Harry Potter by na prstech jedné ruky spočítal, kolikrát byl naprosto vyveden z míry jako nyní, kdy se díval na Thomase, synovce Severuse Snapea. Jedna velká záhadného zástupce byla právě vyřešena. A nesmyslnost otcova úkolu taktéž. Ač to mladému mentorovi dělalo vážné problémy, nasadil neutrální tón a snažil se tvářit jako kdyby se o něj právě nepokoušel infarkt.

„To je tedy překvapení a zároveň to vysvětluje mnohé.“

„Myslel jsem, že to víte, pane. Je to uvedeno v mé složce.“

„Jak je vidět, četl jsem špatně. Zaměřil jsem se na tvé výsledky u zkoušek a nenapadlo mě podívat se na příbuzenské vztahy. Každopádně už plně chápu tvůj počáteční postoj i chování tvého strýce k mé osobě.“

„Aha, no-.“

Ve dveřích stanul strýc Severus Snape a přerušil tak svého synovce.

„Pane Pottere, dnes včas?“

„Já ano, ovšem vy máte zpoždění.“

Thomas nehodlal být z rozhovoru vyňat, proto se ihned zapojil.

„Proč jsi mi neřekl, že pan mentor přijde? Málem chudák dostal infarkt, když mě tady uviděl.“

Harry v tu chvíli Parkera proklel až do desátého kolene, poněvadž Snape se na něj podíval s posměšným úšklebkem.

„Opravdu? Měl jsem za to, že pana Pottera hned tak něco neohromí.“

„Řekněme pane zástupce, že pokud se přede mnou během prázdnin zcela nečekaně objeví můj nejlepší student, jsem vždy ohromen.“

Thomas zrudl jako rajče, zatímco Snape pochybovačně zvedl obočí.

„Váš nejlepší student?“

„Ano, Thomas je nejlepší z ročníku a já se můžu pyšnit tím, že jsem jeho mentorem.“

Severus se otočil na svého synovce, přičemž stáhl rty do úzké linky.

„S tímto jsi se mi nějak opomněl pochlubit. Pan Potter zde ovšem není, aby se mnou probíral tvé studijní výsledky, že ano? Půjdeme?“

Harry jen přikývl, rozhodně se nehodlal pouštět do rodinných rozhovorů, když sám se sebou měl momentálně značné problémy.

„A kam jdete, strýčku?“

„Za Daisy.“

Na okamžik se zarazil a pohlédl na mladého mentora, než pokračoval.

„To pan Potter ji onehdy nalezl.“

Pak se již vydali na cestu a Harry cítil hmatatelné napětí, které mezi nimi panovalo. Celá tahle situace mu začínala být krajně nepříjemná.

„Zajímalo by mě, jak to děláte, Pottere?“

Harry, který byl myšlenkami zrovna někde úplně jinde se zarazil a zrudnul jak rajské jablíčko.

„C-co-že?“

Severus se na něj otočil s pozvednutým obočím.

„Raději nechci vědět, co jste si pod mou otázkou představil, protože mě pouze zajímá, jak si dokážete přetahovat lidi na svou stranu.“

Mladý mentor se urychleně vzpamatoval a v duchu se vyfackoval za svou reakci.

„Moc dobře vám nerozumím, Snape.“

„Thomas je z vás naprosto unesen. Ředitel Fry, který je striktně proti návštěvám v pavilónu kouzelných tvorů, vám udělil výjimku. Čím to bude?“

Harry se krátce zamyslel než odpověděl.

„Možná vidí mě, Snape. Ne činy mého otce.“

Severus nijak nezareagoval a pokračoval dál tiše v cestě. Stanuli před ohromnými vraty.

„Tak jako já znám vaše tajemství, které jsem si z nějakého mě neznámého důvodu, nechal pro sebe, Pottere, tak vy teď uvidíte největší tajemství této školy a očekávám od vás, že i vy si jej ponecháte pro sebe.“

Kouzlem otevřel vrata a Harryho čelist málem spadla na zem. Tohle byl ráj.