únor 1976

Druhý den ráno byl v Bradavicích až podivně napjatý. Jestli jste se na něco mohli v téhle čarodějné škole spolehnout, byla to rychlost šířících se drbů. Stačilo pouhých pár hodin a prakticky každý student věděl, že nebelvírská princezna rozdělila dva nerozlučné přátele.

Pravdivost povídaček tentokrát potvrdil i nezvyklý zasedací pořádek u lvího stolu. James Potter toho dopoledne neseděl se zbytkem své party. Léčil si svou uraženou pýchu a radši obsadil židli vedle Fabiána a Gideona Prewettových. Pokoušel se tvářit nad věcí, ale přitom ani nevnímal, co si dával do pusy. Už pět minut tak žvýkal pečivo se sýrem, které ve skutečnosti ze srdce nenáviděl.

Remus, Sirius a Peter na rozdíl od něj seděli společně, ačkoliv nikdo z nich příliš nemluvil. V tichosti snídali nebo, alespoň v Siriusově případě, předstírali, že vůbec neexistují. Black totiž od rána ignoroval jakoukoliv poznámku, kterou na jeho adresu trousili spolužáci, ale trpělivost už mu pomalu docházela. Nebyl daleko od enormního výbuchu, kterému se Remus pokoušel zabránit tichým chlácholením.

Jestli si Lily myslela, že včerejší večer byl tím nejhorším, co jí mohlo v téhle kauze potkat, šeredně se pletla. Nejen že během noci oka nezamhouřila – Marlene, Alice i Mary se jí totiž pokoušely hodiny a hodiny zpovídat – ale příchod na snídani připomínal nástup před popravčí četu. 

Se sklopenou hlavou procházela mezi stoly a přitom všude kolem sebe slyšela šepot. Studenti se nakláněli jeden k druhému a s ohromným zájmem si něco sdělovali. Někteří tiše, někteří se ani nepokoušeli tlumit hlas. Jedni se smáli, jiní se tvářili pobouřeně a našlo se i pár děvčat, které byly doslova nepříčetné. Vždyť na Siriuse Blacka mělo spadeno tolik místních studentek, že by dokázaly utvořit velice nebezpečný odboj proti jejich sokyni.

Helga Cokewoodová bez kapky studu trefila zrzku klopýtavou kletbou. Ta brkla a při pádu s sebou strhla i Fabiána, který se zrovna pokoušel nacpat si pusu slaninou.

„Já se ti strašně omlouvám," zamumlala Lily kajícně a v obličeji čím dál tím víc rudla. Styděla se sama za sebe a nejradši by Velkou síň s křikem opustila. Nicméně měla svou hrdost a ze všech sil se pokoušela tvářit nad věcí; uvnitř přitom ronila doslova potoky slz.

„Hej, Evansová," křikl po ní Mulciber až od Zmijozelského stolu. „Děláš si zálusk na dalšího? Chceš do konce školního roku vystřídat všechny Nebelvírský, co?"

Do očí se jí samovolně tlačily slzy. Pokoušela se s nimi bojovat, ale přesto nedokázala potlačit vzlyknutí, které se jí vydralo z úst, když se pokoušela zvednout ze země. Ještě nikdy se necítila tak moc ponížená. 

„Nech ji být!" štěkl z ničeho nic hlas, od kterého to vůbec nikdo nečekal.

Peter Pettigrew vyskočil od stolu a s pevně sevřenými pěstmi zíral přímo na Mulcibera. Opustil svoje místo a pomohl Lily zpátky na nohy, načež jí začal z hábitu ometat všechen prach, který se na ni na zemi nalepil.

„Aha," zachechtal se Rosier. „Vypadá to, že Pettigrew si myslí, že má taky šanci. Co, Evansová, bereš i záprdky? Jen tak z lítosti?"

„Ty bezcenný pytle trollích hoven!" vyvřískla Marlene a už už držela v ruce hůlku. „To okamžitě odvoláš, rozumíš mi?"

