únor 1976

Remus procházel rychlým krokem chodbami hradu. Měl ten večer štěstí v neštěstí. Zrovna před chvíli totiž začal ve sklepeních řádit Protiva a rozhazovat všude kádinky s lektvary a ingrediencemi. Díky tomu se alespoň nějakou dobu nemusel obávat, že ho Filch nebo paní Norrisová přistihnou mimo kolejní místnost, a mohl se tak soustředit na nalezení svého přítele.

Narazil na něj překvapivě brzy. 

James stál před gobelínem Barnabáše Blouznivého a vztekle přitom kopal do trollů v baletních sukýnkách, jako kdyby snad byly příčinou všech jeho problémů.

„Ti trollové ti snad něco udělali?" naklonil Lupin hlavu na stranu a opřel se ramenem o zeď v dostatečné vzdálenosti od Jamese; to aby ho snad náhodou nenapadlo kopnout si i do něj.

„Děláš si ze mě srandu?" štěkl po něm na oplátku. „To je první věc, co mi řekneš? Copak jsi ho neslyšel? VŽDYŤ ON MI PŘEBRAL HOLKU!"

„Neřvi tady na mě, Dvanácteráku," odvětil Remus důrazně. „A přestaň být laskavě tak melodramatický. Přebrat holku by ti mohl v případě, že bys nějakou měl."

„To snad nemyslí–"

„Nechápej mě špatně," přerušil ho Náměsíčník znovu, jelikož nebyl zvědavý na Jamesův další hysterický výstup. „Neschvaluji, co udělal. Je to blbec a občas mi přijde, že si jeho mozek odskočil na dovolenou, ale nemyslím, že by ti kdy chtěl vědomě ublížit, Jamesi."

„Tak jak to mám asi jinak brát, hm?" založil Potter zpupně ruce na hrudníku a kdekdo by si ho mohl v tu chvíli splést s nafouknutým balonkem.

„Vzpomínáš si, že jsem vás varoval? Říkal jsem, že ten hloupý nápad s dopisy špatně dopadne. Pro vás to byla zábava a podívej – skončilo to v slzách."

„Siriusovou vinou!"

„Jsem rád, že jsi s tím tak rychle hotový," ušklíbl se Náměsíčník. „Nevidíš i svůj podíl viny? Ani trochu?"

„Ne," odsekl James spěšně. „On si s ní vyrazil za mými zády, on mi lhal a podrazil mě!"

„Řekla bych, že to spíš bude moje vina," ozval se ze tmy dívčí hlas, načež Lily Evansová vešla do světla pochodní. V ruce přitom svírala Pobertův plánek a nervózně přešlapovala z nohy na nohu.

„Co ty tady děláš?" obořil se na ni Potter bez váhání, ovlivněn smrští emocí, které se na něj valily ze všech stran.

„Myslím, že bychom si měli promluvit"

„Nemyslím, že bychom měli o čem mluvit. A kde jsi vůbec vzala tohle?!" Prstem ukázal na plánek a přimhouřil oči. Kolečka v mozku se mu začínala točit rychleji a rychleji, jak se pokoušel dát dohromady všechny souvislosti. „Oh, já jsem idiot. Dal ti ho Black, že?"

„Řekl jsem jí o něm já," zalhal Remus a pokoušel se tím marně zachránit napjatou situaci. „Na oplátku za to, že mi připravila lektvar, díky kterému jsem byl tenhle úplněk o něco klidnější."

„Aha," ušklíbl se James. „Takže ví, co jsi zač. Řekli jste jí i o neviditelném plášti, hm? Očividně jsem úplně jediný, s kým se nebavíš, co Evansová?!"

„Neviditelném plášti?" Lily se zatvářila zmateně a dokonce kvůli tomu nezareagovala ani na Jamesův očividný slovní útok.

„Hrome!" zaklel Dvanácterák a praštil se dlaní do čela. „Vůl a ne jelen."

„Jaký jelen?" položila zrzka další otázku a naklonila hlavu zvědavě na stranu.

Ani si přitom nevšimla, že Remus nenápadně vycouval a nechal je samotné. Usoudil totiž, že Lily by mohla Jamese uklidnit daleko účinněji, než by kdy zvládl on sám. Minimálně spoléhal na to, že na ni nebude křičet a téměř s jistotou mohl říct, že jí určitě jednu nevrazí.

