listopad 1973

Po Bradavických pozemcích se proháněl chladný vítr, který byl předzvěstí blížící se zimy. Hladina Černého jezera byla neklidná, stejně jako její největší obyvatelka, jež svými chapadly chňapala po studentech, kteří ji chodili na břeh provokovat. I vrba mlátička, kterou nechal ředitel Brumbál vysadit po Remusově příchodu, se v ledovém podvečerním vzduchu lehce třásla. Tříletému stromu ještě chyběla dostatečná odolnost, takže ji mrazivé počasí vždy trochu rozhodilo.

Uprostřed toho všeho seděla s pláčem třeťačka zachumlaná v červeno zlaté šále. Vítr jí cuchal krátké hnědé vlasy a kolena měla pevně přitažená k bradě. Přibližně před hodinou přiletěl oknem do Nebelvírské věže velký výr, který jí přinesl špatné zprávy z domova. Se slzami v očích a bez jediného slůvka vysvětlení utekla ze společenské místnosti a našla si útočiště pod rozložitým stromem u jezera.

Její spolužačky po ní začaly téměř okamžitě pátrat. Trvalo nicméně notnou chvíli, než se jim ji podařilo na pozemcích najít. Každá si k ní přisedla z jedné strany a dlouho tam všechny tři seděly naprosto mlčky.

„Co se stalo, Alice?" zašeptala nakonec Lily a pohladila svou kamarádku chlácholivě po zádech.

„Já... moji rodiče... Pán zla," zaškytala a z očí se jí spustila nová várka slaných slz.

Lily si s Mary vyměnila ustaraný pohled. Obě tušily, že půjde o něco vážného. I Evansová, ačkoliv byla z mudlovské rodiny, už chápala, že v kouzelnickém světě zuří krutá válka. Pán zla kolem sebe shromažďoval stoupence a spousta čistokrevných rodů se k němu hrdě hlásila. Souhlasili s tím, že by se kouzelníka krev neměla mísit s tou mudlovskou, a s tímhle přesvědčením pořádali hony na mudlorozené a krvezrádce.

Život mimo Bradavické zdi byl v těchto časech krutý a nelítostný. A často se dotýkal i studentů, kteří si měli bezstarostně užívat dětství. Byly to zlé roky plně smutku a bolesti pro ty, jejichž rodiče, sourozenci nebo přátelé padli v boji za svobodný svět.

„Ale, ale, ale...," rozezněl se okolním tichém úlisný hlas Augusta Mulcibera, studenta třetího ročníku Zmijozelu a Severusova přítele. „Jestlipak to není Alice Blakeová. Slyšel jsem, že tvoji rodiče kňourali jak malé děti, když je Pán Zla mučil."

„Jak se opovažuješ?!" vykulila oči Evansová a okamžitě vyskočila na nohy.

Alice se nezmohla na žádnou odpověď ani na odpor proti zmijozelskému studentovi. Místo toho se jenom znovu usedavě rozplakala. Nechtěla si představovat, jak ten zpropadený černokněžník mučil její rodiče, aby je zlomil, a když se i přesto rozhodli nezaslíbit jeho věci, bez milosti je připravil o život.

Mulciber se jenom pohrdavě zasmál, přičemž si vyměnil pobavený pohled s Marcusem Averym, který stál po jeho boku. Brzy ovšem zaměřil svou pozornost na Lily a Mary, které se obě bojovně postavily přímo před svou přítelkyni Alici a vytáhly hůlky.

„Máte kuráž," ocenil Mulciber s úšklebkem. „Až na tebe, Alice. Jediná čistokrevná, co se krčí za míšenkou a mudlovskou šmejdkou. Ubohé."

„Nech ji být, Auguste!" zavrčela Mary a na tváři se jí usadil nesmlouvavý výraz. Jenom ruka, ve které svírala hůlku, se třásla a prozrazovala tak, že byla její majitelka ve skutečnosti vyděšená až do morku kosti.

„Nebo co, Macdonaldová? Prokleješ mě?"

„Mdloby na tebe!" vykřikla Mary a z konce její hůlky vystřelilo útočné zaklínadlo.

Minulo se ovšem účinkem, jelikož Mulciber útok očekával. Využil prosté protego, aby se ochránil před účinky kouzla a bez varování mladé Lvici oplatil stejnou měrou.

„Furnunculus!"

Kletba ji zasáhla přímo do obličeje a srazila ji k zemi, až ji z ruky vyletěla hůlka. Se slzami v očích zůstala sedět v chladné trávě a na tváři jí přitom vyskakovalo stále více velkých puchýřků a vřídků. Bolelo to a svědilo a Mary už nebyla schopná se znovu bránit případnému útoku Zmijozelských studentů, jelikož se snažila v trávě nahmatat svůj ztracenou hůlku.

„A teď jsi na řadě ty, Evansová. Uvidíme, jestli jsou mudlovští šmejdi ještě neschopnější než míšenci a krvezrádci," uchechtl se Avery, který si chtěl také užít trochu té zábavy a vystřídal tak Mulcibera.

„Reducto!"

Lily už byla na útok připravená a nemohl ji tak příliš zaskočit. Nezazmatkovala a místo obyčejného ochranného kouzla využila to, které dokáže útok účinně odrazit zpět proti nepříteli: „Protego horibilis!"

Avery jen tak tak uskočil před vlastní kletbou, která mu proletěla těsně kolem ucha. Navztekaně vycenil zuby a rozhodl se, že je čas skončit s touhle dětskou hrou. Chtěl sáhnout k černé magii, jejíž taje se v jejich rodině předávaly z generace na generaci, a Evansová to věděla. Viděla výraz v jeho tváři a vyděšeně od něj o krok couvla, ačkoliv hůlku držela stále napřaženou před sebe.

