Pohled Caroline Baxterové

Seděla jsem na chodbě a nervózně předcházela že strany na stranu. Nikdo mi nebyl schopný, co se děje. Lékaři pořád chodili sem a tam a všichni dělali, jakoby tam nebyli.

,, Můžete mi konečně něco říct?! Trvá už to šest hodin a nikdo mi nic neřekne!" zakřičela jsem na jednu sestru, která mířila na sál.

,, Musíte mít trpělivost, lékaři dělají, co mohou. Hned jak bude po operaci, někdo přijde," řekla a zase zmizela za dveřmi. Bezradně jsem se posadila na židli, ale během chvilky zase vstala.

,, Nechcete něco na uklidnění a vodu?" zeptala se mě sloužící sestra a já si nervózně zajela do vlasů.

,, Já...Je to moje vina. Tohle se nemělo stát," řekla jsem se slzami a vlasy si pomalu trhala.,, Moje sestra jí málem zabila."

,, Uklidněte se. Sice nevím, co se stalo, ale nesmíte si nic vyčítat. Určitě bude v pořádku," řekla a pohladila mě po rameni.,, Donesu vám prášek a vodu," řekla a zmizela. Byla jsem z toho všeho nervózní. Připadala jsem si beznadějně a byla jsem strachy bez sebe. Sestra se za chvíli vrátila a donutila mě se posadit.,, Zapijte si to a posaďte se," řekla a já tak udělala. Bylo to těžké, pořád jsem koukala na dveře a modlila se, aby vylezl lékař a řekl, že bude v pořádku. Ale čím déle to trvalo, tím víc jsem se bála. Bála jsem se, že to nepřežije, nebo bude mít trvalé následky.

,, Sakra, sakra, sakra. Je to jen a jen moje vina. Tohle mi nikdy neodpustí," říkala jsem si pro sebe a bedlivě sledovala dveře. Nic se nedělo a to mě deptalo čím dál víc.

,, Caroline Baxterová? To vy jste jela se záchrankou?" ozvalo se předemnou a tak jsem stočila pohled tím směrem. Stál tam policista a v ruce držel desky. Kývla jsem hlavou a otřela si slzy.,, Už něco víte?"

,, Ne, od chvíle, co jsme přijely je na sále. Nikdo semnou nemluvíš," řekla jsem a znovu se rozplakala.

,, Aha, tak to mě mrzí. Jak na tom byla v sanitce?"

,, Hodně špatně. A vzhledem k tomu, že už je na sále několik hodin, asi to moc dobré není. Musíte mě vyslýchat zrovna teď?" zvedla jsem přitom malinko hlas a rychle se zvedla ze židle.,, To nemáte nic lepšího na práci?!"

,, Omlouvám se, ale je to moje práce. Bohužel se ptát musím. Věděla jste, co vaše sestra chystá? Věděla jste, že přestala brát léky a přesto jste slečnu Conleyovou nevarovala. Proč?"

,, Nevěděla jsem, že něco takového chystá. Chtěla se mi pomstít a provedla to takto. O tom, jestli přestala brát léky, mluvit nebudu, nevím to! A říkala jsem Chris, že pro ní není dobrá. Že jí jednoho dne ublíží, ale neposlouchala mě!" křikla jsem a s pláčem se sesunula na židli.,,Nechte mě a Chris teď být. Ona bojuje o život a já na tohle teď nemám sílu."

,, Jistě, odpusťte. Jen vyčkám na lékaře. Musím znát její stav. Kvůli tomu jsem i přišel," odpověděl a já přikývla. Další dvě dlouhé hodiny se nic nedělo. Občas někdo proběhl, ale nevěnoval nám žádnou pozornost. Když už jsem začínala ztrácet naději a pila jeden kelímek vody za druhým, vyšel ven lékař. Lékař, který tam vcházel, když jsme přijely.

,, Caroline Baxterová?" zeptal se a já vstala.

,, Ano, jak je na tom přítelkyně? Přežila? Bude v pořádku?" ptala jsem se a dívala se střídavě z jednoho lékaře na druhého.

,, Žije. A mohu to považovat za zázrak. Měla těžké poranění hlavy a krvácení, které jsme musely zastavit. Dále měla poraněné orgány v břiše. A nejen ty. V břiše byla velká spousta krve a je zázrak, že žije. Asi jako amatérovi je zbytečné vám něco říkat, ale pokusím se o to. Musely jsme odstranit slezinu a měla zlámaná žebra. Jedno ze žeber propíchlo plíci. Byla tam ruptura na bránici a játrech. Měla poraněnou i ledvinu, ale podařilo se nám jí zachránit."

,, A přežije? Bude v pořádku?"

,, To uvidíme až se probere. To krvácení do mozku mohlo nadělat paseku."

,, Chcete říct, že mohla ochrnout a nemusí si mě ani pamatovat?"

,, Ano, tohle je všechno možné. Nemusí taky vidět, nemusí slyšet ani mluvit. Ale vše se ukáže až po probuzení," odpověděl a já se ho musela chytit.

,, Kdy to bude?" zeptala jsem se a on pokrčil rameny.

,, Záleží na tom, zda přežije následujících několik hodin. Ale nic nenasvědčuje tomu, že by to tak být nemělo," odpověděl a já se sesunula k zemi. To poslední, co jsem zaregistrovala byl lékařův hlas, jeho ruce a o chvíli později něco měkkého.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Pevně věřím, že se vám kapitola líbila a čekáte už netrpělivě na další. Probere se Chris? Bude v pořádku? Nebo si skutečně nebude nic pamatovat? Bude mít opravdu trvalé následky, nebo bude zcela v pořádku?