„Copak mu uděláš McKinnonová, co?" zasmál se Avery, který se bez váhání přidal do konfliktu. Využili totiž chvíle, kdy v síni neseděl nikdo z učitelského sboru a s radostí rozvířili atmosféru u lvího stolu.

„Srovnám ti fasádu tak, že tě vlastní matka nepozná, Avery!"

„Tak to bych chtěl vědět, drahoušku," provokoval dál a přes stůl jí poslal vyzývavý polibek. „Mohlo mě napadnout, že se to Evansová naučila od tebe. Prý bereš dvě lahve ležáku za jedno číslo. Nedala bys mi slevu, co?"

„Ty! Ty!" vykulila Marlene oči a tváře se jí rudě rozhořely; nikoliv studem, ale vzteky. Vyhrnula si přitom oba rukávy a postavila se do bojového postoje.

Studenti u mrzimorského a havraspárského stolu se stáhli na strany, aby náhodou neseděli v cestě hrozícímu konfliktu mezi znepřátelenými kolejemi. Atmosféra totiž houstla každou vteřinou. Sirius ještě stále seděl na svém místě, ale čelist měl stisknutou tak pevně, že mu div nepraskala sklovina. Obě ruce postupně zaťal v pěst, až přitom lehce ohnul vidličku, kterou doteď svíral v pravé dlani.

„Nestojí vám za to. Nechte to být," pokusila se je Lily jako správná prefektka uklidnit. Nechtěla mít na svědomí rvačku ve Velké síni. To by mohla jít rovnou odevzdat svůj odznak. Hlas se jí ale přitom zoufale třást a netoužila po ničem jiném, než se jít vyplakat na dívčí záchody. 

„Jo, chlapci, Evansová vás uklidní," zasmál se Mulciber. „Postavte se do řady a ona vás jednoho po druhém obstará. Od čeho jiného taky mudlovský šmejdky jsou, hm?"

Rudý záblesk ho bez varování zasáhl přímo do prsou a odhodil ho o dobré dva metry dál, kde ho zastavila kamenná zeď a vyrazila mu dech. To už stál Sirius široce rozkročený na stole a s výrazem, který v tuhle chvíli nejvíc ze všeho připomínal Bellatrix, seskočil do uličky blíž zmijozelskému stolu.

„Chceš si to s někým rozdat, Mulcibere? Tak to zkus se mnou." Roztáhl ruce ve vyzývavém gestu a hodil přitom Peterovi svou hůlku, načež si vyhrnul rukávy košile až nad lokty. „Tebe dostanu i bez kouzel, ty slize z tlustočerva!"

Augustovi na krku vystoupily žíly a chřípí se rozšířilo tak, že zabralo skoro polovinu jeho obličeje. Strhl ze sebe hábit a praštil se svou hůlkou na stůl. Rozhodně se nenechal dvakrát pobízet. Na možnost upravit Blackovi tu zatracenou fasádu čekal už pěkných pár let. 

Regulus se do potyčky nijak nezapojil. Postával o pár metrů dál a nejistě těkal očima z jednoho na druhého. Měl o bratra strach. Mulciber ho koneckonců převyšoval skoro o dvě hlavy. 

„Neblázněte! Pro Merlina, Siriusi!" snažila se znovu zasáhnout Lily a chytila přitom Blacka za rameno. Ten její ruku jenom setřásl a i on ze sebe sundal svůj hábit. „Siri, to stačí!"

„Neříkej mi, co mám dělat!" zavrčel na ni tak podrážděně, až o krok ustoupila. Za celou dobu, co ho znala, v jeho očích neviděla takový pohled. Děsil ji. Nikdy dřív jí nedošlo, že i přes všechny jeho dobré vlastnosti to byl pořád Black. Divoký, nespoutaný a hrdý.

„Udělej z něj krvavý flek, Gusi!" povzbuzovala svého spolužáka Agnes Macnairová, které v očích zářila touha po krvi.

