říjen 1975

„Musel jsem ho v noci spolknout," povzdechl si Pettigrew jednoho sobotního rána, když si uvědomil, že list mandragory, který už dvacet dní nosil pod jazykem, najednou zmizel. 

Tahle přísada byla důležitou součástí jejich připravovaného lektvaru. Sirius i James už měli tuhle část nějakou dobu za sebou, ale Peterovi se stále příliš nedařilo. 

James protočil oči a zmučeně zakvílel: „Pete, to už je podruhé. Tímhle tempem složíme OVCE dřív, než se z nás vůbec stanou zvěromágové."

„Nepřeháněj, Jamesi," pokáral ho Remus okamžitě. „Peter to neudělal naschvál. Navíc ses ještě nezačal připravovat ani na NKÚ, tak nepřivolávej OVCE."

„Do zkoušek zbývá ještě osm měsíců, dva týdny, tři dny a pět hodin. Proč bych se tím měl zabývat už teď?" odfrkl si nebelvírský střelec a naučeným pohybem si rozcuchal vlasy.

„Kdybys studiu věnoval aspoň tolik pozornosti, kolik věnuješ Evansové pokaždé, když projde kolem, už by z tebe byl ministr kouzel," ušklíbl se Sirius, který ležel na zádech ve své posteli a četl si přitom dopis, který mu před chvíli donesla velká sova pálená.

„Říká ten, komu se Helga Cokewoodová už dvakrát pokusila podstrčit nápoj lásky," odvětil okamžitě Potter a v nestřežené chvíli sebral Tichošlápkovi pergamen, ze kterého se linula intenzivní květinová vůně.

„Jenom mi závidíš mou očividnou oblíbenost u něžného pohlaví," prohlásil Black klidně a ani v nejmenším se nevzrušoval skutečností, že se jeho nejlepší přítel začetl do dopisu, který měl patřit jenom jeho očím.

„Drahý Siriusi," začal James nahlas předčítat, „blíží se další návštěva Prasinek a já bych byla moc ráda, kdybys mi při ní dělal společnost. Mohli bychom zajít do čajovny madam Pacinkové, mají tam moc dobrou čokoládu. Nebo klidně jenom ke Třem košťatům na máslový ležák. Co si o tom myslíš? Prosím, odepiš. Líbá, Marlene McKinnonová."

Sirius s klidným pohledem povytáhl obočí a oslovil svého kamaráda: „Takže teď už mi to vrátíš?"

„Ale jenom když mi slíbíš, že mi z čajovny madam Pacinkové přineseš pár těch koláčků ve tvaru srdíček, Siriusku. Líbá, James Potter," poslal mu James spolu s dopisem i vzdušný polibek.

Sirius na něj chvíli trochu nechápavě hleděl, načež se hlasitě rozesmál. „Já už to chápu. Ty prostě žárlíš, že když pozvu na rande holku, tak se mnou jde, kdežto na tebe Evansová dlabe."

Tichošlápek byl občas mírně rozladěný z toho, jak kousavě Potter reagoval na většinu jeho případných známostí, se kterými si vyrazil na máslový ležák nebo do Medového ráje. Obzvlášť nesnesitelný byl od doby, kdy se beznadějně zakoukal do své zrzavé spolužačky, která na něj ovšem většinu času reagovala jako na obtížný hmyz.

Pokoušel se sám sebe přesvědčit, že za to James tak úplně nemůže, jelikož byl rozmazlované dítě zvyklé dostat přesně to, co chce. Mohl za to vinit spíš Dvanácterákovi rodiče než jeho samotného, jenže Blackovi už občas zkrátka docházela trpělivost.

Sirius, stejně jako Remus, už totiž v životě prožili spoustu křivdy a bolesti. Ta je oba zocelila a pomohla jim dospět daleko rychleji, než tomu bylo u jejich přítele. Jimmy si na rozdíl od nich ještě stále užíval života prominentního synka bohatého podnikatele a jeho pohled na svět byl zkrátka ještě úplně jiný.

„No dovol!" ohradil se James „To vůbec nemůžeš srovnávat. Kdybych zval jiný holky, tak taky půjdou. Ale tady jde o Evansovou. Ani s tebou by si nevyrazila, vejtaho," rozohnil se Potter okamžitě. Tenhle konflikt totiž rozhodně nechtěl vzdát bez boje.

James měl v tomhle naprostou pravdu. Vzhledem ke svému postu ve famfrpálovém týmu se i on těšil významné pozornosti děvčat, takže si se Siriusem neměli co vyčítat. Děvčat, která mu nadbíhala na každém rohu, si ale brýlatý Nebelvír příliš nevšímal. Rozum mu totiž zastínila jedna jediná studentka políbená ohněm.

