Srpen 1976

Jízda do Godrikova dolu byla celou dobu až podivně napjatá. Lily nevěděla jistě, jestli to bylo kvůli noci, kterou spolu se Siriusem strávili, nebo za to mohla přítomnost Petunie, ale rozhodně už se těšila, až konečně dorazí do cíle.

Petty se totiž v autě usadila na prostřední sedačce, aby od něj svou sestru oddělila, a celou cestu Tichošlápkovi něco vyprávěla. Ten se ze všech sil snažil zůstat nad věcí a dál být okouzlující, jak to uměl jen on, ale zrzka v jeho hlase jasně slyšela nepatrné vrčení, kterými nahrazoval hlásku r. Očividně netoužil po ničem jiném, než aby její starší sestřička konečně zmlkla, což se mu bohužel nevyplnilo. Byla to doslova cesta hrůzy. 

K Potterovým dorazili chvíli před polednem.

Sirius už z dálky zahlédl svého nejlepšího přítele, jak sedí na střeše domu a vyhlíží je. Rychle otevřel kličkou okno vozu a nadšeně mu zamával. Neviděli se celý měsíc a oba se na sebe těšili; nebyli totiž zvyklí trávit tolik času jeden bez druhého. James ho okamžitě zaznamenal a vyskočil na nohy. Místo, aby zaběhl oknem do domu a přišel dveřmi, začal slézat po dřevěné výzdobě sloužící jako podpěra pro popínavé rostliny. Chtěl se totiž dostat dolů co nejrychleji.

„To je ale idiot," komentovala ten pohled s povytaženým obočím Petunie.

Autem se v tu samou chvíli rozezněly hned tři pohoršené hlasy.

Prvním z nich byla paní Evansová, která svou dceru okamžitě okřikla: „Petunie!"

„Není to idiot!" vyletělo ze Siriuse i z Lily současně. Tichošlápek od zrzky takovou reakci nečekal a překvapeně se na ni zadíval. Nakonec její zásah ocenil spokojeným úsměvem.

„Abyste se všichni nezbláznili," zabručela Tuny nespokojeně, založila ruce na hrudníku a konečně přestala mluvit.

Jakmile Evansovi zastavili před tím správným domem, od Potterových se rozezněl hlasitý ženský křik: „Jamesi Pottere! Kolikrát ti mám říkat, že máš používat schody!"

Dvanácterák se nad tím ale ani nepozastavil. Dopadl na trávník před domem a rozběhl se směrem k cestě. Jedním skokem překonal nízký živý plot, aby vzápětí sevřel svého přítele v pevném objetí. 

„Díky Merlinu, že seš v jednom kuse, Tichošlápku! Naše už jsem na to připravil. Táta řekl, že ti předěláme pokoj pro hosty. Máš k nám neomezenou permanentku, jasný?"

Lily překvapeně zamrkala, když slyšela Pottera mluvit takhle starostlivě a otevřeně. Sirius o něm vždycky vyprávěl jako o skvělém kamarádovi, ale ona měla doteď tu čest jenom s Jamesovými výlevy a sobectvím. Právě proto ji ten pohled tolik zaskočil.

„Rád tě vidím, brácho," zazubil se na oplátku Sirius, i když při Jamieho objetí bolestně sykl. „Nedělej si starosti, na příští léto už si něco najdu. Přece jen už budu oficiálně dospělej," uchechtl se.

„Tak o tom zkus přesvědčit mou mámu," zasmál se James a zaměřil svou pozornost na dva dospělé a dvě děvčata, nesměle postávající u auta. „Dobrý den, pane a paní Evansovi! A ty musíš být Petunie," vyhrkl a hrnul se k vysoké brunetě, která na něj ovšem rozhodně nepohlížela jako na Siriuse; na tváři jí hrálo spíš špatně zakryté pohrdání. Nejspíš za to mohlo místo, kde brýlatý čaroděj bydlel. Bylo celé jiné a zvláštní, a to se jí vůbec nelíbilo.

„Nazdar, Pottere," pousmála se Lily a zamluvila tím nepříjemné ticho, které mezi nimi nastalo.

„Evansová!" zazubil se Dvanácterák a spěšně si rukou projel vlasy. „Díky za tu sovu. A žes ho nevyhnala na ulici jako spráskanýho psa!" 

Při zmínce o psech na Tichošlápka hravě zamrkal.