Ohromný Had se pobaveně zasmál a vykročil přímo k Siriusovi. Nejen, že byl vyšší, ale i ramena měl dvakrát širší. Šel z něj strach. Možná proto celá Velká síň ztichla a všichni s očima navrch hlavy sledovali, jak se ti dva postavili přímo proti sobě.

Mulciber naznačil výpad, aby svého soka vystrašil, ale ten se ani nehnul. Blackovi nenávistně cukal horní ret a oči měl stažené do úzkých škvírek, ve kterých byla jen stěží poznat barva jeho duhovek.

Gideon s Fabiánem začali v pozadí tiše uzavírat sázky s kýmkoliv, kdo byl ochotný poslouchat. Kurz na Siriusovu výhru byl nepatrně vyšší a do sázek se přidalo i několik studentů z ostatních kolejí. Většina srpců a svrčků, která skončila v kapsách bratří Prewettových, počítala s vítězstvím Mulcibera. Studenti moc dobře věděli, proč ho odhadovali jako vítěze téhle potyčky. 

Ač byl Black na útok připravený, stejně se nedokázal ubránit, když ho Mulciber chytil za košili a prudce narazil zády na stůl, až bolestně sykl. Hned na to vyfasoval ránu přímo do obličeje, která mu roztrhla ret a okamžitě začala barvit jeho pravou tvář do tmavě rudé.

Zmijozelští se smáli a nadšeně skandovali. Nebelvírští na oplátku hlasitě povzbuzovali Siriuse a tajili dech pokaždé, když padla rána. Lily už tou dobou tekly z očí slzy a ústa měla schovaná za vlastní dlaní. Věděla, že tenhle rozjetý vlak už se jí zastavit nepodaří a tak mohla rvačku jen vyděšeně sledovat. Kdyby se ji pokusila zastavit, stejně by ji nikdo neposlouchat. 

Ozvalo se hlasité tříštění, když za sebou Tichošlápek poslepu nahmatal velký talíř od míchaných vajec a rozbil ho Mulciberovi přímo o hlavu. Ten překvapeně zamrkal a pustil jeho košili z ocelového sevření. Tahle chvíle Siriusovi stačila na to, aby mezi nimi vytvořil dostatečnou mezeru. Zapřel se zády o stůl a za pomocí nohou od sebe zmijozelského hromotluka co největší silou odstrčil. Mulciber zavrávoral, udělal tři kroky dozadu, kde přepadl přes lavičku mrzimorského stolu a se zaduněním dopadl na záda.

Black sice trochu vrávoral a rukávem si musel otřít obličej, na němž se nepřehlédnutelně skvěl Augustův podpis, ale nakonec došel až ke svému sokovi, který se zrovna pokoušel zvednout ze země. Nenechal ho. Chodidlem mu zatlačil na hrudník a přišpendlil ho tak zpátky k podlaze. Pak mu zaklekl obě ruce a předloktí pevně přitlačil k jeho krku.

„Budeš litovat chvíle, kdy ses rozhodl vypustit něco takového z pusy, rozumíš mi?" zasyčel Sirius tiše do jeho ucha a sevřel ruku v pěst. „Ještě jednou o ní takhle promluvíš a zabiju tě, Mulcibere!"

Pak ho praštil. Jednou. Podruhé. Potřetí. Napřáhl se k další ráně, když ho dvoje ruce strhly dozadu a mrskli s ním o zem – to už se Avery s Rosierem odmítali dívat na lvovo triumfální vítězství.

Skoro jako kdyby všichni zapomněli, že mají v kapsách hůlky. Rosiera totiž prakticky v tu samou chvíli smetl James a skácel se s ním v jednom zamotaném klubku přímo na stůl plný jídla. Šunka, slanina i vejce se rozletěly do všech směrů, když se do rvačky rozhodl zapojit i dosud sledující zbytek.