„To není důležité," odbyl ji trochu nervózně a v obranném gestu složil ruce na hrudníku. „Tak co jsi mi chtěla říct?"

„Filch!"

„Jak s tím souvisí Filch?" zeptal se James nechápavě.

„Merline, jde sem, ty pako! Nesmí nás tu chytit nebo budeme mít problém," zčínala prefektka mírně panikařit.

"Ukaž! Určitě v tom jen neumíš číst!" vydrapl jí Potter plánek z rukou a začal ho rychle studovat pohledem. „Zatraceně. Cestu pryč nám odřízla Norrisová. Pekelná kočka, kéž by ji snědl Hagridův pes."

„Trollové," zamumlala Lily zamyšleně, když si všimla, že stojí před gobelínem Barnabáše Bláznivého. „O tomhle místě mi přece říkala Marlene!"

„Zkusíme to obejít po schodišti. Tady nic není, Evansová, pojď!" 

Chytil ji za zápěstí a chystal se ji odtáhnout pryč, ale zrzka se nenechala. Vytrhla mu ruku ze sevření a pár kroky přešla ke zdi naproti visícímu koberci. 

„Jak jen to říkala?" zašeptala si pro sebe. „Třikrát přejít a myslet na to, co chceme."

James netrpělivě sledoval, jak se zavřenýma očima několikrát prošla podél zdi a přemýšlel nad tím, jestli se náhodou nezbláznila. Možná by ji měl odvést rovnou na ošetřovnu.

Jenže pak se objevily dveře.

„Vyšlo to," výskla hlasitě.

Rychle si přitiskla ruce na pusu, jelikož si uvědomila, že se nechala trochu unést. Vletěla dovnitř jako velká voda a vtáhla za sebou bezmyšlenkovitě i Jamese, načež za nimi prudce zabouchla a s bušícím srdcem se opřela zády o chladné dřevo.

„Proč jsme v koupelně? Co je tohle, u Merlinových trenek, za místo?" upozornil na sebe James.

Teprve tehdy se Lily rozhlédla po Komnatě nejvyšší potřeby, ve které byla úplně poprvé. Nádech se jí zasekl v krku, když zjistila, že stojí v prakticky dokonalé kopii koupelny prefektů. Dávalo to smysl. Myslela při průchodu kolem stěny na své šťastné místo a tady, mezi bílými mramorovými stěnami, ji pohlcoval hořkosladký sentiment. Bolelo to, ale zároveň hřálo hluboko v hrudníku.

„Evansová!"

„Co?" zamrkala Lily překvapeně a konečně přesunula svou pozornost na Jamese, který na ni upíral pohled. Zřejmě na ni mluvil už nějakou dobu, ale ona byla až příliš zahleděná do vlastních vzpomínek.

„Ptal jsem se, co je tohle za místo. Nikdy jsme na něj s klukama nenarazili."

„Marlene tomu říká šmajchlkabinet; ať už to znamená, co chce," ušklíbla se zrzka. „Našli ho s Gideonem. Předpokládám, že jde o nějakou tajnou komnatu, která se změní na to, co si zrovna přeješ."

„Přála sis být v koupelně?" povytáhl James nechápavě obočí.

„Já–" nadechla se, ale nakonec jen zavrtěla hlavou. „To je fuk," zamumlala jen tak pro sebe a prsty jemně přejela přes bílé leštěné sloupy.

„Úžasný," prohlásil Potter kousavě. Možná byl občas natvrdlý, ale hloupý rozhodně ne. Tušil, že s tímhle místem byl nějakým způsobem spojený i jeho nejlepší přítel; tedy teď už bývalý přítel. „Takže...?"

„Takže...," odpověděla váhavě. „Chtěla jsem ti jen říct, že... že tě Sirius moc miluje. Jsi nejdůležitější člověk v jeho životě a nikdy ti nechtěl ublížit. Nechtěl si se mnou nic začít, pořád mluvil o tobě, ale já... no umím být dost umíněná."

„Co má on a já ne?" 

Dělal jako kdyby neslyšel nic z toho, co mu řekla. Nechtěl poslouchat, jak se cítil Sirius. V tenhle moment mu na tom vůbec nezáleželo. Opět se zajímal jenom sám o sebe a o svou uraženou pýchu.

„Jestli se musíš ptát zrovna na tohle, nebudu ti ani odpovídat," zavrtěla hlavou, zklamaná jeho přístupem.

