srpen 1977

Léto po útoku v Glasgow bylo úplně jiné než ta předchozí. 

Ač měli všichni najednou až nezvyklou volnost a mohli kouzlit, jak se jim zachtělo, obvykle neměli myšlenky na přeměňování příborů v hady nebo shazování ořechů na cizí hlavy. Většinu času své nově nabyté možnosti využívali k tréninků soubojů, jelikož se po pečlivých úvahách a dalekosáhlých konverzacích rozhodli zapojit do Fénixova Řádu; nebo spíš do jeho zkušebního ročníku. Často se kvůli tomu během prázdnin scházeli u Jamese, jelikož v Godrikově dole se dalo cvičit beze strachu z odhalení, a to bylo přesně to, co potřebovali.

I tak mezi nimi ale stále panovalo podivné napětí, které ne a ne zmizet. Většinu času ho vyvolával Sirius, který k tomu ovšem měl důvody. Lily s Jamesem se ho totiž stále snažili zapojit do všeho, co se kolem něj dělo a na to nebyl Black vůbec zvědavý. Čím víc tlačili, tím víc se stahoval. Spoustu času proto trávil v garáži se svou novou motorkou, kterou se ze všech sil pokoušel očarovat. Alespoň to mu pomáhalo přijít na jiné myšlenky. 

V průběhu srpna se skupince Nebelvírských dokonce poštěstilo mít týden jenom pro sebe. Jamesovi rodiče totiž vyrazili za známými do Ameriky, stejně jako rok předtím, a oni se tak o sebe museli postarat sami. Dařilo se jim to překvapivě dobře – alespoň většinu času.

Ten den byla ale s vařením oběda na řadě McKinnonová a ukázalo se, že tahle domácí činnost rozhodně nepatřila k jejím přednostem.

„Pete?" zavolala Marlene nešťastně ze dveří kuchyně. „Mě se to asi nepovedlo."

Peter s vytřeštěnýma očima sledoval šedý kouř, který se vyvalil z okna, a okamžitě se zvedl od bazénu, aby jí mohl podat pomocnou ruku. Nikdo z nich totiž nechtěl být svědky toho, jak celý dům lehne popelem. Potterovi by jim za to nejspíš nepoděkovali.

„Cos tady pro Merlina vyváděla?" podivil se Pettigrew, když doběhl za svou přítelkyní, která se právě pokoušela máváním utěrky vyhnat dusivý dým z místnosti.

„Zapomněla jsem stáhnout plamen a z těch brambor se vyvařila voda," zamumlala kajícně, když ukázala na hrnec, ze kterého ještě stále stoupal tenký sloupek kouře.

Červíček nahlédl dovnitř, aby se přesvědčil, jak moc zlé to je. Místo žlutých brambor se na dně nádoby krčilo černé cosi, jež by se ze všeho nejlépe vyjímalo na stránkách knihy Lektvary nejmocnější.

„No," začal opatrně, „není to až tak zlé."

„Dokážeš to ještě zachránit?" vyhrkla Marlene s nadějí a na chvíli dokonce přestala vyhánět kouř z kuchyně.

„Jestli myslíš ten hrnec, tak to bych dokázat mohl, ale těm bramborám by pomohl leda tak obraceč času," uchechtl se Peter, ale rychle přestal, když zahlédl nešťastný výraz na její tváři. „Notak, Marlenko," usmál se a přitáhl si ji do chlácholivé náruče, „vždyť o nic nejde. Oni do hodiny hlady neumřou a mezitím něco uvaříme spolu, hm?"

McKinnonová si s povzdechem prohrábla vlasy, ale nakonec zkroutila rty do vděčného úsměvu. 

„Díky. Co já bych bez tebe dělala," uculila se nakonec a s novým elánem Červíčka políbila, načež vyrazila do spíže pro další várku brambor.

Venku u bazénu mezitím hrála muzika z přenosného rádia, které aktivně donesla Lily. Objevila totiž nový způsob, jak mučit svého někdejšího nepřítele Jamese Pottera. Tentokrát ho zarytě přesvědčovala, že zkrátka není přípustné, aby neuměl tančit.

„Evansová," zabručel Dvanácterák nespokojeně, „k čemu to je? Zapomněla jsi, že je válka? To mám jako prvního smrtijeda, kterého uvidím, požádat o tanec?"

„Můžeš to zkusit. Vsadím se, že všichni kolem něj by se umlátili smíchy dřív, než by skončila první písnička," ušklíbla se zrzka a nehledě na jeho protesty se přesunula do Jamesova osobního prostoru, až uhnul očima a nejistě si prohrábl vlasy.