Gideon s Fabiánem se vrhli na dva sedmáky, kteří jako jedni z mála sahali po svých hůlkách. Petera někdo polil horkým kafem, za což si útočník vysloužil loktem do břicha od Marlene. Benjy strčil Averymu hlavu do mísy s pudinkem a Agnes vztekle tahala Alici za vlasy.

„TAK DOST!" rozezněl se Velkou síní autoritativní hlas profesorky McGonagallové.

Všichni jako na povel přestali. 

Fabián sklonil napřaženou ruku. Gideonovi z hlavy zrovna odpadl velký kus omelety. Z Averyho obličeje odkapával čokoládový pudink přímo na Mulciberovu hlavu, kde se mísil s krví vytékající z Gusova nosu a obočí. Marlene ještě stále v ruce svírala bagetu, kterou doteď mlátila Agnes do hlavy a Rosier z ruky neochotně pustil misku ovesné kaše, jež se chystal chrstnout Benjymu přímo do obličeje.

„KDO TO ZAČAL?" 

Její chřípí se třáslo jako fáborek ve větrů a rty měla otočené prakticky dovnitř úst. Nebyl z nich vidět ani kousek růžové barvy.

„To já," vystoupila před profesorku ještě stále roztřesená Lily a předběhla tím Siriuse, který se chtěl hrdě přihlásit ke svému vlastnímu triumfu.

„Evansová?" vydechla Minerva překvapeně. „Tohle mi vysvětlíte!"

„To není pravda! Evansová za nic nemůže, začal jsem to já!" vyletěl z davu James a s brýlemi visícími jenom na jednom uchu se postavil vedle ní.

„Pottere, no to mě tolik nepře–"

„My to byli taky!" zasalutovali Fabián s Gideonem jako jeden muž a i oni vykročili z davu.

„Zdá se, že nás budete muset potrestat všechny, paní profesorko," promluvil Sirius, který se postavil hned vedle Jamese. 

Vyměnili si spolu letmý pohled, na nějž nakonec Potter zareagoval mírným pokývnutím. Pak oba obrátili pozornost zpátky na Minervu.

Nepřihlásil se ani jeden ze Zmijozelských. Ti se drželi v pozadí a mumlali si pod vousy pohádky o tom, že je Lvi napadli a pokusili se z nich vymlátit duši, ačkoliv jim vůbec, ale vůbec nic nedělali. 

Všichni Nebelvíři se ten večer shodli na skutečnosti, že v očích Minervy McGonagallové zahlédli záblesk hrdosti. Ač porušili asi tak padesát článků školního řádu, dokázali se s nezlomným odhodláním postavit jeden za druhého a ukázat, že když jde o vážné věci, vždycky budou držet při sobě, bez ohledu na své vnitřní rozepře.

Žel od školního trestu jim to nepomohlo. 

Dostal ho každý, kdo na sobě nesl jakékoliv známky souboje; ani Hadům se nevyhnul. Ti na to reagovali nesouhlasným pobouřením, za což si vysloužili ještě stržení kolejních bodů.

Jedno pozitivum eskapáda ve Velké síni ale přece jenom měla – Lily úplně zapomněla, že ještě včera byla s oběma Poberty doslova na nože a odsunula tuhle nepříjemnou záležitost kamsi do pozadí. Místo toho se ujala své role prefektky a jakmile se situace trochu uklidnila, vydusala do chlapecké ložnice, kde zůstala stát ve dveřích s rukama v bok.

Tou dobou se Peter pokoušel hůlkou odstranit z košile skvrnu od kávy, James si zrovna se spokojeným úsměvem prohlížel opravené brýle a Siriusovi už na tváři zbývala jediná podlitina.

„Co sis zatraceně myslel, hm?" vyprskla okamžitě. „Vždyť tě mohl zmrzačit!"

Všichni v pokoji sebou překvapeně škubli, když zaslechli vztek v jejím hlase. Přimhouřený pohled zelených očí jí dodával punc nepříčetnosti a všichni tři, na které nebyl útok mířen, si jako na povel odsedli dál od Siriuse, jako kdyby je to snad mohlo zachránit.

