Z Harryho Pottera se opět stal arogantní a chladný učeň Proelia ludo. V hodinách byl tvrdý a nepřístupný. Studenti byli jeho změnou chování překvapeni, ale nijak blíže se o svého mentora nezajímali. Pouze Thomas nebyl spokojen. Přestože v soukromých hodinách byl Harry mírnější, něco bylo jinak. Už dlouho nikdo neviděl mentora Pottera s tak vážným a zamračeným výrazem, jaký míval poslední dobou. Thomas uvažoval, zda Harry vůbec spí. Pokud neučil, netrénoval a nebyl na svých hodinách, tak byl zahloubán do některé z knih v knihovně. Těžko říct, co způsobilo takovou zásadní změnu, ale Thomas tomu chtěl přijít na kloub. Proto se vydal za strýcem. Než se z Harryho stal naprostý kus ledu, byl přece za Severusem, ne?

„Thomasi? Co ty tady děláš? Myslel jsem, že se teď pilně učíš, když máte zpět svého mentora. "

Thomasovi neunikl nahořklý tón, který Severus měl, když mluvil o Harrym.

„Učení zvládám. Popravdě jsem tady právě kvůli panu Potterovi."

„Stalo se snad něco?"

„Ehm. Ano i ne."

Thomas měl strýcovu plnou pozornost a jak se zdálo, Severuse přece jen zajímalo co se děje.

„Tomu nerozumím. Když zde byl naposledy, vypadal v pořádku. O co tedy jde?"

„Jde o jeho chovaní. Celou dobu byl tvrdý a přísný, ale to co je teď... je to jako kdyby byl úplně někdo jiný. Neusměje se, nekomunikuje, jen učí nebo trčí v knihovně. Předtím byl tím učitelem, kterého za jeho přísnost obdivovali úplně všichni a zaroveň se na jeho hodiny těšili. Rozumíš mi?"

Severus se na svého synovce díval a snažil se pochopit o čem vlastně mluví.

„Jestli tomu rozumím, změnilo se chovaní vašeho mentora a tobě se to nezdá. Jen netuším co bych s tím mohl udělat já?"

„Když trávil čas s tebou, byl milý a vypadal šťastně a usmíval se. Co se stalo, že sem už nechodí?"

„Nesmí sem chodit. Aspoň tak mi to řekl. Myslím ale, že pořád zapomínáš, že je to Potter. U nich nikdy nevíš co zrovna vymyslí. Měl by ses tím přestat trápit."

Thomas se na svého strýce díval naprosto zmateně.

„Myslel jsem, že jsi na něj změnil názor? Tak proč zase připomínáš, že je Potter?"

„Protože je, Thomasi. Ano, není stejný jako jeho otec, ale nemůžu si přece myslet, že po otci nic nezdědil. Možná se teprve teď ukazuje jeho pravá povaha."

Stál k synovci zády, proto si nevšiml, že se Thomas přesunul ke krbu.

„Ne. Tak to není. Víš, co si myslím já? Že má nějaké starosti s otcem a pokud sem nesmí chodit, tak ho to určitě taky trápí. Měl to tu rád. A možná... myslím, že možná měl rád i tebe. Nevěřím, že je takový jak se teď tváří. A ty tomu taky nevěříš. Sbohem, strýčku."

Než se Severus zmohl na jakoukoliv odpověď, byl jeho synovec pryč. Unaveně se posadil do křesla a pozoroval zapadající slunce. Thomas měl pravdu. Nevěřil, že tohle je Harryho pravé já. Ale neměl s tím co udělat. Nemohl nakráčet na Proelia ludo a zeptat se mladého mentora, co se děje. Proto bylo jednodušší věřit, že je jako James Potter a celý tenhle rok byl jen jeho dobrý herecký výkon. Nehodlal si toho mladíka připustit k tělu více než doposud a nejlepší bude, když si ho zprotiví.