Pohled Caroline Baxterové

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale sluníčko už celkem pálilo do oken. Rychle jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Bylo to zvláštní tu být sama. Nebyla jsem na to zvyklá a netušila jsem, co to semnou udělá. Celou dobu jsem žila s člověkem, který mi byl blízký, ale přitom jsem ho vůbec neznala.

,, Sakra, proč? Proč jsi to musela udělat Patrice?!" křikla jsem a složila hlavu do dlaní. Vše, co v domě bylo mi jí připomínalo a také to, co provedla. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila číslo na služební telefon, který měla Chris u sebe.

,, Ahoj, zlato," ozvalo se a já se musela usmát. Její hlas byl ten, co mi znovu zvedl náladu.

,, Ahoj, jak se cítíš? A jak jsi se vyspala?" zeptala jsem se a natáhla se pro kapesníčky.

,, No, nic moc. Měla jsem bolesti, ale už je to lepší. Dostala jsem opět léky. Jak se cítíš ty?"

,, Už je to lepší, ale s tebou to bude dokonalé. Dám se trochu dohromady a pak přijedu. Chybíš mi," řekla jsem a otřela si oči.

,, Dobře, ale proč brečíš? Vždyť už jsem v pořádku a brzy se uvidíme."

,, Jak jsi to poznala?" zeptala jsem se a opřela si hlavu o ruku.,, A není to kvůli tobě."

,, Ty jsi u ní? Proč jsi nejela k sobě?

,, Jsem u sebe. Divím se, že tě sem nevzala. Tam kde jste byli, to měla pouze pronajaté. A byla tam jen občas, jen když jsme se pohádaly," odpověděla jsem a znovu si otřela oči.

,, Aha, to mě mrzí. Tak se dej dohromady a pospíchej zamnou."

,, Budu tam brzy, neboj. Jedla jsi něco?"

,, Jo, ale moc se to jíst nedalo," odpověděla a já zaslechla jak se směje.

,, Tak já ti něco dovezu. Těším se na tebe," odpověděla jsem a po krátkém rozloučení jsem telefon položila. Vstala jsem a zamířila do koupelny. Když jsem viděla kolik věcí tam Patrice má, došla jsem pro pytel a začala to do něj házet. Když jsem byla spokojená, odnesla jsem to do popelnice a vrátila se do koupelny. Vlezla jsem do sprchy a nechala na sebe dopadat kapky vody. Dopadly vždy tak jemně, jakoby se mě dotýkala samotná Chris. Tak moc mi její doteky chyběly. Obzvlášť teď.,, Nenávidím tě, Patrice. Nenávidím to, že jsi semnou nějak spojená," řekla jsem a vzteky praštila do zdi. Bolelo to, ale ne tolik jako zrada z její strany. Jako pomyšlení, že ublížila někomu, koho tolik miluji. Vlezla jsem asi za čtvrt hodiny a začala se přehrabovat ve skříni. Zvolila jsem volnější červené triko a džíny. Vlasy jsem sepnula do drdolu a seběhla schody do předsíně. V blízké restauraci jsem objednala kuřecí steak s brambory aado termosky udělala čaj. Když jsem dorazila k nemocnici byli skoro dvě hodiny odpoledne a všude se to jako vždy hemžilo lékaři.

,, Ahoj, zlato. Promiň, že mi to tak trvalo," řekla jsem, odložila věci a věnovala jí dlouhý polibek.

,, Stýskalo se mi. Copak mi neseš?" zeptala se a já se usmála.

,, Už je ti dobře, když máš hlad, co?" řekla jsem se smíchem a natáhla se pro tašku s příborem a jídlem.

,, Cokoliv, co mi doneseš ty, mi bude chutnat víc, než to, co jsem dostala," odpověděla a protočila oči. Se smíchem jsem nad tím zakroutila hlavou a vybalila to.

,, Máš pořád bolesti, nebo je to lepší?"

,, Je to mnohem lepší. Lejou do mě nějaké driáky, tak to ani necítím," odpověděla a já jí podala steak s brambory a nalila trochu čaje.,, Vážně jsi kvůli ní plakala? Jinak děkuj, voní a vypadá to skvěle," odpověděla a pomalu se dala do jídla.

,, Nechci tě tím zatěžovat. Přes tohle se musím dostat sama."

,, Byla tu Nicole. Ale musela jsem jí vyhodit."

,, Proč?" zeptala jsem se a zahnala myšlenky na Patrice.,, Něco se stalo? Proč mi nikdo nevolal?"

,, Protože to je spor mezi námi. Měla jsi jí slyšet. Furt tě tu obviňovala z toho, co se stalo. Že jsem tu jen díky tobě a další spousta věcí. A nenechala si to vymluvit ani odemne," řekla a já se v šoku postavila.,, Snažila jsem se jí vše vysvětlit, ale měla svojí hlavu," pokračovala a dala si do úst sousto.,, Tvrdila jak tu pro mě vždy byla a další kecy, ale když jsem to otočila proti ní, hájila se prací a tak dále."

,, To jako vážně? Já jí požádám, aby na tebe dala pozor a ona udělá tohle? To snad nemyslí vážně! Chris, zlato, klidně se najez a já si s ní dojdu popovídat. Jako bych si to sama nevyčítala dost," odpověděla jsem a pocítila jak mě Chris chytila za ruku.

,, Nech to být, prosím. Ona se časem uklidní a omluví se."

,, Zlato, nebudu čekat. Prostě s ní dám řeč. Já vím, že mám na tom svůj podíl, ale já ti neublížila. Ne tímhle způsobem. Já tě od začátku milovala a kdyby to šlo a věděla jsem, co chystá, zabránila bych tomu," odpověděla jsem a líbla jí na tvář. Než stačila jakkoli odpovědět, zmizela jsem za dveřmi a mířila za těmi, kteří též bojují o naše životy.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a užily jste si jí. Co jí asi Caroline řekne? A bude jí Nicole poslouchat? Vyslechne si snad Caroline další výčitky, nebo si to Nicole nechá vysvětlit?