„Nebuď tak melodramatická, Lils," odpověděl jí Black klidně a prohlížel si přitom krvavou skvrnu na košili. Nedařilo se mu ji vyčistit pouhým pullírexem a on nevěděl proč.

„Melodramatická?! Málem z tebe vymlátil duši, ty... ty... grr, ani nevím, jak tě nazvat!"

„Prašivý pse?" poradil jí nenápadně James, za což schytal jeden z jejích vražedných pohledů. „Tichošlápku, uklidni si svou paničku!"

Sirius ovšem nevypadal, že by chtěl Lily uklidnit. Místo toho si naštvaně odfrkl a postavil se proti ní. 

„Nikdo o tobě nebude takhle mluvit, rozumíš mi?" zavrčel a přimhouřil oči stejně jako ona. 

Tady se poprvé v plné síle projevil jejich podobný temperament. Oba soptili a žádný z nich nebyl ochotný ustoupit o jediný krok. Všichni kolem, jako kdyby najednou přestali existovat. Teď tu byli jenom oni a jejich nesmyslná hádka 

„Já se o sebe umím postarat sama!"

„Jo, to jsem viděl," uchechtl se posměšně.

„Co tím chceš jako říct?" načepýřila se Lily ještě víc. „Že jsem neschopná?"

„Tos řekla ty, ne já."

„Ale myslíš si to! U Merlina, já jsem fakt idiot. Proč mi to nedošlo dřív? Ty ses mě zbavil proto, že bych pro tebe byla jen přítěž, co bys musel hlídat!"

„Asi nemusím odpovídat, když jsi tady právě provedla takovou dokonalou psychoanalýzu, Evansová, že?" ušklíbl se Sirius a založil si ruce na hrudníku. „Ale byla to švanda. Užili jsme si to, no ne?"

Lily přes obličej přelétlo hned několik výrazů, které se nakonec slily do kamenné masky, skrz kterou stále lehce prosakoval vztek. 

„Víš ty co? Vezměte se s Potterem za ruce a oba táhněte ke všem čertům! Jste jeden jako druhý! Vy jste se hledali, až jste se našli!" 

Založila si ruce na hrudníku stejně jako Tichošlápek, přejela oba nevraživým pohledem a s hlasitým dusáním nakonec opustila kolejní ložnici. Nikdy by nahlas nepřiznala, že ťal do živého a právě jí neuvěřitelně ublížil. 

Sirius povolil svou posměšnou masku a praštil sebou po zádech zpátky do postele. 

Měl sto chutí se za ní rozejít a okamžitě se omluvit za svoje chování, ale neudělal to. Jak jinak mohl Jamesovi dokázat, že jejich přátelství je pro něj na prvním místě, když od sebe Lily neodežene? Nedokázal by se ovládat a brzy by se nechal znovu zlákat vůní jejích vlasů a horkem sladkých rtů. Tohle bylo daleko jednodušší. Radši ať ho nenávidí a myslí si, že je mizera. Možná to tak bude lehčí pro oba.

„Teda," vydechl James, který doteď ani nedutal. „Tohle je asi poprvé, kdy jsem rád, že si Evansová všímala tebe a ne mě. Ženské jsou fakt šílené, co?"

„To si piš, Dvanácteráku," přikývl Sirius a ruce si dal za hlavu. „Hodně štěstí při krocení téhle saně, kamaráde."

Mezi chlapci se rozhostilo ticho. Způsobená křivda rozhodně nebyla zapomenuta, ale i James už pochopil, že nic nevyřeší, když si postaví hlavu. 

Na výpravě za obnovou otřesených základů přátelství před nimi ještě stále ležela spousta kamení a klacků, které budou muset překročit, aby si k sobě znovu našli cestu. Oba ale věděli, že jakmile půjde do tuhého, budou si vždycky krýt záda; bez ohledu na rozepře. Jednou bratři, vždycky bratři, nehledě na krev.