únor 1978

„A ocenění blbce dne míří k panu Jamesi Potterovi! Zatleskejme mu!" zahalekala Marlene na celou společenskou místnost.

„Zmlkni, McKinnonová," štěkl na ni, přičemž se pokoušel chytit její kočku, která pobíhala ze strany na stranu a v tlamě svírala jeho famfrpálovou rukavici. „A řekni jí něco!"

„Je to kočka, Pottere. Neměl jsi ji tou rukavicí dráždit! Jak má pak chápat, že to není hračka?"

„Jo, Jamie. Zas tak chytrá není, což má nepochybně po paničce," poznamenal Sirius, což James ocenil pobaveným uchechtnutí. Potom si dřepnul k zemi a natáhl ruku ke kočce. „Čičiči, paní Fousnová."

„Jmenuje se Pralinka!" zamračila se Marlene.

„To je přece fuk," mávnul rukou. Měl pravdu. Pralince bylo úplně jedno, jak na ni Sirius volal, protože ho naprosto zbožňovala. Rozběhla se k němu a okamžitě se mu začala urputně třít o koleno. Nakonec si od něj dokonce nechala vzít rukavici bez boje.

„Svatá Morgano," vydechla McKinnonová, ale očividně vůbec ne naštvaně. „Promiň, ale pohled na tebe, jak seš něžnej na něco živýho, mi doslova rozvibroval vaječníky."

„Víš, že tu sedím?" otočil se na ni Peter a povytáhl obočí.

„Sakra, Pete, vždyť se na něj podívej!" Ukázala oběma rukama na Tichošlápka. „Chceš snad tvrdit, že není k sežrání? Tohle přece musí vidět i chlap!"

„Já nevím," podrbal se Peter nejistě na hlavě. „Teď mě jen zkoušíš, Marlene? Nejsem si úplně jistý, co chceš vlastě slyšet."

„Já bych řekl, že určitě je," odpověděl James bez jediného zaváhání. Všichni v místnosti na něj otočili hlavu a Sirius dokonce povytáhl obočí. „Co je? Jen dávám Marlene za pravdu."

Lily přejela očima z jednoho na druhého a zhluboka se nadechla, ale nakonec si jen skousla ret a ovládla se. Ať by řekla cokoliv, Marlene by to stejně otočila proti ní a udělala si z ní srandu. To se ale stalo tak jako tak.

„Já to viděla, Evansová!" zasmála se.

„A co?"

„To, jak ses nadechla. Vzdám se svýho dezertu, a to každý den až do odjezdu z Bradavic, jestli sis teď představila to, co já. Však víš," ukázala jedním prstem na Jamese a druhým na Siriuse.

„Prosím, neříkej to slovo, co chceš říct," zamumlala Lily prosebně.

„Myslíš sendvič? Protože jestli sis to nepředstavila, tak je s tebou rozhodně něco v nepořádku."

Potter překvapeně zamrkal, zatímco si Lily schovala hlavu do dlaní. Zrudla v obličeji tak moc, že se styděla sama za sebe.

„Já tady pořád sedím," rozhodil Peter trochu rozladěně rukama.

„Já za to ale přece nemůžu. To kvůli jeho zadku," mávla rukou směrem k Jamesovi, „jsem chodila od třeťáku sledovat famfrpál. Bylo to mých nejoblíbenějších pár hodin v týdnu." Hravým krokem přitom přešla ke svému příteli, kterému se posadila na klín. „Ber to ale z té lepší stránky, já si možná představuju, ale těžíš z toho hlavně ty," uculila se a hravě na něj mrkla.

Peter lehce povytáhl obočí, ale nakonec jenom uznale přikývl a už nevznášel žádné další námitky.

„Počkej, chodila ses na famfrpál dívat kvůli mě?" povytáhl Dvanácterák překvapeně obočí. „Tak proto jsi mě pozvala na to rande!"

