červenec 1976

Pro většinu studentů byly prázdniny nejpříjemnějším obdobím roku. Konečně mohli na dva měsíce odložit učebnice, brky a pergameny a místo toho strávit trochu vzácného času se svými rodinami, s mudlovskými přáteli nebo třeba obrážením Evropy. James Potter dokonce se svými rodiči vyrazil na měsíční trip po USA, kde chtěl jeho otec rozšířit povědomí o své úžasné Rychlopomádě.

V létě se zkrátka plnily sny.

Přesto se však našlo několik studentů, pro které byly prázdniny spíš dlouhou a děsivou noční můrou. Jedním z nich byl Severus Snape, který musel celé léto trávit se svým mudlovským otcem. Ten ze srdce nenáviděl všechny kouzla a čáry a právě kvůli nim nemohl přijít na jméno ani svému synovi. Jejich silná nevraživost byla vzájemná a během léta vyústila v nejeden nepříjemný konflikt.

Ani Lily Evansová si období volna neužívala tak, jak by mohla. Petunie se na sebe většinu času pokoušela strhnout veškerou pozornost rodičů a neustále odstrkovala Lily kamsi do pozadí, dokud to zrzka konečně nevzdala. Nerada se se svou sestrou hádala, a tak jí dopřála bláhový pocit triumfu. I přes všechny rozepře ji totiž stále milovala a přála si, aby byla spokojená.

Zdaleka nejhorší léto ovšem prožíval Sirius. 

Trávil ho doma, na Grimmauldově náměstí, kde ho nenáviděly snad i všechny portréty na stěnách; stejně tak jako on ze srdce nesnášel je. Nebylo tomu tak vždycky; ještě před nástupem do Bradavic se rodinný dům Blacků zdál být ideálním místem pro dítě. Nabízel tolik tajemství a skrytých zákoutí, ve kterých se mohli s bratrem skrývat a věnovat se rozpustilým hrám, že mohl své dětství s klidným srdcem nazvat šťastným.

Ty stejné temné chodby, které kdysi tolik miloval, se ovšem staly nehostinnými ve chvíli, kdy na sebe oblékl karmínovou a zlatou. Mezi kamennými zdmi nezbývalo pro Nebelvíra dostatečné množství lásky – a to ani od Reguluse. Ač se Sirius několikrát pokoušel se svým mladším bratrem navázat na kdysi nerozlučné pouto, neshledal se s úspěchem. Walburga si ho totiž neustále držela blízko u sebe – jako svého oblíbeného synka, který dělá čest celé rodině, což Siriusovi s očividnou radostí často opakovala.

Tohle léto se však zdálo být ještě daleko horší než kterékoliv předchozí. Voldemort neustále sílil a Denní věštec byl pravidelně plný zpráv o útocích smrtijedů a seznamů pohřešovaných čarodějů a čarodějek. Walburga se zdála být spoustou jmen nadmíru potěšená a ani se to nepokoušela zakrývat.

„Ale, ale Oaklandovi se pohřešují... Věřil bys, že Elias si otevřel mudlovskou školku, do které přijímal i kouzelnické děti z okolí? No není to ohavnost?" 

Otřásla se matka Blacková a pohlédla přes vršek novin na Reguluse, který doteď mlčky snídal.

„Jistě, matko," přikývl. „Je to příšerné."

Sirius si vůbec nebyl jistý, jestli to jeho bratr jenom hrál, aby ukonejšil matku, nebo se s jejími názory opravdu ztotožňoval. V prvním případě by ho měl za hlupáka, v tom druhém by pro něj neměl nic jiného, než opovržení.

„Máš pravdu, Regu," přitakala Walburga, „ale neměj strach. Pán zla nás zbaví vší té lůzy a osvobodí nás od toho potupného skrývání. Už aby ze světa vyhladil všechny ty krvezrádce a odporné mudlovské šmejdy," odfrkla si znechuceně.

„TAK DOST!" vyštěkl najednou Sirius a prudce praštil rukou do stolu. „Už konečně zmlkni, matko!"

Walburga se zarazila a překvapeně zamrkala. Sirius sice občas býval drzý, ale tohle si ještě nikdy nedovolil. I přes to všechno věděl, že by se měl chovat jako aristokrat; alespoň v tomhle domě. Bojoval proti rodině vyvěšováním lvích barev a mudlovských dekorací, ale ještě nikdy nezaútočil přímo. Tentokrát už ovšem nedokázal mlčet. Krev se mu vařila v těle a nejradši by na místě vytáhl hůlku a zalepil své vlastní matce ústa.

„Co jsi to řekl?" odvětila Blacková s hrdým výrazem. Takovým, který mohl znamenat naprosto cokoliv. „Nejspíš jsem špatně slyšela."