„Seš šíleně paličatá, víš to?" zavrtěl hlavou a rezignovaně vyhledal její pohled. „Co mám teda dělat?"

„Až své budoucí ženě při prvním tanci nepošlapeš nohy, poděkuješ mi za to, Pottere," uculila se, přičemž chytila jeho levou ruku a položila si ji na vlastní pas. Druhou dlaní přitom vyhledala tu jeho a s povzbudivým úsměvem přikývla. „Já tě nekousnu, Jamesi, nemusíš stát tak daleko."

„Já jen myslel – no to je jedno – když blíž, tak blíž," zamumlal roztržitě a na chvíli zatajil dech, když se o něj otřely její boky. „Seš si jistá, že to není až moc blízko?" 

Pokoušel se udržet ledabylý tón, ale u posledního slova se mu hlas mírně zatřásl. 

„Snad tě neznervózňuju," zasmála se Lily a mírně mu zatlačila na lopatku, aby ho donutila pohnout se do rytmu muziky.

Udělal několik kroků s očima upřenýma na svoje boty, jak se pokoušel nezamotat a nesplést si kroky. 

„Daleko víc mě znervózňuje to tancování," ubezpečil ji, přičemž si samým soustředěním div nepřekousl jazyk.

„Nezírej si pořád na ty nohy, nepomáhá to," usmála se a donutila ho tím znovu zvednou hlavu. „Jen poslouchej muziku a dívej se na mě, hm? Povedu tě, alespoň zatím."

„Raz, dva, tři. Raz, dva, tři," počítala Lily pomalu a trpělivě. Vedla přitom Jamese mírným tlakem, který povolovala, když její společník postupně získával na jistotě. „Páni, vážně ti to jde. Myslela jsem, že to bude marný boj," zazubila se.

„A tehdy se Lily Evansová poprvé spletla," pronesl Dvanácterák obřadním tónem. „I řekl James – slavme a veselme se po tři dny a tři noci."

„Beru ten kompliment zpět," ušklíbla se.

„Ne, takhle to nefunguje," zasmál se Potter a chytil ji pevněji, když se mu chtěla vyvléknout. „Teď už se budeš do konce života soužit myšlenkou, že jsi mi složila poklonu. Bude tě to užírat večer před spaním a ráno hned po probuzení. Mimochodem, jestli tě to potěší, já s tou představou budu usínat taky. A moc rád," uculil se.

„Pottere?" přerušila Lily jeho řeč s povytaženým obočím. „Možná jsem ti jen chtěla říct něco hezkého. Proč máš potřebu to shazovat?"

Zaskočila ho natolik, že okamžitě zmlkl a dokonce mu mírně zčervenaly uši. 

„Promiň, já to tak nemyslel," dostal ze sebe překvapeně. „Byla to jen sranda – chtěl jsem–"

Zrzce pobaveně zacukaly koutky, když mu stáhla ruku z ramene, ačkoliv tou druhou ještě stále svírala jeho dlaň. 

„Dostala jsem tě! Je neuvěřitelné, jak mi vždycky věříš každé slovo," rozesmála se a James několikrát překvapeně zamrkal, než se i jeho rty roztáhly do širokého úsměvu.

„A ty si zase myslíš, že ti vždycky všechno projde, Evansová," uchechtl se a pevněji sevřel její dlaň. Zatáhl, přičemž podklesl níž, aby ji mohl druhou rukou chytit pod koleny a zvednout do náruče. „Slyšel jsem, že plavání před obědem je prý velice blahodárné!"

„Opovaž se!" vyjekla zrzka hlasitě a obě ruce mu co nejpevněji omotala kolem krku. Držela se ho jako klíště a za nic na světě nepovolila. „Jestli půjdu ke dnu, ty půjdeš se mnou, jasné?"

„S tebou kamkoliv, Evansová," zakřenil se jakoby nic, ale ruce se mu přitom nervózně potily. Za nic na světě ji v tu chvíli nechtěl pustit z náruče, protože netušil, kdy se mu něco takového poštěstí znovu. „Víš, že mám tvou společnost vcelku rád."

„Jo, něco už jsem o tom zaslechla," zavrtěla pobaveně hlavou, načež vykouzlila na tváři hřejivý úsměv, který jí James téměř okamžitě oplatil. 

Rozhodně už neměl v plánu házet ji do bazénu. Ve skutečnosti dokonce usoudil, že právě tohle byl jeden z vzácných okamžiků souznění, kterého by měl nejspíš využít. 