„Ale prd," protočila oči. „Jen jsem si myslela, že když se s tebou vyspím, třeba tě přejde ta posedlost Lily a ti dva si budou moct přestat hrát na schovávanou. Měla jsem to skvěle vymyšlený."

„Jsem vcelku rád, že tenhle plán ti nevyšel," poznamenal Remus. „Zní to totiž jako pěkná hloupost."

„Jak myslíš nevyšel?" obrátila se na něj nechápavě.

„Počkat, počkat! Stop!" zamával Sirius ve vzduchu rukama. „Tohle potřebuju vysvětlit!"

Lily jenom zaklonila hlavu dozadu, zavřela oči a zamumlala: „Svatá Morgano, to už je moc informací pro jeden den."

„Řekls mi, že se Evansová napila z tvého hrníčku, protože sis myslel, že to je důkaz její nehynoucí lásky, ale neřekls mi, žes obtáhl McKinnonovou?! Jak je to možný?!"

„Protože Pravidlo první z Marleniny příručky," vysvětlila Lily, které to všechno pomalu začínalo docházet. „Utajený vztah je vždycky daleko víc sexy, než ten normální. Marlene, ty seš fakt neuvěřitelná koza. Proč jsi mi to neřekla?"

„Vidíš je?" obrátila se na Jamese, který se snažil splynout s gaučem a přestat existovat. „Oba zajímá v první řadě to, proč jsme to neřekli jim. Jsou tak sobečtí!"

„Marlene," vydechl Dvanácterák frustrovaně. „Pro lásku Merlinovu, prostě na chvíli mlč! Nezlepšuješ to."

„Hej, Reme," houknul Sirius na mlčícího chlapce, který nevypadal, že se chce zapojit do konverzace. „Tady už to začíná připomínat pár děl od Oscara Wildea, nepřihodíš taky něco podobnýho do placu?

„Vážně ocením, když mě do toho pro tentokrát nebudete zatahovat," poznamenal, a aby svým slovům dodal váhu, natáhl se pro knihu.

„Ty o nás jednou napíšeš životopisný román. Bude určitě nejprodávanější mezi svobodnými čtyřicátnicemi, který si u nich budou připomínat dávno zapomenutý časy svýho života," mluvil na něj Sirius dál, jako kdyby snad vůbec nic neřekl.

„A bude se jmenovat: Vlhké bradavické noci!" přidala se k němu okamžitě Marlene.

„Tak já myslím, že je čas jít spát, ne?" rozhlédl se po ostatních James. „Přestat se prý má v tom nejlepší a jsem si jistý, že právě teď jsme na vrcholu."

Marlene zběsile zacukaly koutky. Vážně se pokoušela udržet, ale nakonec to nedokázala a hlasitě se rozesmála.

„Vážně, Pottere? Příště zkus myslet na Filche, to by mohlo pomoct, aby to nešlo tak rychle"

„Jak to mys – aha – ha, ha," ušklíbl se a prohrábl si vlasy.

„Dneska z toho všeho asi neusnu. Tolik informací mi nedal ani měsíc učení na OVCE," uchechtl se Sirius a hodil famfrpálovou rukavici, kterou vzal Pralince, zpátky Jamesovi. „Na Jamie, tvoje nejvěrnější přítelkyně pravačka."

„Tohle mi budeš dávat sežrat ještě dlouho, co?" povzdechl si James a chytil rukavici na které zůstalo pár hlubokých dírek od kočičích zubů. „Ale bacha na mě. Znám pár tvých nejtemnějších tajemství, tak abych je nevytáhl!"

„Víš leda tak prd, Jamie," zasmál se.

„Jo? A co třeba to, žes ještě ve třinácti občas spal s panem Chlupáčem?"

„Hele, toho plyšáka mi dala Andromeda, do pana Chlupáče se nenavážej!"