„Neslyšela!" odsekl Sirius a postavil se na nohy a vzteky se přímo třásl. „Přestaň laskavě urážet mudlorozené! Většina z nich by tě strčila do kapsy!"

„Siriusi, drahoušku," začala sladce a ruce si spojila pod bradou. „Myslím, že by ses měl okamžitě omluvit. Pokud ne, mohlo by to mít nepříjemné následky."

„Copak mi uděláš? Skončím s další jizvou? Ještě že jsi tak úžasná a dokonalá matka!" zavrčel s přimhouřenýma očima a potlačil touhu plivnout jí pod nohy.

„On to tak nemyslí, matko," pokoušel se svého bratra zastat Regulus, ale ve skutečnosti jenom přilil olej do ohně. „Našel si tenhle rok děvče z mudlovské rodiny."

„Ty bastarde!" štěkl Tichošlápek a vrhl se na svého bratra, chytil ho za látku košile a zatřásl s ním. Regulus snad nemohl z pusy vypustit nic horšího. „Co jsem ti udělal, že jsi na její straně, co? Kdy jsi mě začal tolik nenávidět?"

Walburga se bez jediného varování rozhodla použít vlastní hůlku. První kletba odhodila Siriuse od mladšího bratra a narazila ho zády ke zdi, až ztratil dech. Ta druhá sevřela jeho tělo stejně pevně jako kdyby ho omotala silným řezavým provazem.

„Neopovažuj se na něj kdy znovu vztáhnout ruku! Jsi ostuda naší rodiny! Jestli mi kdy do domu přitáhneš šmejdku, přísahám, že budeš litovat. Ty i ona, rozumíš mi dobře?!"

„Neměj strach," procedil Sirius přidušeně skrz zaťaté zuby. Kletba ho svírala až příliš silně. Doslova cítil, jak žebra hrozí prasknutím; jak se mu na těle tvoří tmavé podlitiny a zoufale se pokoušel udržet vzduch v plicích. „Nikdy bych nikoho nevzal zrovna sem! Do hadí jámy!"

Kouzlo povolilo a on se jen s vypětím všech sil nezhroutil k zemi. Zavrávoral a zády se opřel o vyšívanou tapisérii na stěně, načež se ztěžka rozkašlal. Vztek se v něm hromadil stále víc a víc. K ohromnému výbuchu chyběl už jen jediný drobný krůček.

„Máš hodinu, drahoušku, ano? Běž do svého pokoje a promysli si, co budeš chtít říct. Velice, velice pečlivě. Pak si promluvíme o tvém trestu."

Siriusova tvář se zkřivila nenávistí. Nejraději by sáhl po hůlce a na místě ji proklel, jenže nemohl. Nemohl si dovolit, aby ho vyloučili z Bradavic. Ještě musel vydržet. Už zbývaly jenom pouhé čtyři měsíce, než mu z těla zmizí hlídáček a on tak bude konečně volný jako pták.

V tu chvíli nicméně věděl, že nezvládne čekat tak dlouho. Už to nedokázal. Musel pryč. Nejlépe ihned.

Roztřeseně se odlepil od zdi a bez jediného slova odešel do svého vlastního pokoje. Tam na nic nečekal a začal do batohu házet ty nejdůležitější věci, které mu přišly pod ruku. Svým způsobem mu bylo jedno, co si s sebou vezme. Pečlivě sbalil pouze fotografii s ostatními Poberty a dopisy od Lily. Nic jiného pro něj nemělo význam.

Za pět minut už tichým krokem kráčel po schodech domu a bez jediného zvuku se vyplížil ven. S jistotou věděl jediné – Walburga ho nebude hledat. Nesníží se k tomu. V duchu ho prokleje, a pak bude Regulovi vyprávět, že bez toho nevděčného spratka jim bude líp.

Tichošlápek toužil hlavně po svobodě. Už nechtěl být Black. Přál si být Sirius, zkrátka jenom Sirius. Chtěl mít rodiče, kteří by ho bezmezně milovali takového, jaký byl; přesně takové, jaké měl James. Jenže to už Potterovi koneckonců dělali – zbožňovali ho jako vlastního. Pro ně byl už tehdy členem rodiny.

Cíl jeho cesty byl tak naprosto jasný: Godrikův důl.

Stačilo použít letaxovou síť u Děravého kotle, kam došel pěšky v tom největším lijáku za poslední týdny. Déšť bylo ale to poslední, co ho trápilo. Daleko větší rozčarování přišlo, když se objevil v domě u Potterových, který byl dočista prázdný.

Chvíli bezcílně bloumal místnostmi, než narazil na vzkaz připnutý na lednici. Stálo na něm: Batyldo, děkujeme za starost o zahradu. Z Ameriky se vracíme prvního srpna. Přivezeme ti pár květin do sbírky.