„Potens necro - " začal, přičemž se zeširoka rozpřáhl.

Ještě než stihl svou kletbu dokončit, se ovšem přihnalo jiné zaklínadlo, které ho trefilo přímo mezi lopatky a donutilo hůlku opustit svého majitele a odlétnout o několik metrů dál. Stejné kouzlo zasáhlo i Mulcibera ještě dřív, než si vůbec stihl uvědomit, odkud útok přišel.

„Pete, vezmi ty hůlky a drž je od nich dál!"

Děvčata překvapeně sledovala, jak Peter Pettigrew rychlostí Zametáku sebral ze země obě zmijozelské hůlky a pečlivě je uschoval ve své kapse. Sirius si mezitím uklidil tu svou do hábitu a vrhl se na Averyho vlastníma rukama. Pevně ho chytil za školní uniformu a prudce ho přitlačil ke kmeni stromu.

Nikdo další z Pobertů s nimi nebyl. Remus právě ležel na ošetřovně po náročné noci a James byl na tréninku famfrpálu, jelikož hrál ve školním mužstvu jako velice nadějný a talentovaný střelec. Peter se Siriusem se proto rozhodli, že vyrazí k jezeru poškádlit olbřímí oliheň, přičemž narazili na dva Zmijozelské šikanátory.

„Co si myslíš, že děláš, Avery? Chceš používat černou magii v Bradavicích? Zbláznil ses snad?" zavrčel Sirius a trochu s Marcusem zatřásl.

Blackovi i Averyovi patřili k váženým čarodějnickým rodům vázaným touhou dodržovat tradice za každou cenu. Opovrhovali míšenci i mudlorozenými a nikdy v životě by nedopustili, aby se k nim do rodiny někdo takový dostal. Většina takových rodů uzavírala dohodnuté sňatky kvůli udržení čistoty krve. Právě proto se jejich členové obvykle dobře znali. Ani Sirius s Marcusem nebyli výjimkou, ačkoliv si nikdy příliš nesedli.

„A co ty, Siriusi?" zasyčel Avery přidušeně jako slizký had. „Nestačí, že je z tebe Lev, ale ještě se paktuješ s mudlovskými šmejdy. Vlastní matka by na tebe plivla, kdyby tě viděla! Až Pán zla přebere vládu, budou takoví jako jsi ty na řadě jako první!"

„Pouta na tebe!" vyrkla najednou Evansová, až vyrušila ty dva hašteřící se kohouty u stromu.

Sirius se překvapeně pootočil a ještě stihl zahlédnout, jak vyslaná kletba spoutala Mulcibera, který se k němu snažil zezadu přikrást a napadnout ho. Vzhledem k tomu, že byl tenhle Had pořádný hromotluk a navíc byl ještě o víc jak jednu hlavu vyšší než Sirius, pravděpodobně by to nebyla vyrovnaná bitka.

Dlouhovlasý rebel upřel své bouřkové oči na Lily a povytáhl přitom jeden koutek do šikmého úsměvu. Děkovně přikývl, načež obrátil svou pozornost zpátky na zaskočeného Averyho, který se kroutil a pokoušel se uvolnit z jeho sevření. Na rozdíl od Augusta Mulcibera to byl nicméně hubený střízlík, který ani zdaleka neměl Blackovu sílu. Na druhou stranu ale dobře věděl, jak Pobertu vytočit do běla.

„Měl bys mě pustit, Lve," zavrčel Marcus, „být tebou si dám pozor nebo by se ta tvoje rebelie mohla obrátit i proti tvému bratříčkovi!"

To už Siriusovi došla trpělivost a znovu vytáhl z kapsy svou hůlku. Přiložil ji Averymu ke krku a procedil skrz zaťaté zuby: „Ještě jednou si vezmeš do pusy Reguluse a přísahám, že tě na ošetřovnu ponesou v krabičce od sirek, Marcusi! Zmiz mi z očí!"

Odstrčil ho od sebe, až se hubený Had s bolestným zakňouráním rozplácl na zemi. Původně se chystal klást odpor, ale jakmile se s námahou zvedl na nohy a všiml si, že přímo na něj mířily čtyři hůlky, rozmyslel si to.

Sirius, Peter, Lily a dokonce už i Alice totiž stáli bok po boku a byli připravení vyprášit těm zpropadeným Zmijozelským kožichy.

Avery poníženě zvedl ze země svou hůlku, kterou mu Peter hodil k nohám, osvobodil svého kumpána Mulcibera a společně se se sklopenými hlavami vydali zpátky k hradu. Z úst se jim přitom řinuly všemožné kletby a nadávky, ale to bylo tak jediné, co ještě mohli dělat.

Alespoň pro dnešní den.

Jejich chvíle slávy se nicméně blížila mílovými kroky. Z obou se brzy stanou věrní stoupenci Pána zla a několik let budou budit hrůzu mezi těmi, kterými tolik opovrhují - krvezrádci a mudlorozenými.

Zelené záblesky jejich hůlek způsobí smrt nejednoho statečného čaroděje a čarodějky a Marcus Avery bude dokonce přihlížet tomu, jak dovede Bellatrix Lestrangeová nepromíjitelnou kletbou cruciatus Alici Longbottomovou až na pokraj šílenství. Možná si tou dobou dokonce vzpomene na dnešní den, kdy proti němu Alice pozvedla hůlku, a na tváři se mu přitom objeví zadostiučinění.

Budou to temné časy, z jejichž spárů všechny osvobodí až oběť, kterou pro svého syna učiní Lily Potterová. Do té doby ale ještě stále zbývá kouzelnickému světu sedm dlouhých let naplněných válkou a krví.