„Oh, a co třeba, když ses pokoušel přelízt plot k sousedům, uklouznul a zůstal s roztrženýma kalhotama viset na plaňce, dokud nepřišla Batylda a nezachránila tě?"

„To se nikdy nestalo!" zavrtěl Sirius odmítavě hlavou. „A souhlasím s tím, že bys měl jít spát. Už máš očividně bludy."

„Co byl pan Chlupáč zač?" skočila jim do řeči Lily. „Ještě pořád mám doma na poličce Princeznu Konzuelu. Je to jednorožec!"

„Byl to pes. Vždycky jsem chtěl psa, ale matka tvrdila, že je to mudlovský a naprosto odporný zvíře, tak mi Andromeda dala aspoň toho plyšovýho," uculil se.

„To od ní bylo hrozně hezký."

„Jak jsme se od sexu dostali k plyšákům?" ozvala se Marlene s úšklebkem. „Co vy jste vlastně zač? A vůbec, my s Lily potřebujeme jít nutně spát."

„Vážně potřebujeme?" povytáhla Evansová obočí.

„Jo, fakt hodně nutně," přitakala McKinnonová, chytila Lily za ruku a vedla si ji ke schodům. „Vy se tu chlapci bavte jakkoliv se obvykle bavíte. Ale kdybys se u toho svlíkali, prosím pěkně, zeklepejte třikrát na dveře naší ložnice."

„Asi tě zklamu McKinnonová, ale my se obvykle na našich slezinách nesvlíkáme do půl těla a nemlátíme se polštářema," ušklíbl se Sirius a protočil oči.

„Škoda, my občas jo," zamrkala Marlene a pak už si vedle Lily do schodů, i přes její vlažné protesty.

„Ukážete nám to?" zakřičel za nimi ještě Sirius, ale odpovědi už se nedočkal, jelikož za sebou děvčata zabouchla dveře od ložnice.

„Promiň, promiň, promiň," vychrlila ze sebe blondýnka okamžitě, když pro sebe měly konečně aspoň trochu soukromí. „Měla jsem ti to říct. Zlobíš se?!"

„Jasně, že ne," zavrtěla Evansová hlavou. „Jen mě to trochu zaskočilo, to přiznávám. Vždyť jsi tou dobou byla s Gideonem, ne?"

„On to taky měl být původně jen takový bezkontaktní flirt, jenže jsem ho pozvala k Prasečí hlavě a příšerně jsme se tam střískali. A tak to nějak jako... vlastně úplně omylem..."

„Říká se tomu sex, drahá, a nedělej z toho takovou vědu," mrkla na ni Lily, přičemž použila jedno z Marleniných mouder. „A navíc bude teď James další dva měsíce naprosto k sežrání, jelikož se to bude snažit vyžehlit," uculila se.

„Ty jedna vypočítavá potvoro!" zasmála se McKinnonová a vzápětí svou nejlepší přítelkyni nadšeně objala. „Já tě stejně tak strašně miluju, Evansová!"

„No, no, no, ale mě si na svůj seznam nepřidáš, jasný? Nech si zajít chuť!"

„Ale vzpomeň si na mě, kdybyste se třeba s Jamesem nudili, hm?" zamrkala a vysloužila si za to od své kamarádky pořádný šťouchanec pod žebra, až sebou trochu trhla. „Au, tyranko!"

To už se ale ložnicí ozvalo nejisté zaklepání, doprovázené naléhavým hlasem Jamese Pottera.

„Lily? Slyšíš mě? Zlato?"

„No?" houkla na oplátku, ale dveře mu prozatím neotevřela.

„Jsi naštvaná? Proč se vůbec ptám, jasně že jsi naštvaná," odkašlal si. „Pomohla by procházka při měsíčku? Sirupový košíček? Máslový ležák? Nebo všechno dohromady?"

„Svatá Morgano, on je tak sladkej," zašeptala Marlene. „Měla bys jít. Nechám ti pro dnešek šmajchlkabinet!"