„Maličkost," mávla Lily rukou, ale její další slova přerušili manželé Potterovi, kteří dorazili k brance s širokými úsměvy na tvářích. Očividně měli z návštěvy obrovskou radost, jelikož si s Evansovými okamžitě potřásli rukama a pozvali je dál.

„Siriusi, zlatíčko, jsi v pořádku?" obrátila se Eufémie ihned po představení na Blacka, který nejistě poklepával špičkou boty do chodníku. Zdál se být z celé té situace trochu nervózní.

„Jsem," přikývl a nejistě se přitom usmál. „Díky za to, že jste... že jste zkrátka takoví, jaký jste."

„Ale chlapče," poplácal ho po zádech přátelsky Fleamont. „Vždyť jsi prakticky člen rodiny. To je přece samozřejmost."

„Ó můj Merline," vyhrkla najednou paní Potterová, když konečně stočila oči k děvčatům a zahlédla Lily.

„Mami!" sykl směrem k ní James, ale neshledal se s žádnou reakcí.

„Ty musíš být Lily! James o tobě v jednom kuse vypráví. Ve skutečnosti jsi ještě mnohem krásnější, než tvrdil!" vrhla se k ní Eufémie nadšeně a sevřela ji v pevném náručí.

James se v pozadí praštil rukou do čela. 

„U Merlinových trenek, mami, proč mi tohle děláš?" Tváře mu zčervenaly a on si několikrát po sobě nervózně projel prsty skrz černou čupřinu, než se konečně odvážil podívat zrzce do očí. „Přehání, jasný? Jenom jsem tě zmínil, když jsem mluvil o... bubácích."

„O bubácích?" povytáhla Lily pobaveně obočí a rozvážně založila ruce na hrudníku.

„Jo no, víš... občas mě trochu děsíš a taky... "

„Ježiši Kriste, ty jsi takovej ubožák," odfrkla si z ničeho nic Petunie. „Kdybys žebral na ulici, dala bych ti z lítosti libru."

„Dej mu laskavě pokoj, Tuny," obořila se na ni zrzka bojovně. Nesnášela tohle její pohrdání a čím byla starší, tím na něj reagovala podrážděněji.

„Proč? Ty si na něj přece stěžuješ v jednom kuse!" ušklíbla se. 

Byla to pravda. Lily doma Jamese občas zmiňovala a obvykle ne zrovna v nejlepším slova smyslu. Měl spoustu nejrůznějších jmen a přezdívek, ale to neznamenalo, že ho jimi mohla častovat i její sestra. 

„Ale urážet ho můžu jen já!" odsekla Lily zpupně a chystala se na hádku na život a na smrt, kterou naštěstí přerušili pan Evans.

„Tak dost děvčata! Chovejte se laskavě slušně, jsme na návštěvě!"

Obě bez odmlouvání přijaly autoritu svého otce a přestaly se hašteřit, načež se všichni postupně přesunuli do domu Potterových. Až na Lily, která těsně před vchodovými dveřmi chytila Jamese za předloktí a s jistou naléhavostí ho zastavila.

„Myslíš, že se po něm bude Walburga shánět?" vyhrkla ustaraně a odhrnula si přitom vlasy z očí.

„Neměj strach," usmál se James vstřícně. „Můj táta už měl s jeho mámou pár konfliktů a myslím, že se do toho stará Blacková nebude chtít znovu pouštět."

„Díky Merline," vydechla Lily úlevně. „Kdybys ho viděl – byl celý zmodřený a třásl se jako mlátička v zimě. Nechci, aby se tam kdy musel vracet."

„Nevrátí!" ujistil ji James a povzbudivě jí přitom stiskl rameno. „V tomhle mi věř, Evansová. Nikdy to nedopustím, i kdybych měl Walburgu vlastnoručně roztrhnout vejpůl."

„Kdyby na to došlo, dej mi vědět, přidám se," přitakala bojovně, což James ocenil hravým zamrkáním.

„Budu s tebou rozhodně počítat. A teď pojď dovnitř, než si bude moje máma myslet, že tě tu žádám o ruku nebo tak něco," uchechtl se Potter a bez dalších řečí společně vyrazili dovnitř za ostatními.

Zdálo se, že Evansovi si s Potterovými velice rychle našli společnou řeč, a než se Lily nadála, už jim nadšeně plánovali letní přespávačku. 

