prosinec 1977

Psal se předvečer Vánoc a většina obyvatel Británie trávila den v rodinném kruhu. Připravovali se na slavnostní večeři, věšeli punčochy nad hořící krb a vyprávěli si nejrůznější příběhy. Nejkrásnější období roku zkrátka přinášelo do srdcí klid a mír.

Ne všichni ale měli takové štěstí. 

Lily Evansová seděla v poloprázdném obývacím pokoji, obklopená spoustou krabic a se slzami v očích procházela obsah jedné z nich. Byla plná fotografií a drobných předmětů, které neměly víc než jen sentimentální hodnotu.

„Přestaň se tím tak probírat, nemáme na to čas!" obořila se na ni Petunie, která právě ze stěn sundávala obrazy a dětské kresby, které si manželé Evansovi tak rádi vystavovali.

„Můžeš aspoň pro jednou předstírat, že tě to trochu zasáhlo?" sykla Lily a hřbetem ruky si otřela těch pár slz, které jí vytekly z koutků.

„Nenapadlo tě, že bych to možná měla ráda za z krku právě proto, že mě to bolí? Nejsi jediná, kdo trpí, sestřičko!" ušklíbla se Petty a pečlivě naskládala všechny obrazy do jedné krabice, kterou popsala a zalepila. „Strávila jsem tu mnohem víc času než ty."

„Aha, takže teď budeme pro změnu počítat, která z nás je měla radši, podle toho, kolik času jsme s nimi strávili, hm?"

„Přestaň, Lily!" zamračila se. „Netroufej si mě poučovat! To ty jsi byla ve škole, když já zařizovala pohřeb, rozloučení, hostinu. Byla jsem na to úplně sama. Tak mi tu teď netvrď, jak se nestarám a jak jsem rodiče neměla ráda, buď tak laskavá!"

„Já přece nemohla–," nadechla s zrzka k vlastní obraně, ale to už ji Petty znovu přerušila.

„Jistěže jsi nemohla," odsekla. „Protože ses vždycky starala jenom sama o sebe a o ty svoje úchylný kamarády a naši se mohli přetrhnout, aby ti dali všechno, co jsi chtěla, protože jsi tak moc výjimečná. Všechno, cos udělala, bylo vždycky správně! Když jsem přivedla Vernona, táta div nevyletěl z kůže a potom mi dal kázání, jak moc příšerná partie to je. Přitom z toho tvého dlouhovlasého rockera byl úplně na větvi. Ještě v srpnu tu ten frajírek byl a táta s ním nadšeně několik hodin vykecával! Jak k tomu přijdu já?"

„Není můj a... počkej, cože?!" vyhrkla zrzka překvapeně. „Jak jako, že tu byl? Nic o tom nevím!"

„Jo, tak to je ještě lepší," ušklíbla se Petunie a sváteční servis dala do krabice tak prudce, až se ozvalo tříštění porcelánu. „Kouzelníci měli v očích rodičů očividně vyšší hodnotu, než my obyčejní smrtelníci!"

„To není pravda!" obořila se na ni Lily. „Nesvaluj na mě vinu za svoje neúspěchy, Tuny! Tváříš se, že chceš prožívat dobrodružství, ale ve skutečnosti o nic takového nestojíš. Chceš být jenom obdivovaná!"

„Radši budu mít svůj dokonale nudný život na předměstí, než abych byla zrůda jako ty!" vyštěkla blondýna.

Mladší ze sester už se nadechovala k další peprné odpovědi, když se otevřely vchodové dveře a dovnitř si to nakráčela celá skupina rozesmátých lidí, kteří v tuhle chvíli ještě nevědomky přilili olej do ohně.

„Překvapení!" vyjekla Marlene a se zabahněnými botami skočila přímo na koberec před krbem. „Jaj, pardon, hned to uklidím," uculila se a mávnutím hůlky svou chybu okamžitě napravila.

„Pete, držíš to tam? Asi mi upadnou ruce," křikl James držící špičku rozložitého smrčku kamsi za svoje záda, kde se objevila Pettigrewova světle hnědá čupřina. Ten v odpovědi jenom cosi zahuhlal, jelikož už byl v obličeji celý rudý námahou.

„To si snad děláte srandu!" vyjekla Petunie naštvaně a postavila se jim do cesty. „Nemáte tady co dělat, tohle je rodinná záležitost!"

„Oh, křik na Štědrý večer, připadám si, jako kdybych byl zase doma," ušklíbl se Sirius a zubama si sundal z rukou silné rukavice. „Náměsíčníku, máš ten ležák?"

„U Merlinových vousů, jistěže mám, ptal ses mě na po cestě už dvakrát!" zabručel Remus a odložil na stůl plnou náruč lahví oblíbeného pití od Tří košťat.

