Dnes se opět podívá do očí muži, kterého miluje a měl-li být upřímný, setkání s mantichorou bylo proti tomuhle nic. Seděl ve svém pokoji a sbíral odvahu vydat se do ředitelny. Každou chvíli tam měl dorazit Severus i jeho otec. A dnes se Severus dozví, že soutěžícím za Proelia ludo je Thomas. Povzdechl si a podíval se do zrcadla. Kruhy pod očima, pohublá a neoholená tvář, vypovídali o množství probdělích nocí.

Čím blíže ředitelně byl, tím větší nervozitu pociťoval. Zastavil se před velkými dubovými dveřmi a pokusil se zklidnit své bušící srdce. Nasadil svou chladnou, arogantní masku a prudce otevřel dveře. Naskytl se mu nepříjemný pohled na otce a Severuse, stojící s připravenými hůlkami proti sobě. Jeho nervozitu rázem vystřídal vztek. Neobtěžoval se ani vytahovat hůlku, rovnou použil to málo co z bezhůlkové magie ovládal a oběma mužům zabavil hůlky. Když promluvil, jeho hlas byl protkaný ledem.

„Netuším co to zde předvádíte, ale jste na území Proeli ludo!”

„Ty se do toho nepleť!”

James Potter se tvářil jako rozzuřený býk a vykročil k Harrymu. Ten však bleskurychle vytáhl svou hůlku a otce odhodil téměř dva metry.

„Ještě jeden krok otče, jeden jediný a skončíš jako kterýkoliv jiný student v kobce. Možná školu sponzoruješ, ale nevlastníš ji. A pokud se nemýlím, v nepřítomnosti ředitele uděluji tresty já! A na vás platí totéž, pane Snape!”

Oba muži sledovali jak Harry obešel stůl a postavil se na místo ředitele školy. Z očí mu sršely blesky a tvář měl zkřivenou hněvem.

„Nyní bych vás rád požádal, abyste se posadili na svá místa a konečně bychom mohli projednávat soutěž. Hůlky vám vrátím až při odchodu.”

Severus Harryho sledoval naprosto šokovaně a musel uznat, že tento mladík se s tím tedy nepáře. Za to James svého syna propaloval pohledem, který se dal přirovnat k smrtící kletbě. Přesto se však oba muži posadili na svá místa. Harry se konečně taky posadil, ale nepřestával být ve střehu.

„Jsem rád, že jsme se domluvili. Otče buď tak laskav a seznam nás s konečnými pravidly a podmínkami soutěže.”

Harry na sobě cítil Severusův pohled, ale neodvažoval se na něj podívat. Proto sledoval otce a do svého pohledu dával veškerou svou frustraci z nynější situace.

„Přesně za týden se uskuteční souboj mezi vašimi školami. Každý máte svého kandidáta, jehož jméno se dnes dozvíme. Po dlouhém hlasování a debatování se Rada rozhodla následovně.”

James Potter se dramaticky odmlčel a Harry sklopil zrak ke stolu a snažil se zachovávat pořád stejný výraz. Přesto však trnul hrůzou, jaký zvrhlý plán jeho otec nakonec vymyslel. Bylo mu jasné, že Rada schválila to co přednesl Potter starší.

„V první části se kandidáti utkají v souboji. Vítěz se poté utká s kouzelným tvorem a pokud se dostane do další části má právo si zvolit jako soupeře kohokoliv z přítomných. Tak jako vždy, výjimku tvoří děti a ženy.”

Teď to nastane. Teď se Severus dozví, jaký je Harry podrazák, že mi za celou dobu nic neřekl. A teď se i mladý mentor dozví, o jakého tvora se jedná.

„Pokud vítěz neprojde, je na řadě druhý kandidát. V případě, že nevyhraje nikdo, obě školy se stávají jistými soutěžícími v příštím roce. Nyní je na čase vám konečně sdělit o jakého tvora se jedná. Jako ideální soupeř se Radě jevila mantichora.”

„Cože?!”

Dva hlasy se ozvaly naráz, když se Harry se Severusem zděšeně podívali na Jamese. Tohle ani mentor neočekával.

„Musel ses zbláznit, Pottere! Vždyť je naprosto jasné, že ho ani jeden nemůže porazit!”

„Jsou důkazy na to, že mantichoru lze porazit, Snape!”

„DOST! Otče, jsi si jist, že tohle je správné řešení?”

„Jistě, takto to schválila Rada. Teď ta jména, Harry.”

Poprvé za dnešní den se na sebe Harry se Severusem podívali.

„Christopher Dublin.”

Harry předal oběma mužům jejich hůlky a postavil se.

„Za Proelia ludo je to Thomas Parker.”