Harry stál před zrcadlem a cítil se nesvůj. Poslechl Thomasovi rady a zamaskoval podlitiny. Teď se však cítil nepříjemně, jako kdyby byl nahý. Byl příliš zvyklý ukazovat utržené rány a nyní si připadal divně, když se na něj ze zrcadla díval mladík.bez modřin. S povzdechem se posadil na postel.

 Proč tohle dělám? Co mi záleží na Snapeově názoru? Může mi být fuk, stejně jako ostatní.

 Věděl, že to není pravda. Názor Severuse Snapea mu rozhodně nebyl ukradený. Za tu dobu, kdy se vídali, si začal jeho názoru velice vážit, a troufal si tvrdit, že k Snapeovi vzhlíží. Onen nesympaticky vyhlížející muž, byl nesmírně inteligentní a Harry se od něj velmi rád učil. A nejen to. Cítil se v jeho společnosti příjemně a volně.

   Znovu se na sebe podíval do zrcadla a vydal se ke krbu. Chtěl přijít včas a pustit se do prořezávání růží.

  Severus již na svého návštěvníka čekal a tentokrát to byl Harry, kdo němě zíral. Snape odložil svůj obvyklý hábit a stál opřen o stůl jen v košili a černých kalhotách. Ač si to Harry nerad přiznával, zástupci to opravdu slušelo.

   „Dobrý den, pane Pottere. Pokud jste se již vynadíval, půjdeme?”

 Harry cítil jak rudne a naivně si představil jak maskovací kouzlo zvládne zamaskovat i červeň jeho tváří. Všiml si, že zástupce Snape se uchechtl a v tu chvíli by se nejraději propadl do země. Místo toho musel nasadit svou nic neříkající masku a raději se tiše vydal za mužem, který ho opět vyvedl z míry. Jakmile vstoupili do rezervace, Harryho myšlenky ustoupily do pozadí. Opět a zase byl uchvácen klidem a krásou, která naplňovala celé toto místo. V tichosti a beze slov se vydali na zastíněné místo, kde rostly zlaté růže. Zastavili se a Harry otevřel ústa dokořán. Představoval si cokoliv, ale tohle rozhodně ne. Vztostlé keře s dlouhými trny naprosto zahrazovaly jakýkoliv výhled. Co však Harryho nejvíce udivilo, byly květy. Černé ohromné květy.

 „Podle toho jak se tváříte, jste překvapen. Co jste čekal, Pottere? Opravdu zlatou rostlinu?”

Posměšný tón v Severusově hlase se nedal přeslechnout a mladý mentor již podruhé během krátké doby cítil, jak se mu hrne červeň do tváře.

 „Něco takového. Proč se jí tedy říká zlatá?”

  „Protože je vzácná. V jistých dobách byla mnohem vzácnější než zlato, ale - Pottere! Co to máte s obličejem?”

Harry se na zástupce díval naprosto zmateně. Vůbec nechápal o čem to Snape mluví. Přes jeho maskovací kouzlo nemohlo být nic vidět, ovšem podle Snapeova pohledu se možná mýlil.

   „O čem to mluvíte? Co bych s ním měl mít?”

   „Nedělejte ze mě blázna, Pottere. To se ve volných chvílích perete? A ještě jste si dal tu práci, abyste zahladil stopy!”

Harry začínal být naštvaný. Ne proto, že maskovací kouzlo evidentně neúčinkuje, ale protože se Snape domnívá, že se někde porval.

   „Co dělám ve volných chvílích je moje věc, ale rozhodně nevyhledávám rvačky!”

    „A proto schováváte modřiny?”

Harry mlčel. Co mu měl říct? Že poslechl radu jeho synovce? Nebo snad, že podvědomě nechtěl, aby Snape viděl, jak ho otec zřídil? Povzdechl si a rozhodl se jednat s klidem a rozvahou. Aspoň pro jednou.

„Nepřišel jsem se hádat. Pokud se nemýlím, máme prořezávat růže. Jestli vás to uklidní, opravdu se nechodím nikam rvát a maskovací kouzlo jsem použil vůbec poprvé. Nechtěl jsem se zde promenádovat s tímhle xichtem. Nejspíš jsem něco udělal špatně, že nefunguje.”

Snape si mladíka pozorně prohlížel a nakonec rezignoval.

  „Jak jste sám podotknul, nic mi do toho není. Chyba není v kouzle, ale v tomto místě. Kvůli bezpečnosti se jakýkoliv pokus o změnu vzhledu zruší v okamžiku, kdy projdete branou.”

Mentorovi se trochu ulevilo, když zjistil, že s ním Snape mluví normálně.

  „To ovšem neznamená, že mi to nevadí. Budu mnohem raději, když budu pohledu na váš jak jste to řekl, xicht, ušetřen.”

Harrymu to nedalo a zasmál se. Severus se k tématu už nevracel a konečně se pustili do práce.