„Jsou to ty jeho vlasy? Merline, co na něm všechny ty ženské vidí?" zabručel rozladěně a vysloužil si za to Lilyn pohoršený pohled. Té už evidentně docházela trpělivost a ztrácela chuť řešit to klidně a konstruktivně.

„Všiml sis, že by někdy pokřikoval na holky na chodbách? Ne. A víš proč? Nenávidíme to. Je to hloupé a dětinské! Pořád všude vykládáš, jak mě miluješ, ale vždyť ty ani nevíš, co to znamená, Pottere! Jestli někoho miluješ, tak jedině sám sebe. Ve skutečnosti ti totiž vůbec nejde o mě jako o člověka. Jsem jenom trofej – jako třeba famfrpálový pohár. Nic víc."

„To není pravda!" bránil se James. 

Začínala ho dostávat do úzkých a on netušil, jak by měl vlastně reagovat. Nebyl zvyklý na hádky s děvčaty a Evansová ho navíc velice rozptylovala už jen svou přítomností.

„Jaká je moje nejoblíbenější barva? Nebo kniha? Jakou písničku nenávidím? Ne, počkej, začneme něčím jednodušším – jak se jmenuje moje sestra, Pottere?"

James se zamyšleně podrbal ve vlasech. Věděl, že jméno její sestry začínalo na P, ale nebyl si jistý jeho přesným zněním. Zmínila ho jenom mezi řečí a kdo byl, aby si pamatoval každou hloupost. 

„Paulina?" zkusil nejistě.

Lily se jen pohrdavě ušklíbla a chystala se otočit a odejít.

„Jak bych to vůbec mohl vědět, co?! Nikdy jsi mi nedala šanci tě poznat!" odvětil ukřivděně a posunul si brýle výš na nose. Ještě si ani nenašel chvilku spravit si pravé sklíčko, na kterém se tak pořád nacházela velká prasklina.

„Vždyť jsi četl ty dopisy!" obořila se na něj hlasitě a se zdviženým prstem se k němu přiblížila. Vypadala tak zuřivě, že pro jistotu o dva kroky couvl. „Ani ses nenamáhal zapamatovat si, co jsem v nich psala! Tak moc ses spoléhal na vlastní kouzlo osobnosti. Tohle si troufáš nazývat láskou? Pokrytče! Ale fajn, zavřeme oči nad tím, že neznáš mě a zkusíme to ještě jinak. Tvrdíš, jaký je Sirius příšerný přítel, ale pověz mi – o kolik jsi lepší?"

Mlčel. Sledoval ji a ve tváři se přitom pokoušel udržet rozezlenou masku, i když hluboko uvnitř už se tak necítil. Ve skutečnosti se cítil vážně mizerně. Byla první, kdo se mu odvážil něco takového říct do očí a postavit ho před tvrdou realitu. 

„Nic takového bych mu nikdy neudělal!" odsekl nakonec, ale hlas se mu přitom nejistě zatřásl.

„Víš, že nemůže v noci spát, protože ho budí noční můry? Víš, že manžela jeho sestřenky napadli smrtijedi? Víš, že má starost o bratra, jelikož se začal stýkat s Averym a Rosierem? Myslíš si, že ti o nás neřekl jenom proto, že je mizera, jenže on tím celou tu dobu chránil mě, chápeš? Celý svět se netočí jenom kolem tebe!"

„To nedává smysl, Evansová," zavrtěl James hlavou. „Tady v Bradavicích ti přece nic nehrozí. O jaké ochraně to mluvíš, hm?"

Lily ho chvíli mlčky sledovala, než lehce povzdechla a rukou si odhrnula vlasy z čela. 

„Jestli pro mě chceš vážně něco udělat a dokázat mi, že nejsi arogantní budižkničemu, za kterého tě mám, promluv si s ním. Nech si všechno vysvětlit a... zkrátka dospěj, Pottere."

Nic dalšího neřekla. Dokonce ani on už neodpověděl. 

Lehce svěsil ramena a sledoval, jak po očku zkontrolovala pobertův plánek. Jakmile zjistila, že je vzduch čistý, odešla a nechala ho v Komnatě nejvyšší potřeby dočista samotného.

Nešel za ní. Místo toho se posadil na okraj rozměrné vany a kolena si objal rukama. 

Rozhodně měl celou noc o čem přemýšlet.