Ticho. Tíživé tak moc až měl Harry pocit, že se udusí. James Potter se nenápadně, ale rozhodně triumfálně, usmíval.

„Myslím, že pro dnešek je to vše, pánové. Pokud nemáte nic na srdci, mám ještě obchodní schůzku, která nepočká.”

Pomalým krokem přešel ke krbu a ještě než odešel, otočil se na svého syna.

„Očekávám, že Proelia ludo vyhraje.”

Pak vstoupil do zelených plamenů a Harry se Severusem zůstal sám. Konečně sebral odvahu a podíval se na něj. Severusova tvář vystřídala během pár vteřin hned několik barev. Nejprve zrudnul, potom zmodral a nakonec měl takovou barvu, jakou nikdo nikdy předtím neviděl. Harry naprázdno polkl a přemýšlel, co by měl říct.

„Jak směšné, že se Thomas za tebe celou dobu hádal. Měl jsem pravdu. Jednou Potter, navždy Potter. Celou dobu ses jen tvářil jako přítel, abys mi pak bodnul kudlu rovnou do zad.”

„Tak to přece není! Kdybych mohl, tak bych ti to řekl!”

„A co ti v tom bránilo? Nevšiml jsem si, že by nás v rezervaci někdo odposlouchával!”

Severusův ledový hlas do Harryho bodal jako tisíce dýk. Nejhorší však bylo, že měl pravdu a Harry to věděl. Mohl mu to kdykoliv říct, místo toho mlčel.

„Nechci tě už v životě vidět Pottere! Ale buď si jist tím, že jestli se něco Thomasovi stane, osobně tě zabiju!”

Snape vrčel a když se otočil ke krbu, Harry konečně promluvil.

„Právě proto jsem mlčel. Tohle bys mi řekl i před rokem. A já se sobecky a zoufale moc nechtěl připravit i to tu trochu štěstí, které mě potkalo.”

Sledoval Severusova záda a čekal na reakci.

„Ano, jsi sobec. Celou dobu myslíš na sebe a vůbec se nezajímáš o druhé. Je ti jedno jestli Thomas přežije nebo ne. Hlavně, že ty sis ten rok užil co?”

„To snad nemyslíš vážně?!”

„Myslím, jsi ještě horší než tvůj otec.”

Tak jako jeho otec i on zmizel v zelených plamenech. Nemýlil se. Dopadlo to přesně tak, jak očekával. Tak moc si přál uvěřit, že ho Severus nebude nenávidět!

Jako ve snách procházel chodbami hradu, až došel do svého pokoje. Poprvé za celý  svůj podělaný život měl chuť všechno vzdát. Proč není obyčejný mladík? Bez slavného a nenáviděného otce, bez vysokého postavení, bez úkolů…. Otevřel skříň a vytáhl láhev whisky. Po hodně dlouhé době potřeboval skleničku. Možná ne jen jednu…. Cítil se prazdný a bezradný. Severusova slova ho stále bolela. Především jejich pravdivost. Mohl za ním přece přijít a říct mu celou pravdu, požádat o pomoc, ale neudělal to. Teď přišel i o to málo co měl a získal. Jedna neposlušná slza vyklouzla ze zavřených očí a pomalu stékala po Harryho tváři. Překvapeně ji setřel a zadíval se na její stopu na dlani.

„Nenechám otce vyhrát. I kdyby mě to mělo stát život.”

Náhle se mu v hlavě zrodil geniální plán. Nebezpečný, ale geniální. Takový, díky kterému by mohl nejen zachránit Thomase a Severuse, ale taky se jednou pro vždy zbavit otce. Sice je pravděpodobné, že skončí na zbytek života v Azkabanu, ale bude vědět, že konečně udělal správnou věc.

Neváhal a vydal se do sklepení. Ke skladu lektvarů a různých surovin měl jako mentor neomezený přístup a teď toho hodlal využít. Otevíral jednu skříň za druhou a začínal si zoufat. Pokud to nenajde, bude opět na začátku.

„Tady jsi!”

Úsměv se mu rozlil po tváři, když bral do rukou malou lahvičku. Konečně naděje! S mnohem lepší náladou spěchal zpět do pokoje. Ještě si toho musí dost naplánovat, aby vše proběhlo bez chyby.