Po peripetiích toho dne se zrzka neodvážila protestovat, a tak si přibližně v polovině srpna společně s Marlene stavěly na zahradě v Godrikově dole stan.

„Nechápu, že stanujeme u Pottera. Kdybys mi tohle řekla před pár měsíci, vysměju se ti," zavrtěla Marlene pobaveně hlavu a botou přitom zatloukla poslední kolík. „Ale kdybys mi řekla, že nás kluci nechají stavět stan a sami budou připravovat jídlo, tak to zase jo, to bych ti věřila."

„Nebyl to můj nápad, Mar," zabručela Lily mírně rozladěně, „ale když už na to přišlo, věř mi, že si to užijeme!"

„O tom nepochybuju, Lilynko bublinko," zazubila se Marlene na oplátku a zalezla do stanu, který byl vybavený jen o něco hůř, než celý Potterovic dům. „Pořád počítáš s misí Cukrová vata?"

„Že váháš," uculila se Evansová a postupně si na stolek připravila všechno potřebné pro svůj ďábelský plán.

Studenti sice nemohli mimo Bradavice provozovat kouzla, ale zároveň jim nikdo nezakázal bezhůlkové vaření lektvarů. Právě proto si společně připravili silný povzbuzující elixír, který jim měl pomoct vydržet celou noc vzhůru, načež se Lily pustila do po žvýkačkách vonícího růžového lektvarů, o kterém jim toho příliš mnoho neřekla.

„Vážně nebudete litovat. Slibuju, že se pobavíte," uculila se na všechny, když jim postupně trochu rozlila do skleniček a v ruce sevřela i tu svou.

„To bude zas nějaká levárna, co?" přičichl si Sirius pochybovačně a naklonil si skleničku ke rtům, když na něj začala zrzka nenápadně gestikulovat, aby nepil. 

Marlene oba chlapce sledovala s pobavením sobě vlastním. James si zrzčiných náznaků vůbec nevšiml a bez váhání vyprázdnil všechen lektvar jediným loknutím. Dokonce spokojeně pomlaskl a přikývl. 

„Vážně je to dobrý, mohl bych dostat ještě trochu?"

Sirius přitom s vytřeštěnýma očima sledoval, jak se Dvanácterákovy vlasy, obočí a dokonce i řasy barví do ostře růžové. Hned na to pootočil hlavu na děvčata, která potlačovaným smíchem pomalu rudla v obličejích, až nakonec propukla v hlasitý řehot.

„Co je tu k smíchu?" zamračil se James, ale to už svoje veselí nedokázal zadržet ani Tichošlápek, který ovšem svému kamarádovi alespoň dobrosrdečně podal zrcátko, aby mohl dostatečně ocenit své nové já.

„Evansová?!" vyjekl James a zbrkle se postavil na nohy. „Okamžitě to sprav! Slyšíš mě?!" Pokusil se Lily chytit, ale ta se mu vyhnula, oběhla stůl a vyběhla ze stanu na zahradu, kam ji James okamžitě následoval. „Evansová! Stůj! Budeš litovat chvíle, kdy tě něco takovýho napadlo!"

Siriusovi se ústa zkroutila do spokojeného úsměvu, když se natáhl pro láhev máslového ležáku a nalil z ní sobě i Marlene. Byl rád, že konflikty, které mezi nimi ležely minulý rok, postupně mizely a kolem vládla uvolněná atmosféra. Nic si vlastně nepřál víc.

„Jaké to je?" zeptala se ho z ničeho nic Marlene s vážnou tváří.

„Co jaké je?" otočil na ni nechápavě hlavu.

„Když nemůžeš být s tím, koho máš rád."

„Já," nadechl se Sirius překvapeně, ale nakonec jen zavrtěl hlavou. Nechtěl se pouštět do takových debat. „Život jde zkrátka dál, ne? Proč se ptáš?"

„Gideon se bude ženit," vysvětlila nakonec tiše. „Sice jsme se rozešli někdy v květnu, ale... u Merlina, nečekala jsem to."

„Tak teď si představ, jak se asi cítí Peter," odtušil Black trochu kousavě. „Nejsi hloupá. Víš, že tě miluje, a ty ho jenom taháš za nos."

„Nemiluje," zabručela McKinnonová mírně nejistě.