Svatá Morgano, jak na to mohl jenom zapomenout? Vždyť mu od Jamese přišlo tolik dopisů, že by je ani nespočítal, jenže v pomatení mysli zapomněl kolikátého je. Prvního srpna bylo až za dva dny. Za dva dlouhé dny. 

Nemohl zůstat u Potterových, když nikdo nebyl doma. S největší pravděpodobností by ho někdo brzy udal a on by měl hodně co vysvětlovat ministerstvu. Navíc by hrozilo, že ho vydají zpátky matce. 

Nebylo zbytí, musel zbývající čas strávit někde jinde.

Zůstal stát venku pod širým nebem, proudy deště ho nemilosrdně bičovaly do těla a on přemýšlel, co by měl dělat dál. Po chvíli, která se zdála být nekonečná, nakonec pevněji sevřel popruh svého batohu a vyrazil do vedlejšího města na mudlovské autobusové nádraží.

○•○•○

I Cokeworth trápil ten nejdeštivější den za celé prázdniny. Z nebe bez ustání padaly provazce tak husté, že nejvíc ze všeho připomínaly vodopády. V takovém nečase nikdo dobrovolně nevycházel ven a většina obyvatel města posedávala v domovech, kde nad šálkem horkého čaje rozjímali nad životem.

Lily Evansová tou dobou seděla ve svém pokoji, listovala učebnicí lektvarů a chvílemi pozorovala všechno to boží nadělení, který se venku hlásil o slovo. Nečekaný pohyb před brankou ovšem zaujal její pozornost a donutil ji okamžitě odložit knihu. Přimhouřila oči, aby mohla zaostřit na podivný stín za plotem zahrady.

Někdo tam stál.

Automaticky sáhla po své hůlce, ačkoliv moc dobře věděla, že mimo Bradavice nesmí kouzlit. Daleko radši by ovšem byla vyloučená než mrtvá. Poslední dobou byla nebelvírská prefektka možná trochu paranoidní, ale nebylo se čemu divit. Kouzelníci mudlovského původu mizeli po desítkách a ona se bála, že by mohla být příští na řadě.

Nebyli to ale smrtijedi, kdo se mihl před brankou. 

Dotyčný tam stál jako zmoklý pes, s rukou jenom kousek od domovního zvonku. Vždy dokonalý účes měl zplihlý a lepil se mu do obličeje, když se váhavě rozhodoval, jestli na sebe má vážně upozornit. Možná to byl hloupý nápad a měl by radši přespat někde na zastávce. Určitě by to ty dva dny nějak vydržel.

Lily ale nečekala, až Sirius zazvoní. Rychle se zvedla ze svého místa u okna, seběhla schody a natáhla na sebe kabát, který ji před deštěm sice příliš neochránil, ale pořád to bylo lepší než nic. Spěšně odemkla dveře a váhavým krokem vyšla před dům. Stačilo pár krátkých okamžiků a byla na kost promočená. Přesto ale statečně došla až k brance a opřela se o ni rukama.

„Co tu děláš?" zeptala se nejistě.

„Už jsem tam prostě nemohl zůstat. Musel jsem odejít," zamumlal Sirius rozrušeně a upřel na Lily své šedé oči, které se tentokrát zdály být plné potlačovaného zoufalství. „Všechny ty řeči o mudlovských šmejdech a krvezrádcích. U Merlina, už jsem to nemohl dál poslouchat, Lily. Byl jsem u Jamese a není doma a já... já nevím, kam bych mohl jít. "

Zrzka si skousla spodní ret a okamžitě otevřela branku dokořán. Svým způsobem ji dojalo, že přijel zrovna sem. Bylo to to největší znamení důvěry, jaké jí mohl Tichošlápek darovat a ona si ho nesmírně vážila. Jakmile překročil pomyslnou hranici pozemku jejich domu, sevřela ho v pevném objetí. Nezajímalo ji, že byli oba promočení na kost. Byla přesvědčená, že vřelá náruč je přesně to, co teď Sirius potřeboval.

A on za ni byl nesmírně vděčný. 

„Pojď dovnitř. Musíme tě zahřát, třeseš se jako vrba mlátička. Dáš si sprchu a já ti mezitím najdu nějaké suché oblečení, ano?" pousmála se, chytila ho za ruku a bez dalších okolků ho pustila do hřejivého tepla domova.

Tichošlápek měl štěstí v neštěstí, jelikož manželé Evansovi spolu s Petunií vyrazili na delší výlet do Londýna. Lily s nimi jet nechtěla; neměla náladu sledoval pohrdavé pohledy své starší sestry. Raději se tak vymluvila na množství úkolu a zůstala v celém domě sama. Milovala ten klid.

