V noci jsem toho moc nenaspala. Těšila jsem se do nové práce a hlavně na nové kolegy. Doufala jsem, že mě mezi sebe přijmou a zapadnu do kolektivu. Doma jsem do sebe hodila rychlé kafe, vzala si vše potřebné a vyrazila ke svému volkswagenu z roku devadesát pět. Bylo trochu otlučené, ale přesto plně pojízdné. Doufala jsem, že si z platu něco našetřím a budu si moct pořídit něco nového. Před kavárnou jsem byla o deset minut dříve. Nechtěla jsem hned první den dorazit pozdě a tato rezerva mi to pojistila.

,, Dobré ráno, slečno Conleyová. Jste nějaká nedočkavá," ozvalo se zamnou a já leknutím nadskočila.,, Jak dlouho tu čekáte?"

,, Dobrý den, paní Baxterová. Ano, těším se a moc," řekla jsem s úsměvem a sledovala jak vytahuje svazek klíčů.,, Jsem tu asi deset minut, takže moc dlouho ne," odpověděla jsem a když otevřela, nervózně jsem jí následovala dovnitř. Když zamknula a vydala se kamsi do zázemí, šla jsem před ní. Do kanceláře mě nechala vejít jako první a pobídla mě, abych si odložila. sundala jsem lehkou džínsku a posadila se na volnou židli.

,, Dáte si kávu a něco k tomu? Pekař už tu jistě byl," zeptala se mile a ze mne začala opadávat počáteční nervozita.

,, Moc ráda, ale nechci vás nějak otravovat," řekla jsem a ona si mě zvědavě prohlédla, poté hned opustila kancelář a zmizela za napůl prosklenými dveřmi. Kancelář byla středně velká a byl tam menší kožený gauč, hnědý dřevěný stůl a počítač za několik tisíc liber. Na proti mě byla kožená pojízdná židle a na zdi byli dva větší obrazy. Na chvíli jsem zavřela oči a snad i na chvíli usnula. Probralo mě až zacinkání hrníčku a lžičky.,, Omlouvám se, nevím jak...."

,, Nic se nestalo, jste unavená a to chápu. Nejste zvyklá vstávat takhle brzy. Spala jste vůbec?" zeptala se a položila předemne hrníček s kávou a máslovým  croissantem.

,, Popravdě? Moc ne. Nemohla jsem usnout a pak mi to přišlo, že jsem spala jen chvilku. Děkuji za kávu a croissant."

,, Nemusíte děkovat. Nenechám vás o hladu a bez kafe. V tomhle jsem zase chápavá," odpověděla a já se jen pousmála.,, Ale nejsme tu od toho abychom si dávaly kávičku a povídaly si o blbostech. Říkala jsem vám, že vám dám smlouvu znovu přečíst," řekla a otevřela jeden z šuplíků.,, Jen upozorňuji, že smlouvu už nelze vypovědět. Podepsala jste jí z vlastní vůle."

,, Nemám v plánu smlouvu vypovědět. Práci potřebuji. Ale pokud trváte na tom, abych si jí znovu přečetla, přečtu," řekla jsem a ona mi smlouvu podala do ruky.

,, Podpisem smlouvy jste se zavázala, že mi na dobu jednoho roku patříte. Nesmíte mít jiné zaměstnání a ani vztah. Pokud se nněkdo o tomhle dozví, věřte, že vás dostanu na kolena," řekla a já překvapeně zamrkala. Nebyla jsem si vědoma, že by ve smlouvě něco takového bylo.

,, Ale to nejde. Nejsem přece váš majetek a nikdy nebudu. Chci jen práci a ne někomu sloužit jak otřel," snažila jsem se protestovat a hledala něco takového v podepsané smlouvě.,, Do háje."

,, Našla jste to tam, že? Takže doufám, že už si budeme rozumět a nedojde k zbytečným rozepřím. Budete dělat, co budu chtít. Když vše půjde bez problémů, nic se nestane a budou i odměny. Pokud budete dělat problémy, což bych neradila, bude to zlé."

,, Tohle po mě nemůžete chtít. Jsem svobodný člověk a nemáte právo mi říkat, co mohu a nemohu."

,, To se pleteš. Podepsala jsi tuhle smlouvu a ta mě k tomu opravňuje."

,, Nečetla jsem to, nikdy bych s tímhle nesouhlasila," oponovala jsem a sledovala jak se zvedla a přešla za má záda. Její dech jsem cítila na svém krku a její ruce na ramenou.

,, To je ovšem tvůj problém. Máš si vše pročíst a až pak podepisovat. Ale jak říkám, když nebudeš dělat problémy, nebudu je dělat ani já tobě," odpověděla a já věděla, že není cesty zpět. Práci jsem potřebovala, abych nezůstala na ulici a o problémy jsem nestála.

,, Rozumím, paní Baxterová," řekla jsem posmutněle a sklopila hlavu.,, Ale přesto s tím nikdy nebudu souhlasit."

,, Vynechme příjmení, ano? Já jsem Caroline, tak mi tak říkej Christino. A teď pojď semnou, ukážu ti to tady," řekla a já se poslušně zvedla a vydala se za ní. V duchu jsem si nadávala, že jsem smlouvu nečetla. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale doufala jsem, že to bude v pohodě a já odtud za rok vypadnu.

,, Budu s vámi, teda omlouvám se, s tebou spát?" vypadlo ze mě najednou až mě to samotnou překvapilo.

,, Když budu chtít ano. Nebo když budeš chtít ty sama, není problém," odpověděla a já schovala potící se ruce do kapes.

,, Nikdy, krávo," řekla jsem tiše pro sebe, ale když se otočila, a vydala se ke mě, došlo mi, že jsem to řekla dostatečně nahlas.

,, Jak prosím? Slyšela jsem správně? Myslela jsem si, že jsme si to v kanceláři vyjasnili."

,, Jistě, omlouvám se. Nebude se to opakovat."

,, Výjimečně odpuštěno," odpověděla a vedla mě kamsi do zázemí. Až teprve teď mi začala ukazovat chod kavárny.

Vítejte u nové kapitoly. Jak se vám to zatím líbí? Není Christina chudák? Dovede jí její pusa do problémů, nebo bude se šéfovou vycházet?