Z venku se přitom ozvalo ostré zaječení, následované hlasitým šplouchnutím, když James strhl Lily rovnou do bazénu, aby se jí pomstil za své vlasy.

„Nalhávej si to klidně dál," přikývl Sirius a napil se ležáku. „Ale přísahám ti, McKinnonová, že jestli mu ublížíš, nechám ti narůst rohy a postarám se o to, abys s nima chodila až do konce ročníku."

Marlene zmlkla a na chvíli se zachmuřila, dotčená jeho slovy, která k ní dolehla až příliš tíživě. Místo odpovědi se nakonec natáhla pro batoh, ve kterém schovávala ohnivou whisky a bez dalších řečí nalila sobě i Siriusovi pořádného panáka.

„Ohnivá whisky je vždy řešením jakýchkoliv problémů," uchechtla se nakonec a ještě si s ním spokojeně přiťukla, než do sebe pití obrátila.

Venku na zahradě se mezitím James Potter pokoušel svou zrzavou Nemesis utopit. Tedy, alespoň na oko. 

„Já chci zpátky svoje vlasy, Evansová!" nadával a odmítal ji dovolit opustit bazén.

„Tak už dost, vždyť mě utopíš," zasmála se Lily a vykašlala trochu vody. „Do dvou hodin to zase samo zmizí, jasný? Hlavně už mě nech!"

Zadýchaně se zachytila okraje bazénu a pokusila se zbavit vody v nose i uších. Nakonec se na něj vyhoupla, posadila se a nohy spustila dolů. Voda z ní přitom tekla proudem, ale vzhledem k tomu, že byla teplá noc, to příliš nevadilo. Vlastně vůbec nečekala, že se bude na téhle nucené dovolené nakonec tak dobře bavit. James se brzy posadil vedle ní, zmáčený stejně jako ona, a dlouho mlčel. Nepokoušela se s ním zabřednout do hovoru, jen si užívala klidu a ticha noci, přičemž si máchala nohy ve vlažném bazénu.

„Lily?" ozval se nakonec Potter nejistě. „Omlouvám se. Za tu scénu tenkrát na Valentýna i za to, že jsem tě do toho všeho zatáhl a vlastně tak nějak i za všechno ostatní. Nic z toho nebyla tvoje vina."

„Nemusíš se omlouvat," zavrtěla Lily hlavou. „Já ti vážně nechtěla ublížit, víš? Nebylo to schválně."

„Myslel jsem, že mě nenávidíš." Posunul si James trochu nervózně brýle po nose nahoru.

„Slyšela jsem o tobě tolik hezkých věcí, že zkrátka nemůžeš být takový blbec, za jakého jsem tě měla," drcla do něj kamarádsky ramenem a usmála se.

Rozcuchaný chlapec, jehož vlasy stále ještě zářily žvýkačkově růžovou barvou, překvapeně zamrkal a zadíval se směrem ke stanu, ve kterém Sirius popíjel s Marlene, načež mu rty zkroutil letmý úsměv.

„Vážně? Od Siriuse? Víš, on je... je hodně svůj. Občas mi připadá, že ve skutečnosti nikomu nevěří. Štve mě, že se mnou o spoustě věcech nemluví a já pak nevím, co se s ním děje. Ve skutečnosti mě asi nejvíc zamrzelo, když jsem zjistil, že se ti svěřuje s věcmi, o kterých jsem neměl ani potuchy."

„Jsi nejdůležitější člověk v jeho životě, Jamesi," pousmála se Lily a zadívala se na něj s hřejivou vstřícností, které se od ní dočkal snad úplně poprvé. „A to žádná holka nikdy nezmění."

„Evansová? Myslím, že jsem se znova zamiloval." 

Rozpustile se zazubil a hravě na ni přitom cákl nohou. Lily pobaveně zavrtěla hlavou a rozhodla se na tuhle poznámku nereagovat. Místo toho k němu natáhla dlaň na znamení smíru. 

„Tak co, Pottere... přátelé?"

„Přátelé," přikývl James s širokým úsměvem a nadšeně jí potřásl rukou.

Mělo uplynout ještě hodně vody, než Jamese a Lily spojí upřímná a nefalšovaná láska, jenže ta by nikdy nemohla vzniknout bez pevných základů přátelství, které společně položili právě tenhle srpnový večer.

Nikdo a nic už jimi nedokáže otřást – až do hořkého konce; a dost možná ani potom ne.