Ti, kteří Harryho Pottera neznali se většinou domnívali, že má život jako v bavlnce. Opak byl však smutnou realitou a otec mu to rád připomínal. Zatímco pozoroval Thomase Parkera, který trénoval nová zaklínadla, v mysli si neustále přehrával jeho poslední rozhovor s otcem. Zase a znovu se přesvědčil, že jeho otec je zbabělec a bezcitná bestie. Kam jeho paměť sahala, vždy si otec na špinavou práci vzal některého poskoka a sám se do ničeho nezapojoval. A tentokrát jeho poskokem měl být jeho syn.

„Konečně se ukazuje, že máš mou krev! Budu u toho, až svůj úkol splníš a v tom okamžiku přestaneš být mým synem, ale staneš se mým společníkem!“

Mentor se otřásl při vzpomínce na otcova slova a pokusil se je vytěsnit z mysli. Byl si vědom toho, že musí vymyslet nějaký únikový plán, ale ne dnes. Dnes se opět vydá do vedlejší školy a spolu se Severusem budou prořezávat vzácné zlaté růže, jejichž míza je léčivá pro mnohé kouzelné tvory. Zvykl si nad zástupcem Snapem přemýšlet jako nad Severusem. Ani mu to nepřišlo divné. Zjistil totiž, že i přes chladnou masku, je Severus Snape hodný člověk s ohromnou láskou ke zvířatům. Byl fascinován tím, s jakou jemností a péčí se Severus staral o tvory v rezervaci. Proto nedokázal pochopit, proč studoval Proelia ludo ani to, jak se mohl znát s jeho otcem, aniž by ho zabil. Jejich hodnoty jsou natolik rozdílné, že těžko uvěřit, že by spolu vydrželi déle než půl minuty v jedné místnosti.

„Thomasi! Pro dnešek to stačí!“

„Ale, pane! Ještě nejsem unavený!“

Harry si povzdechl. Občas mu Thomas svou tvrdohlavostí připomínal jeho samého.

„Řekl jsem stačí!“

Hoch sklonil hůlku a velmi neochotně se vydal k Harrymu.

„Thomasi, to že se necítíš unavený ještě neznamená, že se tvá magie stíhá obnovovat. Věř mi, vím co dělám.“

Thomas se zatvářil chápavě a začal hltat džus, přičemž neustále pokukoval po mentorovi. Ten jeho pozorování dlouho nevydržel.

„Děje se něco?“

„Proč nepoužíváte krycí kouzlo, pane mentore?“

Harry zmateně zamrkal, než si uvědomil o čem Thomas mluví. Krátce se zasmál a odpověděl.

„Proč bych měl? Tady, na téhle škole mě všichni znají a jsou u mě na modřiny zvyklí. A nemám důvod je skrývat. Každá rána, ať už ta viditelná či ta skrytá znamená, že jsem neskákal tak, jak otec chtěl. Pro mě to znamená, že nejsem jako on.“

„Opravdu? A to pořád používá tohle? Třeba mě strýček zabavil hůlku, když jsem něco provedl.“

„Ano, tohle používá dost často.“

Thomas si ho znovu pozorně prohlížel a pak se zeptal na to, co ho zrovna pálilo na jazyku.

„Pane, máte svého otce rád?“

Harry se zarazil a zíral na hocha v němém úžasu. Ne proto, že se zeptal, ale proto, že on sám nad tím nikdy nepřemýšlel. Přesto však odpověď znal.

„Ne, Thomasi. Nemám ho rád. Neudělal nic, čím by si to zasloužil.“

Thomas Parker se tvářil, jako kdyby tuhle odpověď očekával.

„Pane mentore, měl byste to krycí kouzlo použít, až půjdete za strýčkem. Teda pokud se chcete vyhnout spoustě otázek. Strýc totiž nenávidí násilí a tenhle váš vzhled by ho ani trochu nepotěšil.“

Harry se zeširoka na svého studenta usmál.

„Díky za radu Thomasi.“

Společně se vydali z arény a Harry měl o hodně lepší náladu.