„Lily," vydechl nejistě, když očima vyhledal upřený pohled sytě zelených očí. Připomínaly mu svěží letní louku nebo možná hebký mechový koberec v lese; nedokázal se rozhodnout. 

„Ano?" zeptala se. 

Neodpověděl. Místo toho k ní lehce sklonil hlavu, až ucítil letmý tlak jejích rukou v zátylku, když se k němu přitáhla blíž.

„SIRIUSI!" zaječela najednou Marlene z okna kuchyně. „Můžeš laskavě hnout tím svým pevným zadkem, vypadnout z garáže a přijít nám pomoct?!"

James se při zvuku jména svého nejlepšího přítele lekl tolik, že povolil sevření, kterým doteď držel svou spolužačku v náručí. Lily tak s hlasitým vyjeknutím skončila na tvrdé zemi. Kostrč, na kterou dopadla, o sobě dala okamžitě vědět, až zrzka bolestivě zasténala a natáhla se na záda.

„Hrome!" ulevil si Dvanácterák, který okamžitě zpanikařil, když si uvědomil, co se stalo a zbrkle se pokoušel zachránit situaci. „Promiň Lily, tohle jsem nechtěl. Zaslechl jsem Marlene a zpanikařil a–"

Lily na chvíli zavřela oči a ignorovala tak dlaň, kterou k ní James natáhl, aby ji mohl zvednout zpátky na nohy. Přesně věděla, na co její spolužák při Tichošlápkově jméně myslel. Cítila se totiž dost podobně. Nakonec se ale s hlubokým povzdechem nadzvedla na loktech a přijala jeho pomoc.

„Seš v pohodě?" zeptal se Potter nejistě a nemotorně se jí přitom pokoušel oklepat prach z oblečení. „Fakt mě to moc mrzí."

„Jo, dobré," přikývla, přičemž se vyhnula jeho pohledu. Po tíživé chvíli ticha si prohrábla vlasy a mávla přitom směrem ke garáži. „Myslím, že dojdu pro Siriuse, než si ho najde Marlene a všichni toho budeme litovat."

„Jasně, jo. To bys měla," přitakal James a jakmile se k němu zrzka otočila zády, frustrovaně nakopl kámen, který s hlasitým žblunknutím dopadl na hladinu bazénu. 

Byl naštvaný sám na sebe a zároveň se cítil až podivně provinile. Z mizerných myšlenek ho vyrušila až Marlene, která se k němu nenápadně přiblížila a prudce do něj drcla, aby ji konečně začal vnímat. 

„Tak posloucháš mě? Vezmi ty talíře a pomoz mi prostřít!"

„Už jdu, už jdu," zabručel Potter nespokojeně a vyrazil udělat to, co po něm žádala.

V garáži se mezitím Remus pokoušel dostat do Siriuse trochu rozumu, protože už ho nebavilo dál sledovat, jak zabedněně se jeho přítel choval. Byl nejspíš úplně jediný, kdo si na Blackovo odtažité chování ani za nic nedokázal zvyknout. Umanutě tak doufal, že se mu ho nakonec podaří dostat ven z ulity.

„Přece tohle nemůžeš pořád dělat, Tichošlápku. S Lily máte svou historii a James je tvůj nejlepší přítel. Proč se jim takhle vyhýbáš?" zeptal se tiše Remus a sedl si přitom na krabici plnou mudlovského nářadí, kterým černovlásek opečovával svou motorku.

Sirius měl hůlku zapíchnutou v rozevlátém drdolu a čelo se mu krabatilo soustředěním, když upíral oči do drobných kovových součástek, od kterých se ani nenamáhal zvednout hlavu.

„Prostě to nech být, Náměsíčníku. Vím, proč to dělám, hm?" houknul v odpovědi bez jediné špetky zájmu.

Remus ho chvíli mlčky sledoval s rukama založenýma na hrudníku, načež s úšklebkem zavrtěl hlavou. 

„Vážně si chceš hrát na mučedníka? Nic Jamesovi nedlužíš. Proč to prostě nenecháš na něm, místo abys je tímhle chováním nutil trávit čas společně?"

Sirius se k Remusově překvapení štěkavě zasmál a konečně na něj upřel pichlavý pohled. 

„Vážně, Remusi? Fakt mě těší, že o mně máš tak vysoký mínění, ale možná jsi mě trochu přecenil," ušklíbl se Black a vytáhl z kapsy krabičku cigaret, aby si jednu z nich vložil do koutku úst. „Seš jako Evansová; prostě vidíš v ostatních to nejlepší, ale měl by ses vrátit nohama zase zpátky na zem, jasný? Nedělám to proto, že bych se snažil hrát si na Amorka, Náměsíčníku. Nedělám to kvůli Jamesovi, ani kvůli Lily."

