„Harry, u Merlina, otevři!“

Mladý mentor něco zamrmlal, otočil se na druhý bok a schoval si hlavu pod polštář. Rozhodně se nechystal vstávat a přerušit snění o včerejším dnu. To, jak se společně se Snapem proletěli na Kaiovi, jednom z hipogryfů, byl nejlepší zážitek jeho života a on se o ten doznívající pocit nechtěl nechat připravit nějakým troubou, který se ho v neděli ráno snaží dostat z postele.

„Harry Jamesi Pottere! Jestli okamžitě neotevřeš ty dveře, tak je vyrazím! Počítám do tří! Raz-dva-.“

Harry poslepu hmátl po hůlce a zamířil na dveře, které se v tu chvíli otevřely a Marcus vpadl dovnitř.

„Jestli nemáš dostatečně dobrý důvod mě budit, tak rychle vypadni!“

Mentor se neobtěžoval ani zvednout hlavu a na svého kamaráda se podívat. Byl naštvaný, protože ten úžasný pocit se Severusovi blízkosti se vytrácel.

Počkat, co se ti to zas honí hlavou? Snad pocit z letu, ty cvoku!

Jakmile si uvědomil, nad čím to vlastně přemýšlel, byl v mžiku vzhůru.

„Kdybys byl večer doma, tak bych tě teď nemusel budit.“

Harry na něj jen zamžoural a začal se oblékat. Potřeboval kafe, nutně.

„Tak co je tak důležitého, že místo nahánění holek otravuješ mě?“

„Tvůj otec se zítra zúčastní zkoušek.“

„To mě nijak nepřekvapuje.“

„Jenomže je tady jeden malý nebo možná i velký problém. Hele kámo, nevím co je na tom pravdy, ale někdo tvýmu tatíkovi nakukal, že to táhneš ze starým Snapem z vedlejší školy. Myslel jsem, že bys to měl vědět.“

Harry stál jako přimražený a tupě zíral na svého kamaráda.

„C-cože?“

„Někdo tvému otci vyžvanil, že často opouštíš školu a přidal, že se taháš se Snapem. Počítám s tím, že to s tebou bude řešit. Mě je to fuk, ale víš jak společnost lpí na pravidlech, dědicích a podobně.“

Harry se konečně vzpamatoval a okamžitě nasadil nicneříkající výraz.

„Nejlepší způsob, jak sesadit krále je udělat rozbroje v jeho rodině. Je to hodně starý trik. Někdo chce převzít otcovo místo. A já mám být klíčem. To se vyřeší.“

Marcus se na Harryho díval zvláštním pohledem a mladý mentor měl dojem, že ho prokoukl.

„Je to tvoje věc, Harry. Pokud by to byla pravda, tak je to tvé rozhodnutí, ale víš jaké má tvůj otec názory a jak trestá. Nerad bych šel na tvůj pohřeb.“

„Díky, Marcusi, ale to se určitě se to vyjasní a neskončím na hřbitově.“

„Jak myslíš, kámo. Jdu na snídani, jdeš taky?“

„Za chvíli příjdu.“

Marcus se na Harryho naposled podíval a vyšel ze dveří. Ten se posadil na postel a promnul si obličej. Proč se někdo zase plete do věcí, do kterých mu nic není? Ještě teď cítil rány, které mu otec zasadil, když se dozvěděl o jeho orientaci. Od té doby se striktně vyhýbal jakémukoli společenskému životu. A najednou se objeví nějaká dobrá duše a pokroutí fakta. Z tohohle se bude těžko dostávat. Jak by mohl otci vysvětlit, že chodí poznávat kouzelné tvory, když to je podle něj úplně stejná potupa jako to, že je jeho syn gay. Povzdechl si a vydal se na snídani. Tohle nemůže dopadnout dobře.