Gabriel Fry potahoval ze své dýmky a přes okno pozoroval studenty dovádějící ve sněhu. Zbystřil, když si všiml, že přes nádvoří prochází Snape. Očekával, že některý ze studentů opět dostane zcela zbytečný školní trest v podobě kydání hnoje či něco podobně zábavného. Jeden z mladíků, který si procházejícího profesora nevšiml, hodil sněhovou koulí, ale svůj původní cíl bohužel minul. Místo toho koule zasáhla zástupce Snapea. Fry strnul, když viděl, jak se Snape pomalu otáčí k onomu provinilému studentovi. Tento jeho postoj za ta léta již znal a věděl, že následuje školní trest. Tentokrát se však zmýlil. Snape se chvíli díval do studentovy tváře, strachem bledé a následně máchl rukou a pokračoval v cestě se širokým úsměvem. Za jeho zády se kouzlem vytvořilo několik sněhových koulí, které začaly honit studenty po nádvoří dokud některého nezasáhly. Ředitel se uchechtl. Ze Severuse Snapea se opět stává lidská bytost a nemýlil by se, když by tvrdil, že za to může jeden mladý muž z Proelia ludo. Nedlouho po této scéně se ozvalo zaklepání. Gabriel Fry odlepil zrak od dovádějících studentů a zasedl za stůl.

„Dále!“

Do ředitelny vešel zástupce Snape a ředitel se neubránil širokému úsměvu.

„Pane, chtěl jste se mnou mluvit?“

„Ano, Severusi. Posaď se. Mimochodem, skvělá práce tam venku. Netušil jsem, že máš smysl pro humor.“

Severus se zakabonil. Jak znal ředitele, bude si z něj ještě dlouho utahovat. Ale pravda, že ani on sám nevěděl, co ho to popadlo.

„Já taky ne.“

„Tohle poslali z ministerstva. Nastaly nějaké změny v léčitelství a domnívají se, že by bylo vhodné je zařadit do výuky.“

Podal Severusovi štos papírů a ten si je hned začal prohlížet. Ředitel Fry toho využil a zkusil se poptat na to, co ho velice zajímalo.

„Jak pokračuje studium pana Pottera?“

„Je dobrý student. Dnes by měl opět přijít.“

„Zdá se mi to, nebo jsi trochu přehodnotil svůj postoj k tomu mladíkovi.“

Snape si povzdechl a odložil papíry.

„Mohl jsem čekat, že budete vyzvídat pane řediteli.“

„Inu, moc zábavy ve svém věku už nemám, tak alespoň na vás mladých se mohu trochu přiživit. Tak povídej, Severusi.“

Severus se rozhodl, že by možná i on mohl získat nějaké informace, takže se nehodlal rozčilovat nad ředitelovou zábavou.

„Vy jste věděl, že James Potter zabil svou ženu?“

Tvář Gabriela Frye se zachmuřila a po dobré náladě nebylo ani památky.

„Ano, věděl. Byla to úžasná žena.“

„Znal jste ji?“

„Jen trochu. Párkrát jsem s ní mluvil, když jsem byl navštívit Albuse v Bradavicích. Byla chytrá a milá. Co jsem slyšel, tak život po boku Pottera ji změnil.“

„A víte proč ji zabil?“

„To těžko říct. Někteří tvrdí, že to byl záchvat žárlivosti, jiní, že chtěla svého muže připravit o pozici. Nejspíš nikdo, kromě samotného Pottera nezná pravdu.“

„Nechtěl zabít ji, ale svého syna.“

Ředitelovo obočí vyletělo vzhůru a ve tváři se mu usadil překvapený výraz.

„To ti řekl mladý pan Potter?“

„Ano. Viděl testrály a nějak jsme došli k tomuto tématu.“

„Jak se zdá, James Potter je ještě horší, než jsem se domníval. Ovšem tys mi stále neodpověděl. Změnil se tvůj postoj k jeho synovi?“

Věděl, že z odpovědi se nevykroutí a uvědomoval si, že vlastně dluží Fryovi omluvu.

„Ano, změnil. Jak to tak vypadá, měl jste pravdu. Nelze ho posuzovat podle skutků jeho otce.“

Široký úsměv se vrátil na ředitelovu tvář a kdyby býval mohl, nejspíše by si od radosti poskočil. Měl za to, že změnit názor Severuse Snapea je naprosto nedosažitelný cíl.