„Zbláznili jste se?!" vyštěkla z čista jasna zrzka, od které to nikdo ani v nejmenším nečekal. „Nemůžete si sem jen tak přijít bez ohlášení a chovat se tu jako doma!"

„Ale–," zarazila se Marlene, "–mysleli jsme, že budeš mít radost. Nechtěli jsme, abys byla sama."

„Tak to jste mysleli blbě!" zamračila se Lily. „Nejsem tu sama, jsem tu se sestrou, jestli jste si nevšimli!"

Nemyslela své výčitky příliš vážně. Naštvala ji Petunie a ona si teď svůj vztek a frustraci potřebovala vylít na komkoliv, kdo byl zrovna poblíž. Rozhodně to nebyl první případ, kdy se od smrti rodičů takhle zachovala, ale její přátele byli většinu času naštěstí opravdu chápaví a nebrali si to příliš osobně. Koneckonců byli zoceleni Siriusem a jeho náladami. 

„Lily," zamrkal překvapeně James, pustil špičku stromku, až Peter v pozadí bolestivě zaskučel, a došel až před svou přítelkyni. „Promiň, asi jsme se vážně měli ohlásit. Chtěli jsme tě jenom překvapit, víš?"  

„Pozdě plakat nad rozlitým mlékem, nemyslíš?" zamračila se a založila ruce na hrudníku. „Tahle konina byl tvůj nápad, co?"

„Já – já jen chtěl," dostal ze sebe James zaraženě a rukou si nervózně prohrábl vlasy.

„Tohle už ale trochu přeháníš, nemyslíš? Nechovej se k němu takhle, chtěl ti jen udělat radost!" zamračil se Sirius. Odhodil přitom rukavice na konferenční stolek a nezapomněl věnovat Petunii jeden jízlivý úšklebek.

„Tak já přeháním?" vyprskla Lily. „To vážně sedí od někoho, kdo se očividně za mými zády scházel s mým vlastním tátou!"

Sirius se k překvapení všech rozesmál, než jí byl vůbec schopný odpovědět. 

„Ty seš vážně královna dramatu, Lils. Nějak to nechápu! Jak souvisí to, že mi tvůj táta pomáhal s motorkou, s tím, že se chováš jako spratek?"

„Siriusi!" okřikl ho James a zamračil se. „Je rozrušená, nech ji být. Nemyslí to zle."

„To víš, že myslí," ušklíbl se Tichošlápek, „a někdo už jí to říct musel, když kolem ní vy ostatní pořád chodíte po špičkách!"

„Umřeli mi rodiče, Blacku!" štěkla Lily. „A ty se tady chováš jako buran!"

„Páni, úplně jsem zapomněl, že je to naše vina! Jak mi to jen mohlo vypadnout?"

„Tichošlápku zmlkni," vmísil se mezi ně znovu James. To už ho ale Marlene popadla za ramena a stáhla o dva kroky dál.

„Nemyslím, že tě poslechnou," šeptla mu do ucha. „Jestli se do sebe pustí, sázím dvacet galeonů na Lily."

„Jsi cvok?!" vyhrkl Potter trochu vyděšeně. „Nebudu si na ně sázet. Chci, aby toho nechali!"

„Srabe," protočila McKinnonová oči. 

Hádající dvojice se tím ovšem nenechala ani trochu rušit. 

„Tohle od tebe není fér!" udělala Lily jeden krok blíž k Siriusovi a prudce mu vrazila rukama do ramen, až ustoupil dozadu. „Hraješ si tady na moralistu a přitom umíš být daleko větší hajzl než my všichni dohromady! Proč ty můžeš a já nesmím? Nejsi jediný, kdo trpí, ty sobče!"

„Mezi náma dvěma je ale velkej rozdíl, drahá Evansová!" ušklíbl se Tichošlápek a udělal znovu krok vpřed, až před ním Lily s rukama zaťatýma v pěst musela couvnout. „Já totiž na rozdíl od tebe nikdy nepředstíral, že jsem světec. Nechci zachránit svět a ani nebudu tvrdit, že můj sourozenec je jenom trochu náladovej, když vím, že je to jedovatá zmije."

„No dovol!" zapojila se do hádky ukřivděně Petunie.

„Co?" obořil se na ni Sirius okamžitě. „Ty sis snad myslela, že ses mi vážně líbila?" ušklíbl se. „Tvoje taneční trofeje jsou mi naprosto ukradený, Lily o tobě nikdy nemluvila v superlativech a ve skutečnosti jsi příšerná sestra. Netěšilo mě, Petunie."

„Takhle s ní nemluv, Blacku!" sykla Lily a znovu do něj strčila. A pak ještě jednou.

„Jo? A co mi za to uděláš?" ušklíbl se Tichošlápek posměšně.

Hned nato dostal tolik zaslouženou ránu, která mu dokonce roztrhla ret. 