Sirius vděčně přijal čistý ručník, s trochu menším nadšením i kalhoty od jejího pyžama a na dlouhé desítky minut zmizel v koupelně. Nechával na sebe stékat proudy horké vody, které z něj pomalu smývaly chlad i zoufalství. Spolu s tím ale začínal pociťovat bodavou bolest v těle, kterou mu dnes matka způsobila svou kletbou. Jakmile se zahleděl do zrcadla, zjistil proč. Na žebrech se skvěla velká tmavá podlitina, stejně jako v okolí klíční kosti a několik dalších zbarvilo i záda.

Zoufale si povzdechl, se sebezapřením na sebe natáhl kalhoty od pyžama patřící jeho spolužačce – podezíral ji, že schválně vybrala ty růžové s jednorožcem – a pomalým krokem se vydal do jejího pokoje.

Lily mezitím stihla čistě ustlat postel, donést na noční stolek večeři spolu s horkou čokoládou, a v rychlosti naházet do skříně všechny věci, které se zdály být až příliš dětinské, než aby je Sirius viděl. Podobné hloupé starosti ale hodila za hlavu hned, když spatřila, v jakém stavu se její bývalý přítel právě nacházel. Pevně se kousla do vnitřní strany tváře, aby nezačala spílat na všechny strany. Věděla o tom, že jeho matka nebyla dobrý člověk, ale nikdy by ji nenapadlo, že něco takového udělá vlastnímu dítěti. Ač ji na jazyku pálilo nepřeberné množství otázek, na nic se nezeptala. Věděla, že když bude chtít Sirius mluvit, začne sám. 

Jenže on nechtěl. Mlčky si sedl na postel a sáhl po hrnku horké čokolády, který pevně objal rozbolavělými prsty.

„Mohla bys...," nadechl se váhavě, ale nakonec se zarazil a zavrtěl hlavou, načež si zlehka usrkl z hrnečku. „Hloupost, nic jsem neřekl. Děkuju, že mě tu necháš přespat, Lils. Moc to pro mě znamená."

Pousmála se. Tušila, co po ní mohl chtít. Poznala to podle pohledu, který upíral na horkou čokoládu ve svých dlaních. Bez zbytečných slov si proto vlezla do postele přímo za jeho záda a jemně mu zabořila ruce do vlhkých vlasů.

„Věřil bys, že si Petunie půjčuje moje desky Elvise?" začala brebentit, aby ho přivedla na jiné myšlenky. „Vždycky tvrdila, jak je rock'n'roll barbarský a minule jsem ji chytila, jak si odnáší jednu vinylku," zasmála se. „I v ní asi dřímá trocha toho rebela. A já celé léto nemůžu dostat z hlavy pár mudlovských písniček, co pořád hrají v rádiu. Věřil bys tomu? Zazpívám ti je, abys byl v tom prokletí se mnou, jo?"

Místností se rozezněl její sametový hlas, jenž Tichošlápka téměř okamžitě uklidnil. Zavřel oči a pokusil se z hlavy dostat všechno mimo zvuku jejího zpěvu a vůně lískových oříšků. Šlo to až překvapivě lehce. Tak lehce, že se brzy konečně propadl do chlácholivé říše snů. Nic v tu chvíli nepotřeboval víc, než trochu odpočinku po vyčerpávajícím dni, který právě absolvoval.

Jakmile usnul, vstala zrzka opatrně z postele, přetáhla přes něj starostlivě deku a okamžitě zasedla ke stolu, aby mohla ještě dnes poslat naléhavý dopis.

Milý Jamesi,

dnes k nám dorazil Sirius. Nevím, co s ním jeho matka udělala, ale je příšerně zřízený. Mám o něj strach. Udržím ho tady, dokud se nevrátíte zpátky domů a přemluvím rodiče, aby ho odvezli do Godrikova dolu, ano? Čekejte nás v pondělí během odpoledne. Doufám, že se k tobě dopis dostane včas.

S vráskami na čele

Lily

Bez dalšího zdržování přivázala dopis k nožce sovy, která doteď odpočívala ve své kleci, a vypustila ji do deštivé noci. Nakonec si s hlavou obtěžkanou novými starostmi ustlala na zemi vedle postele, ve které už nějakou dobu pravidelně oddechoval Sirius, a i ona se pokusila usnout.

Té noci ovšem ani jednoho z nich žádné sladké sny nečekaly. Oba dva prožili ty nejtemnější hodiny v objetí nočních můr plných strachu, černé magie a starostí jeden o druhého. Lily spala natolik neklidně – každou půlhodinu totiž kontrolovala jestli je Sirius v pořádku – že se přibližně ve tři ráno rezignovaně zvedla a přilehla si k Tichošlápkovi do postele. 

Teprve tam, ve chvíli, kdy cítila jeho pravidelný dech a přestala se obávat, že něco zanedbá, se konečně propadla do relativně klidného a bezesného spánku.

Zdálo se, že je mělo čekat velice náročné léto.