Seděl u krbu, na nohou připravenou knihu, kterou se chystal číst, ale ještě ji ani neotevřel. V myšlenkách byl v pár set yardů vzdálené škole Proelia ludo. Přesněji u mladého mentora. Vyvolával v něm zmatek a k jeho překvapení i zájem. Když s ním naposledy strávil čas, díky návštěvě u Daisy, zjistil o něm mnohem více, než dobře cílenými otázkami. Rozhodně mohl s jistotou říci, že podoba s Jamesem Potterem je čistě náhodná. Je spousta věcí, které se člověk může naučit skrývat nebo se přetvařovat, ale v určitých situacích to jednoduše nelze. A Severus si byl jist, že onehdy v rezervaci nakoukl pod perfektně vytvořenou masku Harryho Pottera.

Poslední dobou se často vracel ve vzpomínkách do svých školních let. Nebyl oblíbený, neměl žádné přátelé, věnoval se pouze studiu. Vše se změnilo během pololetních praktických zkoušek. Gregory West měl tehdy vysoce postaveného otce a díky tomu, velice rád šikanoval ostatní studenty. Největší pifku však měl na Jamese Pottera a Tonnyho Parkera. Ti, jako jedni z mála byli přijati na základě přijímacího řízení. Jeho otec se tehdy dostavil spolu s ostatními z komise na zkoušky. Severuse si nikdo nevšímal a tak nechtíc vyslechl jejich rozhovor. A dozvěděl se, že West na Pottera hodlá použít kouzlo, kterému se může ubránit jedině zesíleným štítem. Ten se však nováčci neučili. Ač to nebyla jeho starost, varoval Pottera a sám byl připraven zasáhnout. Potter měl strach, bylo to na něm vidět a Severus poznal, že štít v tomhle stavu nesvede. Posunul se nenápadně za něj a v okamžik, kdy West vyslal kletbu on spustil štít. Tímto skutkem získal přítele a i přes občasné neshody, jejich přatelství vydrželo až do posledního ročníku.

Pak se jejich přatelství zhroutilo jako domeček z karet a smrt Tonnyho byla oním posledním hřebíkem do rakve. A nyní se mu do cesty připletl jeho syn. Z počáteční nenávisti se však stal upřímný zájem. Nevěděl co, ale něco ho na mladém mentorovi přitahovalo jako magnet a on si uvědomil, že se tomu ani nijak nebrání. Přestal přemýšlet a prudce se postavil. Zasedl ke stolu, popadl pergamen a brk a začal psát.

Pane Pottere,

Váš zájem o zvířata v naší rezervaci mne přivedl na myšlenku, zda byste se o nich nechtěl dozvědět více. Pokuste byste chtěl, rád Vás provedu celou rezervací a popíšu Vám i ostatní kouzelné tvory, kteří u nás žijí.

S pozdravem

Severus Snape

Několikrát si těch pár řádku přečetl a pak pergamen vložil do obálky a zapečetil.

„Možná právě děláš největší chybu svého života. A možná taky ne.“

Touha po poznání mentora byla natolik silná, že dokázala přebít i několik let vypěstovanou nenávist ke jménu Potter. Tak jako s radostí pronikal do tajů kouzelných tvorů, tak se rozhodl proniknout do tajů Harryho Pottera.