Když jsem ráno zaslechla budík a pomalu se posadila, opravdu dost mě bolela hlava. Trochu mě to překvapilo, dlouho mě hlava kvůli kocovině nebolela.

,, Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" ozvalo se kousek odemne a tak jsem tím směrem otočila hlavu.

,, Jako, spalo se mi dobře. Ale teď se cítím jak zpráskaný pes," odpověděla jsem a promnula si oči.

,, Tomu rozumím. Dlouho jsi nepila, že?"zeptala se a já přikývla hlavou.,, Jdi si dát sprchu, zatím ti připravím prášek s vodou," pobídla mě a já bez řečí vstala, vzala si čisté oblečení a vydala se do koupelny. Když  na mě začaly dopadat kapky vody, pocítila jsem neskutečné uvolnění. Jakoby voda ze mne vše spláchla a já se tak cítila jako znovuzrozená. Mokrou hlavu jsem obmotala ručníkem a vrátila se do obýváku.

,, Moc díky za pěkný večer. Mohly by jsme to zase někdy zopakovat, ne?" navrhla jsem a vzala si od Nicole skleničku s vodou ve, které se cosi rozpustilo.

,, Klidně dneska, ale bez alkoholu. Zítra mám směnu. A ty si taky dýchneš. S alkoholem v krvi nemůžeš za volant," řekla a podávala mi malý alcoholtester. Chtěla jsem začít protestovat. Pochybovala jsem, že bych ještě něco mohla nadýchat, ale jediný pohled stačil, abych to udělala.

,, No, budiž. Ale jsem si jistá, že nic nenadýchám," odpověděla jsem a vzala si jej od ní. Po dobu zvuku jsem vydechovala a když se ozvalo zapípání, obě jsme pohled upřely na displej. Když displej ukázal skoro třičtvrtě promile, nechápavě jsem na to koukala.,, To není možný. Tolik jsme toho nevypili."

,, To sice ne, ale je to domácí víno od kolegy. Teď to zkusím já, kdyžtak tě odvezu do práce," oodpověděl mi ihned a já si prsty zajela do vlasů, které jsem vypustila z pod ručníku.,, Mám nula. To víš, rychlejší spalování," řekla a s úsměvem mi ukázala displej.

,, To je výborný," řekla jsem naštvaně a ona se usmála. Ano, záviděla jsem jí ten její dokonalý úsměv. Dokázala by jím okouzlit stovky mužů na kilometr daleko. Vlastně jsem do dnes nechápala, že nikoho nemá.,, No usuším vlasy, vezmu oblečení do batohu a můžeme vyrazit."

,, Nebudeš snídat? Vážně nemáš hlad?" zeptala se a překvapeně na mě zírala.

,, A, co nabízíš? Rohlíkem s máslem nepohrdnu a šálek kávy, taky beru!" zvolala jsem na ní z koupelny a zapnula její fén. Netrvalo to ani pět minut a vlasy jsem měla suché a upravené. Pečlivě jsem do batohu naskládala oblečení a odešla do kuchyně.,, Mohu ty věci nechat tady? Stejně tu mám auto, po práci bych si to vyzvedla," zeptala jsem se a stále jí pozorovala. Položila předemne dva rohlíky se sýrem a hrneķ vlažné kávy.

,, Samozřejmě, že můžeš. Budu doma, tak se klidně pro tebe mohu zastavit v práci, hm?"

,, To můžeš, ale nechci tě zneužívat," odpověděla jsem a podívala se na hodinky. Nebylo ještě ani osm hodin.,, V kolik mi zvonil budík?"

,, V sedm hodin. Ale vstávat jsi chtěla původně v půl osmé," odpověděla mi téměř ihned a já se jen zasmála.

,, Že mě to nenapadlo. Místo trojky sem zmáčkla nulu. Nevadí, aspoň nemusím pospíchat."

,, V klidu se najez a pak vyrazíme. Je to kousek," odpověděla a já jí musela dát za pravdu. S jejím stylem jízdy, to bylo pět minut.

Vítejte u další kapitoly. Díky za hlasy, komentáře a přečtení:-)