Hned první školní den svého pátého ročníku se James o hodině Přeměňování nudil a z dlouhé chvíle se zadíval na Lily Evansovou. Zaskočilo ho, že se přes prázdniny změnila skoro k nepoznání. Měla delší vlasy, celé její tělo nabylo daleko víc ženských tvarů a své smaragdové oči a dlouhé řasy zvýraznila decentním líčením. Z obyčejného děvčete pomalu dospívala v nádhernou ženu.

A přesně tehdy začala Jamesova posedlost.

„Vsadíme se?" chytil ho Sirius okamžitě za slovo a konečně se na posteli posadil. „Vystačím si s dopisy, abys to zase nemohl svést na moje vlasy, a nikdy se nepodepíšu, takže jestli se chytne a bude chtít poznat autora, budeš tvrdit, že jsi je psal ty. Zní to fér?"

Dvanácterák se na něj chvíli koukal a zvažoval, jestli to Sirius myslel vážně nebo si dělal srandu jako obvykle. Jeho odhodlaný pohled už nicméně dobře poznával, takže brzy pochopil, že to Tichošlápek opravdu myslel přesně tak, jak to řekl.

James byl zarytě přesvědčený o vlastní pravdě a chtěl svému příteli dokázat, že na vině není jeho jednání s děvčaty, ale že Evansová je zkrátka jenom nedobytná jako Azkaban. Právě proto nakonec souhlasil: „Platí. Máš na to tři měsíce. Ten kdo prohraje bude až do konce roku psát tomu druhému úkoly, co říkáš?"

„Ou, ale musíš moje úkoly psát přednostně před těmi svými, protože to určitě nebudeš stíhat," ušklíbl se Sirius a podal Jamesovi ruku, aby stvrdil jejich sázku.

„Chtěl jsem ti říct úplně to samé," odvětil Potter a potřásl si s ním.

Remus se na oba zadíval mírně znepokojeně a neodpustil si jednu ze svých dobře mířených rad: „Nepřipadá mi to jako moc dobrý nápad. Šlapete po tenkém ledě."

„Moc se bojíš, Náměsíčníku. Bude to jen sranda," uchechtl se Black a vytáhl si ze šuplíku svůj brk, aby se mohl pustit do psaní.

Lily Evansová neměla nejmenší tušení, že se za jejími zády uzavírají takové sázky, ale i kdyby to věděla, pravděpodobně by se chlapcům zkrátka jenom vysmála.

Momentálně totiž trávila odpoledne ve sklepeních se svým tehdy ještě nejlepším přítelem Severusem, kde se procvičovali v lektvarech. Pro oba byl tenhle předmět spíš koníčkem než čímkoliv jiným, takže si hodiny ve vzájemné společnosti náležitě užívali. Ve Snapeově případě to bylo ještě umocněno silným citem, který ho k té zrzavé čarodějce poutal.

„No věřil bys tomu? Alice za mnou dneska přišla celá červená, že ji Frank Longbottom pozval na rande, ale že neví, jestli může jít. Já a Frank jsme totiž měli před rokem a půl asi dvě rande, víš? A já jí říkám: Jasně, že jo. Vždyť my dva jsme spolu prakticky ani nechodili. No byla ohromně šťastná, vážně. Myslím, že jim to bude s Frankem moc slušet," brebentila Lily bez přestání během přípravy lektvaru, o kterém měli do příští hodiny napsat pojednání.

Severus byl její nejlepší zpovědník. Říkala mu prakticky všechno – ať už šlo o studium, trápení s Petunií nebo i o problémy s chlapci. A Snape ji vždycky ochotně naslouchal, i když ho často bolestivě svíralo na hrudi. Obzvlášť, když zachytil jakýkoliv náznak toho, že by se kolem Lily měl vyskytnout nějaký další kluk.

„To je moc dobře," přikývl Severus s mírně strojeným úsměvem, za kterým se skrývala velká nervozita. Chtěl se jí totiž zeptat na něco, co už si dost dlouho připravoval: „No, Lily, máš nějaký doprovod na Křiklanův večírek?"

„Ne, nemám," zavrtěla hlavou. „Vlastně jsem myslela, že tam půjdeme spolu. Mám už po krk všech těch muckajících se párů. Chtěla jsem jeden kluků prostý večer, který strávím se svým nejlepším kamarádem," uculila se na něj Lily s širokým úsměvem.

„Jo? Aha, tak jo - jasně. Je super, že jsme to mysleli úplně stejně," zasmál se Severus nervózně a svou pozornost až nepřirozeně rychle soustředil na bublající lektvar. Ve skutečnosti myslel svou žádost úplně jinak, ale neměl dost odvahy, aby svou přítelkyni opravil.