„Proč bys to teda–," začal Remus, ale Sirius ho okamžitě přerušil.

„Přece kvůli sobě, ty blbečku!" štěkl Tichošlápek netrpělivě. „Dokážeš v tom svým pravidlama omezeným mozku pochopit, že mě to prostě bolí? Před dvěma měsícema jsem někoho zabil. Zdá se mi o tom každou pitomou noc a budím se ze spaní zalitej potem. Už jsem byl v pohodě, ale po tomhle všem... bych ji prostě rád měl vedle sebe, jenže to nejde. Ne, dokud je tam venku válka. Dostanu se přes to, ale potřebuju čas. Dejte mi prostě chvíli pokoj, jasný? Žádný dotazy na moje pocity, žádný koláče ani zaručený návody z časopisů. Rozumíme si?"

Remusovi se přes obličej prohnal náznak lítosti, když mlčky přikývl a zvedl se z krabice, na které doteď seděl. Na nic dalšího už se radši nevyptával.

„Chceš s tou motorkou nějak pomoct? Sice tomu moc nerozumím, ale můžu to zkusit."

„Je to krám," odvětil Sirius a natáhl se pro hadr, aby si otřel ruce zašpiněné černým olejem a poklepal na řídítka hůlkou. „Nejspíš něco dělám špatně, ale nemůžu za Merlina přijít na to co."

„Otoč klíčkem. Potřebuješ baterku, aby chytil motor. Magie není všemocná; alespoň když přijde na mudlovské vynálezy," ozvalo se od vrat garáže, až se oba chlapci překvapeně otočili na zrzku, která se ramenem opírala o zeď a sledovala je.

„Od kdy toho víš tolik o motorkách, hm?" povytáhl Black obočí, ale poslechl její radu a pootočil klíčem v zapalování.

„Táta byl nadšený motorkář, dokud mu to máma nezakázala. Prý, aby se náhodou nezabil," usmála se Lily a s rukama v kapsách přešla až k nim. „Zkus to teď."

Sirius znovu poklepal hůlkou na řídítka a garáží se ozvalo hlasité zaburácení motoru. Tehdy se mu po dlouhé době oči konečně rozsvítily dětským nadšením, když otočil plynem a motorka se zvedla o pár centimetrů nad podlahu.

„Funguje!" vyjekl, „pro Merlina, vážně funguje! To snad není možný!" Vesele se obrátil na oba své přátele, načež chytil Lily kolem pasu a několikrát s ní zatočil ve vzduchu, než ji postavil zpátky na zem; celou opatlanou od oleje. „Říkal jsem, že budu mít lítající motorku!"

„Hej!" okřikla ho zrzka. „Jsem teď jako čuně!"

Tichošlápek se na ni nevinně zakřenil a palci ji ještě pod každým okem vytvořil další tmavé šmouhy. 

„Ber to jako symbol mého nezměrného vděku, Evansová!"

Lily se ho pokusila na oplátku nakopnout, ale Sirius se se smíchem hbitě vyhnul její ráně a sáhl po své kožené bundě, která byla doteď přehozená přes pracovní stůl. 

„Musím vzít Jamese okamžitě na projížďku!"

Bez jediného ohlédnutí vyběhl z garáže, během čehož hlasitě volal Dvanácterákovo jméno. Evansová se za ním chvíli nechápavě dívala, ale nakonec pobaveně zavrtěla hlavou a s úsměvem se obrátila na Remuse.

„Tyhle chvíle jsou přesně důvodem, proč stojí za to bojovat, co?"

„Přesně," odpověděl Lupin uvolněně, „tohle a ještě hrnek horké čokolády. Pro ten bych někoho momentálně klidně zakousl."

„Jestli okamžitě nepůjdeme za Marlene, zakousne ona nás," zasmála se Lily, objala Remuse kolem ramen a společně vyrazili vstříc kulinářskému zážitku blonďaté spolužačky.

A tak mohli alespoň na pár dalších hodin zapomenout na tíživé starosti světa a užívat si společného času, který jim byl dopřán. Přátelství sílilo, vzpomínky přibývaly a postupně se zapisovaly do nesmrtelných kronik jejich životů. I přes všechen strach a nejistotu stále žili na plný plyn a hlavně jeden pro druhého. A to mělo daleko větší cenu než všechno zlato světa.