Temná místnost bez oken s jedinou loučí na zdi, působila hrůzostrašným dojmem. Ještě horší však byl pohled doprostřed místnosti. Na staré kovové židli byl připoután černovlasý mladík. Obličej mu zdobilo několik krvavých šrámů a podle hlavy padající vpřed, byl značně unaven a vysílen. Jediné dveře vedoucí z místnosti se otevřely a dovnitř pronikl nakrátko pruh světla, než ho zastínila vysoká postava.

„Synu, synu, synu… Rád bych věděl po kom jsi tak tvrdohlavý. Celý život se snažím, abys byl zaopatřený a žil na úrovni a ty mi to oplácíš nevděčností, drzostí a neposlušností. Co jen s tebou?“

James Potter ukončil svůj monolog a zadíval se na mladíka sedícího na židli. Ten se neobtěžoval ani zvednout hlavu, jen se tiše uchechtl.

„Snažíš? Tvoje snaha spočívá v naději, že budu tvým věrným nástupcem. Jde ti o tvoje prachy a postavení, ne o mě.“

„To je docela možné, ale o tom ty nerozhoduješ. Na tobě je pouze rozhodnutí, zda půjdeš se mnou nebo proti mně. Co si vybereš?“

„Tak se asi brzo setkám s matkou, protože s tebou určitě péct nebudu.“

„Snad si nemyslíš, že bych tě zabil! To ne, chlapečku. Tím bych se ošidil o spojence a jak se zdá, pro tebe by to žádný trest nebyl.“

„Hmm, tak to je blbý. Nemáš mě jak donutit.“

James Potter se rozesmál na celé kolo a zuřivě při tom máchal svou holí.

„Ale mám, Harry! Zdědil jsi po své matce jednu hodně špatnou vlastnost a já ji využiju!“

„Jo a jakou? Nenávist k tomu tvýmu zasranýmu ksichtu?“

Prásk!

Dobře mířená rána holí zasáhla Harryho obličej.

„Jsi ubožák, víš to? Když nejsem přivázaný a mám hůlku, tak si tak nevyskakuješ!“

Další rána, tentokrát přes záda. Harry si troufal, ale myslel si, že nemá co ztratit. Smrt by vítal a na otcovo mučení už byl zvyklý.

„Asi si myslíš, že není nic čím bych tě mohl donutit poslušnosti, že ano? Jsi na velkém omylu. Stejně jako tvá matka i ty bys raději zemřel než bys nechal zemřít někoho jiného ve tvém jménu.“

Harry mlčel. Věděl, že v tomhle má jeho otec pravdu. Vždyť to poslouchá poslední roky téměř denně.

„Merlin mě neskutečně trestá, že můj jediný syn má všechny špatné vlastnosti po své matce.“

„Tak kohopak vybereme? Kdo bude ten, který zemře za tvou tvrdohlavost? Že by Marcus? Nebo Ray? A co třeba Thomas Parker?“

Mladík zareagoval přesně tak, jak jeho otec očekával. Prudce zvedl hlavu a nenávistně na svého otce zíral.

„Řekni mi, co ten Parker udělal tak hrozného, že se hodláš mstít i na jeho synovi?“

Jeho otec se zastavil těsně před ním a shlížel na svého syna jako na nějakou havěť.

„Zběhl. A snažil se k tomu přemluvit i tvou matku. Že prý pod mým vlivem nemůže vychovávat dítě. Proto zemřel. On i tvá matka.“

„Takže zemřel za pravdu? Jak nečekané. Všiml sis toho, že v tvém okolí musí všichni lhát, pokud chtějí přežít?“

„Vyžaduji pouze absolutní poslušnost. Beze mě by byli nic. Stejně jako ty! Právě jsem si vybral. Bude to Thomas Parker. Sbohem synu.“

James Potter pomalým krokem mířil zpět ke dveřím, ale byl zastaven.

„Ne!“

„Asi jsem tě špatně slyšel, co jsi říkal?“

„Nech ho na pokoji. Budu… Udělám, co budeš chtít.“

Mladík na židli poraženě svěsil hlavu, zatímco jeho otec se vítězoslavně ušklíbal.