Lily zhluboka oddechovala, s bolestným výrazem se držela za pěst a upírala navztekaný pohled přímo na Siriuse. Ten se opřel zády o zeď a hřbetem ruky si otřel rudý pramínek stékající po bradě. Všichni ostatní stáli na místě s očima navrch hlavy a nikdo se neodvažoval ani promluvit. A to ani ve chvíli, kdy se Tichošlápek přestal mračit a dokonce se uvolněně usmál. Po zášti, která doteď odkapávala z každého jeho slova, nezůstalo vůbec nic. Tvářil se, jako kdyby si před chvíli s Evansovou jenom povídali nad šálkem čaje s mlékem a ne se hádali až do krve. 

„Je ti líp?" uculil se.

„Ty – tys to udělal naschvál?!" vyhrkla nevěřícně a frustrovaně si zajela rukou do vlasů. „Hrome, tak moc jsi mě rozčílil!"

„Já vím," uchechtl se Sirius a znova si otřel rukávem krvácející ret, přičemž přešel k pohovce a s lahví máslového ležáku uvolněně zaplul do křesla. „Nikdy v sobě nedus vztek, Lils, sežere tě zaživa. Vlastní zkušenost. Můžeme teď začít slavit?" 

Zrzka jen zavrtěla hlavou a rezignovaně mávla rukou do rohu vedle krbu. 

„Pete, postav ten stromeček támhle, najdu krabici s ozdobičkama. Remusi, prosím, rozdělej oheň a Marlene? Hlídej Siriuse, ať sedí na zadku a nevymýšlí blbosti. Pomůžeš mi Jimmy?"

„Víš co?!" zasyčela Petunie, na kterou Lily na chvíli skoro zapomněla. „Dodělej si to tu laskavě sama. Mám toho po krk! Hlavně, že si vy užijete svátky!" 

Vzteky shodila jednu z krabic ze stolu, až se místností rozeznělo tříštění skla, a s hrdě zvednutou hlavou vykráčela z domu, načež hlasitě práskla dveřmi.

Zrzka si jenom ztěžka povzdechla a promnula si čelo. 

"Tohle si ještě vypiju," zamumlala.

James jí povzbudivě promnul rameno a vysloužil si za to vděčný úsměv své vyvolené. Bez dalších řečí ho chytila za ruku a odvedla do pokoje pro hosty, který byl celý zastavěný krabicemi. Teprve tam se zastavila a otočila se k němu čelem.

„Moc se omlouvám, přehnala jsem to," povzdechla si. „Jsem ráda, že jste přišli. Jste vážně úžasní."

„To nic," usmál se Potter bezstarostně. „Sirius si tu ránu beztak zasloužil."

„To nepochybně," uchechtla se zrzka. „Ta mě koneckonců zas tolik nemrzí, spíš jsem nechtěla být hnusná na tebe. Myslel jsi to dobře, takže moc děkuju. Ráda s vámi strávím svátky."

„Já si hnedka myslel, že naše společnost je k nezaplacení," zazubil se James a pevně zrzku zezadu objal, než jí zašeptal do ucha: „Jak se držíš, Lily? Je něco, co bych mohl udělat?"

„Stačí, že jsi tu, Jimmy," pousmála se a na chvíli se pevně zavrtala do jeho hřejivé náruče. „A teď mi pomoz najít ty ozdobičky. Musíme domu vdechnout tu správnou sváteční atmosféru!"

A jak řekli, tak udělali.

Toho večera už tak v krbu příjemně praskal oheň, velká jedle v rohu místnosti byla ozdobená do zlaté a červené barvy a po celém domě se rozlévala vůně skořice a hřebíčku, vycházející z kouřících hrnků plných svařeného džusu. Sváteční atmosféra nakonec zahřála všechna přítomná srdce – ať už ta plná lásky nebo ta zaplněná bolestí.

Dlouho po půlnoci, po spoustě partií tchoříčků a kouzelnických šachů, si v obývacím pokoji před krb rozložili matrace a peřiny, aby mohli přespat společně. 

Lily se uložila mezi Jamese a Siriuse – přesně tam, kde se cítila nejbezpečněji – a pokusila se z hlavy vypustit všechny starosti. S Dvanácterákovými pažemi, které jí zezadu objímaly v hřejivém náručí, a Tichošlápkovými prsty, které před usnutím vyhledala, aby jí poskytly tolik potřebnou útěchu, konečně začala věřit na vánoční zázrak. 

Teď už věděla, že po boku svých přátel zvládne přestát všechno, co si pro ni život připraví. Neexistovalo nic, čemu by se nedokázali postavit. Ať se dělo cokoliv, byli v tom spolu. 

Autorská poznámka: Drazí a milí – korekce je u konce. Víc toho napsaného nemám, ale to se doufejme brzy změní! Takže mi držte palce, ať se mi daří ve psaní a snad se dočkáte alespoň jedné nové kapitoly týdně! :D