlížel na svého učně. Na mladíka, který ho svou upřímností a pílí naprosto uchvátil. Mentor si uvědomoval, že má Thomase velmi rád. Je pro něj jako mladší bratr, jako člen rodiny, kterého je potřeba chránit. Na malý okamžik se zamyslel, jak se bude jeho studentovi dařit, když ho Harry už nebude učit. Byl si zcela jist, že další rok mentorství již nezažije. Tak moc ho celá tahle situace mrzela, ale neměl příliš na vybranou.

Seděl v rohu arény a tiše Thomase pozoroval. Ten hoch byl opravdu obdivuhodný. Věděl, co ho čeká, přesto však trénoval s ještě větší vervou než kdy dřív. A Harry se rozhodl ho do svého plánu nezasvětit. Původně chtěl, aby Thomas věděl co se bude dít, ale když viděl jak moc ten hoch chce být nejlepší, svého plánu se vzdal. Nyní, dokud ještě byl mentorem, byl čas, Thomase naučit kletbě, která mu v budoucnu bude jistě ku prospěchu. Kletbě, kterou vymyslel jeho strýc.

„Thomasi! Pojď sem na chvíli!”

Chlapec okamžitě a bez váhání přiběhl k mentorovi.

„Ano, pane?”

„Chtěl bych tě naučit jedno zaklínadlo. V téhle soutěži ho sice nebudeš potřebovat, ale do budoucna by se ti mohlo hodit. Během běžných hodin se neprobírá, protože ho vymyslel jeden bývalý student téhle školy.”

„Páni! A vy to kouzlo opravdu znáte?”

„Ano, je jen pár lidí, které ho zná a já bych byl rád, abys ho znal i ty. Má ovšem svá omezení. Jeho účinek trvá několik hodin, kdy tvůj soupeř je v temném spánku. Ale nesmíš ho nikdy použít na příbuzného, Thomasi!”

Mladík se zamračil a bylo znát, že usilovně přemýšlí. Zvědovost mu nakonec zavelela položit danou otázku.

„Nevím, proč bych měl útočit na příbuzné, ale co by se stalo, pane?”

Harry si povzdechl. Věděl, že hoch je bystrý a zvídavý. Nemělo smysl mu cokoliv zatajovat, i když sám neměl tušení, proč zrovna tohle Severus do kletby zapracoval.

„Tvůj soupeř, tedy příbuzný by zemřel a ty sám bys upadl do nekonečné temnoty. Pokud je mi známo, žádná protikletba neexistuje.”

„To zní přinejmenším děsivě.”

„To ano, ale může ti to zachránit život. A já bych byl velmi rád, kdyby sis z naších hodin odnesl čím jak nejvíce.”

A taky chci mít jistotu, že se ubráníš, pokud někdo bude chtít dokončit otcovo dílo.

Harry si byl vědom, že otec má spoustu fanatických přívrženců a nehodlal dát všanc všechno co jen jde, aby se pak někdo rozhodl Thomase nebo Severuse zabít.

„Už tak jste mě toho naučil spoustu, pane mentore. Ale kouzlo navíc neuškodí.”

Mladý mentor se musel usmát nad lehkostí s jakou Thomas mluvil.

„Dobře. Jako všechna ostatní i tohle je neverbální. Pohyb je naprosto stejný jako u odzbrojovacího kouzla. A formule zní takto, Dirie tenebris!”

Thomas se plně soustředil a udělal pohyb, který měl. Z hůlky vystřelil provazec modrozlatého světla.

„No páni!”

„Výborně Thomasi! Nečekal jsem, že ti to půjde hned na poprvé!”

„Můžu to zkusit ještě jednou, pane?”

Harry se usmíval nad Thomasovým nadšením a jen přikývl. Byl rád, že hoch nemá problém s tak těžkým kouzlem. Na chvíli mu úsměv povadl, když si uvědomil, že už zítra se rozhodne o jejich osudu. Doufal jen, že mu Thomas i Severus odpustí.

Arénu opouštěl s pocitem, že další den už nic nebude jako dřív. Možna proto naprosto bezmyšlenkovitě Thomase objal, když se loučili a byl rád, když se hoch neodtáhl.

„Tohle zvládneme. Já to vím.”

Když vcházel do svého pokoje, zoufale moc toužil obejmout ještě někoho. Muže, který mu ukázal jak se smát a žít. Muže, který mu naprosto nečekaně ukradl srdce. Severuse Snapea.