„Lily?" ozval se znovu a zase zaklepal. „Ty už spíš? Já nechci být otravný, ale dost to tady klouže!"

Evansová jen pobaveně zavrtěla hlavou a došla ke dveřím, skrz které nakoukla ven. James ležel na břiše na zábradlí a místo schodiště měl pod sebou skluzavku. Při pohledu na to, jak křečovitě se držel, jí zacukaly koutky.

„Tak co mi chceš říct, hm?" povytáhla obočí.

„Můžeme si to povědět jinde?"

„Rozhodně ne," zavrtěla hlavou.

„Dobře, takže...," zhluboka se nadechl, „Marlene mi určitě podstrčila nápoj lásky, který ukradla na hodině lektvarů, protože já měl samozřejmě tou dobou myšlenky jenom na tebe. Jsem v tom nevinně!"

„Lháři!" křikla Marlene zpoza dveří.

„Fajn, tak možná ne, no," povzdechl si. „Ale vůbec se mi to nelíbilo, abys věděla!"

„Lháři!" zopakovala Marlene.

„Sakra," zabručel James a odložil si čelo na zábradlí. Ruce už se mu třásly a rozhodně vypadal, že už se dlouho neudrží.

„Ty jsi fakt děsný pako, Pottere," zavrtěla Lily pobaveně hlavou a nahnula se k němu, aby ho mohla políbit.

Jakmile se k ní ale natáhl, smekly se mu ruce a on se v marné snaze udržet chytil jejího trička. Tím ale docílil jenom toho, že na skluzavku spadli oba a pěkně se navzájem potloukli, než je atrakce konečně vyhodila zpátky ve společenské místnosti. Tam zůstali ležet na jedné hromadě. James se pokoušel co nejdřív převalit, aby mohl zkontrolovat svou přítelkyni, ale ta měla předloktí položené přes tvář a otřásala se smíchem.

„Tys prostě vylezl nahoru po zábradlí. Pottere, pro Merlina," smála se. „Tobě fakt není na celým světě rovno."

„Budu to brát jako kompliment, Evansová," zazubil se, naklonil se nad ni a dlouze ji políbil.

„Konec dobrý, všechno dobré," poznamenal Tichošlápek, který ty dva zrovna překračoval, aby se mohl pokusit dostat do vlastních ložnic. „Já teď půjdu vyzpovídat Marlene, vy dva se tu bavte, jak je libo," uchechtl se. „Pete, chceš to taky slyšet, nebo budeš radši sledoval tady ty dvě hrdličky?"

„Netoužím ani po jednom, abych pravdu řekl," poznamenal Pettigrew. „Ale myslím, že radši půjdu s tebou."

A jak řekli, tak udělali.

Ten večer se ale nakonec stejně všichni ještě znovu sešli v chlapecké ložnici a až do rána hráli Řachavého Petra a Tchoříčky. Vypili u toho celou flašku ohnivé whisky a bavili se stejně jako většina ostatních mladých dospělých po celém světě. Přesně tak, jak by se bavit měli.

Bez myšlenek na válku, beze strachu z budoucnosti a bez vědomí, že jejich osudy už byly dávno vepsány do hvězd, ze kterých je nelze vymazat.

Stačilo zkrátka žít tady a teď.

Až dokud nezhasne poslední svíčka. 

Autorská poznámka: Poslední kapitoly mi přišly dost těžké a tragické, tak jsem si dala za cíl trochu odlehčit. Možná se to trochu vymklo kontrole, ale mě to vůbec nevadí. Já se při psaní neuvěřitelně pobavila, tak doufám, že vy taky; alespoň trochu. James s Marlene jsou mimochodem můj vážně oblíbený ship, který ještě nikde nedostal šanci zahlásit se o slovo, takže tady dostal alespoň takové krátké cameo :D ♥ 

Tak zase příště! ♥