Lily si sice všimla, že se její přítel dnes choval trochu podivně, nicméně to sama pro sebe svedla na obyčejnou únavu. Včera se totiž společně učili až do noci, protože oba potřebovali dokončit své domácí úkoly. Byla přesvědčená, že to byl ten hlavní problém jeho zvláštního rozpoložení. Příště už bude jistě zase v naprostém pořádku.

„Perfektní, budu se těšit. Sakra," zaklela při pohledu na hodiny, „promiň, zlato, musím už někde být. Doděláme to pojednání příště, Seve, ano? Zatím," líbla ho zrzka kamarádsky na tvář, sesbírala si všechny věci a prakticky vyběhla ven z učebny.

Úplně zapomněla, že Mary Macdonaldová dnes slavila narozeniny a s ostatními děvčaty se dohodly, že jí připraví v ložnici menší oslavu. Měla tam být už před pěti minutami. Ani Mary naštěstí nepatřila k dochvilným lidem, takže se Lily podařilo ji ještě o dalších pět minut předběhnout.

„Všechno nejlepší!" vyjekla na Mary společně s Alicí a Marlene hned, jakmile oslavenkyně vstoupila do dveří. Z hůlek vypustily konfety, které zahalily celou místnost do duhového oparu, z něhož byla Macdonaldová nadšená jako malé dítě.

Lily dokonce požádala Petera, jestli by jim mohl přinést pár dobrot od domácích skřítků z kuchyně a Pettigrew jim je během půl hodiny ochotně dodal. Ještě stále vůči zrzce pociťoval vděčnost za tip na pojednání, které všem Pobertům naprosto obrátilo životy vzhůru nohama.

Zábavný dívčí večer po setmění přerušilo zaklepání zobáku na okno. Ušatý kalous mával svými křídly a trpělivě čekal, až mu děvčata umožní vstup do místnosti. Marlene se okamžitě vrhla ke kličce a vpustila sovu dovnitř. Ta několikrát zakroužila nad postelemi a nakonec upustila dopis Lily na polštář. Hned potom se usadila na provizorní bidlo u okna a trpělivě zamžourala na Lvice, které zvědavě sledovaly svou kamarádku.

„Není podepsaný," zamumlala Lily a opatrně pergamen rozložila. V rychlosti přelétla očima úhledně popsané řádky a překvapeně zamrkala. Nebyl to dopis, který by dostávala naprosto běžně a tak trochu ji uvedl do rozpaků.

„Tak co to je, ty tajnůstkářko?!" povzbuzovala jí okamžitě Marlene, která přeskočila na její postel a usadila se jí za zády.

„Jo, přečti nám ho."

„Honem."

Naléhající spolužačky nakonec skutečně donutily Lily, aby jim obsah pergamenu přečetla, ačkoliv při tom byla neuvěřitelně nervózní.

„Drahá rusovlásko,

dopisy jako je tento se nepíší lehce. Pochop tedy, že na jeho konci nebude můj podpis. Kdybys věděla, kdo jsem, ztratil bych odvahu a nikdy ho neposlal. Vím, jak vypadáš, znám tvůj úsměv a tvůj smích poznám v davu jiných. Co ale nevím je to, kdo jsi doopravdy. Chtěl bych znát Lily Evansovou. Vědět, o čem sní po nocích a jaký život by chtěla prožít. Doufám, že se rozhodneš odpovědět a dáš mi šanci tě poznat.

S utajenou láskou

navždy Tvůj rytíř"

„Lily! U Merlinových vousů!" vydechla Mary překvapeně a okamžitě se zasnila. „Kdo myslíš, že to poslal? Doufám, že mu odepíšeš! Tohle je jak z romantického filmu."

„Co je to romantický film?" přerušila je Alice, ale Mary jí okamžitě zpražila pohledem, aby nerušila atmosféru.

„To bude nějaký vtip, holky," přelétla zrzka očima nedůvěřivě přes všechny tři.

„Ale to nikdy nezjistíš, když neodepíšeš!" zatřásla s ní Marlene nadšeně.

McKinnonová na chvíli odběhla pryč, jen aby se zpět vrátila s lahvičkou inkoustu a orlím brkem na psaní. Obě věci doslova nacpala Lily do rukou a ta si nakonec zvolila cestu nejmenšího odporu a pustila se do odpovědi.

Nevědomky si tím rozepsala jednu kapitolu života, která jí ukázala, že svěřit své myšlenky a pocity papíru bývá občas tou úplně nejlepší terapií. Naučila se milovat sebe samu přesně takovou, jaká byla. Bezmezně a bez výhrad. To všechno a mnohem víc ji během příštích několika měsíců naučil právě tajemný rytíř ukrytý za neviditelnou hradbou tvořenou ze slov.