K domu jsme dorazily pět minut před příjezdem policie. Zastavily jsme kousek dál a netrpělivě vyčkávali na příjezd policie.

,, Zdravím vás, dlouho jsme se neviděli, ze" ozvalo se kousek od nás a já pouze protočila oči. Byli to ti dva, kteří mě před těmi dvěma lety vyslýchali.

,, Neviděli a neskáču radostí, že tu jste zase. Patrice pustili na podmínku?" zeptala jsem se a pohlédla na Caroline, která sledovala auto.

,, Ano. Měla to za dobré chování. Dostala pět let podmínku, kterou nesmí porušit. Ona vás navštívila?"

,, Byla za námi v práci. Poslala jsem jí, aby si sbalila věci a zmizela, co nejdříve. Má zákaz se přiblížit na sto metrů."

,, Tak pojďme. Podíváte se zda má jen své věci a počkáme až odjede. Nic vám neudělala, ne?" zeptal se muž a podíval se směrem k domu.

,, Ona nám ne. Já jí praštila. Bylo ve vzteku. Chris se málem složila, když jí viděla a natáhla k ní ruku," řekla Caroline a já si povzdechla. Doufala jsem, že to neřekne. Bála jsem se, že z toho bude mít problémy.

,, Chápu to. Pojďme," řekl a my se za nimi vydali. Šly jsme rychle a tak jsme byli během několika vteřin u dveří a Caroline otevřela. Domem se linula vůně kávy a všem nám došlo proč.

,, Udělala si kafe?! To snad nemyslí vážně?" řekla Car trochu naštvaně a tak jsem jí chytila za ruku.

,, Počkejte tady, vyřídíme to," prohodila žena a vydali se do domu. Caroline vyrazila s nimi, ačkoliv jsem jí držela za ruku.

,, Zůstaň tady, stačí to, co se stalo v kanceláři," řekla jsem a zastavila jí.

,, Chris, něco jsem tu měla uložené. A pokud si to pamatuješ, byly tady ve skříni i uložené peníze v obálkách. Musím to zkontrolovat hned," odpověděla a já se pomalu vydala za ní. Sledovala jsem jak vybíhá do schodů. Policisté se také zastavili a vyčkávali.

,, Jsem tady, jestli mě hledáte! Udělala jsem nám všem kafe," ozvalo se z kuchyně a já měla, co dělat, abych se tam nerozešla. Když přiběhla s pěti obálkami, došlo mi, že bude zle. Okamžitě se vydala do kuchyně a policisté ihned za ní.

,, Kde to je?!" křikla a než se někdo z nás vzpamatoval držela jí přitisklou ke zdi a držela pod krkem.,, Kde jsou ty věci a peníze?!"

,, Mám na ně stejný nárok, jako ty. Je to z našeho podniku a je to v kapse u bundy."

,, Ten podnik už ti nepatří! Nepatří ti tam ani zrníčko od kafe! Teď okamžitě vyskládáš těch sedmdesát tisíc dolarů a to, co ti nepatří a obě víme o čem je řeč," řekla a já se jí snažila odtáhnout.

,, Paní Baxterová, nechte jí. My se o to postaráme. Nepřidělávejte si problémy," zasáhl policista a ona skutečně poodstoupila. Patrice jí něco vložila do ruky a ona to schovala. Pak došla ke kabelce a vyskládala na stůl vše, co měla.,, Je to vše?"

,, Ano, je to vše," odpověděla Patrice a já došla ke Caroline.,, Jsem tvoje sestra, nemám kam jít. Nebudu ti dělat problémy."

,, Moje sestra jsi přestala být ve chvíli, kdy jsi ublížila Chris. Seber si věci a Vypadni odsud. Ty si jistě něco najdeš!"

,, Pokud vím, máte kam jít. Máte pronajatý byt. Buď odejdete dobrovolně, nebo to půjde po zlém," odpověděla žena a já přikývla.

,, Vážně je necháš, aby mě vyhodili? To přece nemůžeš!"

,, Mohu a udělám to. Ty už do mojí rodiny nepatříš a patřit nebudeš. Odveďte jí, nebo to dopadne špatně. Chtěla mě okrást," odpověděla a žena s mužem přikývli. Patrice si vzala zbytek věcí a v doprovodu odešla. Musela jsem tuhle skutečnost rozdýchat. Nechápala jsem, kde se vzala ta drzost, aby nás okradla. Mrzelo mě, že to udělala, ale věděla jsem, že budeme mít konečně klid.

,, Je v podmínce a přesto se pokusí tě okrást? Co si to sakra dovoluje?"

,, To nevím, ale vím, že tady už se neukáže. Nechám změnit kód u brány. Hlavně, že s tím neodjela," odpověděla a vykoukla ven. Patrice si sedla do policejního vozu a žena do jejího auta.,, To vypadá na porušení podmínky."

,, Dobře jí tak. Ona už ke mě nepatří. Je to pro mě zcela cizí člověk," odpověděla a já k ní došla objala jí.

,, Miluju tě. Miluju tě tak moc, že se to nedá ani popsat slovy," řekla jsem a políbila jí na tvář. Když se otočila, spojila naše rty.

,, Já tebe taky. Sedni si, udělám nám kafe a připravím něco k jídlu. Nenecháme si zkazit večer, ne?"

,, To rozhodně ne. Večer je jen náš a nikdo nám ho vzít nemůže," odpověděla jsem a posadila se ke stolu.,, Jsem ráda, že tě odtáhli, mohla bys jí ublížit."

,, To jsem taky měla. Člověk, jako ona, si svobodu nezaslouží. Stydím se za to, že je to moje sestra," řekla ještě naštvaně a promnula si prsty. Tušila jsem, že jí ta ruka bolí, ale mlčela jsem. Věřila jsem tomu, že se ti zlepší a má to třeba jen naražené. Sledovala jsem jak se ladně pohybuje po kuchyni a připravuje jídlo. Jen jsem byla napjatá, neměla jsem sebemenší tušení, co chystá za překvapení.

Děkuji za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Co jí Patrice vrátila kromě peněz? Objeví se snad ještě? A jaké překvapení chystá pro Chris? Hádejte :-)