Když  jsme dorazili před kavárnu, povšimla jsem si, že tam není auto Caroline. Před kavárnou pochodovala Patt a vypadala dost nervózně.

,, Díky za svezení. Končím v šest, kdyby jsi mě chtěla vyzvednout."

,, Budu tady. Hodně štěstí," odpověděla Nicole a já vystoupila. Hned jsem se vydala k pochodující Patt, která si oddechla, když mě zahlédla.

,, Promiň, ale byla kolona a to nás zdrželo. Normálně bych pozdě nepřišla. Caroline asi vyvádí, že?"

,, Asi máš výjimečně štěstí. Dorazí až za patnáct minut. Nemohla ráno nastartovat," odpověděla a já si oddechla.,, Jdi se převléknout, pak si dáš něco ke snídani a kafe."

,, Už jsem jedla, ale kafe si klidně ještě jedno dám. A k tomu třeba koblihu?" navrhla jsem a v mžiku zmizela uvnitř. Rychlost, jakou jsem se dnes převlékla, jsem nestačila postřehnout ani já sama. Rychle jsem upravila vlasy a vrátila se za Patt.,, Neřekneš jí, že jsem přišla pozdě, viď?"

,, Chris, vypadám snad jako udavač? Nikdy jsem nikoho neudělal. Moc dobře vím, jak by si tě podala v kanceláři."

,, Vážně? Ty víš, co ona dělá?" zeptala jsem se překvapeně a nepsustila z ní oči. Na pult předemne položila hrnek s kávou a koblihou.

,, Tak hlavně by jsi si vyslechla spoustu kázání o včasném docházení do práce. A nebylo by to v klidu. Sjela by tě na dvě doby," odpověděla a já jen pokývala hlavou. Moc dobře jsem věděla, že by to bylo mnohem horší. Začala jsem upíjet kávu, kterou mi připravila a s chutí se zakousla do koblihy.

,, Je mi jasné, že by to nenechala jen tak. A zasloužila bych si to. Měly jsme vyjet dřív."

,, A kdo to vůbec byl? Sestra nebo kamarádka? Nebo někdo víc?" zeptala se a já se musela zasmát. Nicole byla opravdu krásná, ale nic pro mě.

,, Je to nejlepší kamarádka. Známe se od malička a Byla vždy jediná, která mi kdy dokázala pomoct. Jediná na, kterou se mohu s čím koliv obrátit."

,,To je moc hezké. No, pojď něco dělat. Půjdu otevřít, přijela dokonce i Caroline," řekla a já zpozorněla. Uklidila jsem hrnek a dojedla zbytek koblihy. Když vešla dovnitř, zrovna jsem si přidělávala kapsičku s peněženkou. Patt mi do ní dala něco na začátek a vše, jak jsem doufala, zapsala.

,, Dobré ráno, Christino. Zastavte se v kanceláři. Ráda bych s vámi mluvila," řekla a po chvíli zmizela. Vůbec jsem netušila, co se děje. Netušila jsem, proč semnou chce mluvit. Když jsem sebrala veškerou odvahu, vydala jsem se za Caroline. Na dveře kanceláře jsem zaklepala jen z lehka a po chvíli vešla.

,, Chtěla jsi semnou mluvit, přišla jsem raději hned," řekla jsem váhavě a nervózně si koukala spodní též. Když jsem si všimla kam směřuje její pohled, přestala jsem.

,, Samozřejmě, že chtěla. Nemáš mi, co říct? Něco, co jsi mi neřekla?"

,, Ne, vše víš. Nic jsem ti nezatajila. Tedy nic, co bys měla vědět a bylo by důležité."

,, Vážně? A kde jsi byla včera večer? Doma jsi nebyla, že?" řekla a já zalapala po dechu. V hlavě jsem Si připravovala nějakou výmluvu a největší lež.,, A nezkoušejí si vymýšlet. Byla jsem tam. Nebylo tam ani tvoje auto a v bytě byla tma. Čekala jsem tam dvě hodiny. Tak kde jsi byla?" řekla a přišla přímo ke mě.

,, Byla jsem ve městě. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu," řekla jsem a přitom uhýbala očima. V nečekanou chvíli se její dlaň ocitla na mé tváři.

,, Ve městě, jo? Lhářko. Do půlnoci jsi byla ve městě, kde je kromě nočních klubů zavřeno? A pochybuji, že jsi byla v nočním klubu."

,, Ne, nebyla jsem v nočním klubu," řekla jsem a promnula si tvář.,, Byla jsem se svojí kamarádkou. Dlouho jsme se neviděli a..," nedořekla jsem a ucítila její dlaň z druhé strany.

,, S kamarádkou? Jaká ta noc byla, co? Myslela jsem, že jsme si v tomhle rozuměly!"

,, Jde opravdu jen o kamarádku. Dlouho jsme se neviděly, tak jsme daly sraz. Trochu jsme popily, ale každá spala jinde, přísahám."

,, Líbí se ti? A nebyl to náhodou kamarád?" zeptala se a já zacouvala až ke zdi.

,, Jmenuje se Nicole a je to žena, teda aspoň, co vím," řekla jsem a v tu chvíli svých slov litovala.

,, Takhle semnou mluvit nebudeš! Jsi tu druhý den a mam chuť tě za to ztrestat," říkala a držela mě za ruku. Držela mě tak pevně až mě v očích začaly slzy pálit.

,, Tohle bolí, pusť mě, prosím! Budu dělat, co chceš, ale neubližuj mi. Nic jsem přeci neudělala. Je to jen dobrá kamarádka a nic jsem jí neřekla," snažila jsem se Caroline přesvědčit a nechala po tvářích stékat slzy.

,, Ja vím, že to bolí. A bude to bolet víc, pokud mě o tom nebudeš příště informovat dopředu. Po práci se tu za mnou stavíš a odčiníš si tu svůj trest," odpověděla a ruku mi pustila. Hned jsem si jí promnula a snažila se otřít slzy.

,, Ale to nejde, přijede pro mě v šest hodin. Mám u ní auto a neměla bych se jak dostat domů."

,, Tak to máme dvě hodiny na víc. Copak jsi zapomněla, že dnes končíme ve čtyři?" odpověděla a já sklonila hlavu.,, Dohromady se dej v šatně a teď mi zmiz z očí!" řekla a já opravdu z kanceláře zmizela. Teprve teď jsem mela strach. Strach z toho, co se bude odpoledne dít.

Vítejte u další kapitoly. Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Vo myslíte, že se bude dít? A proč se k ní tak Caroline chová?