Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

27. kapitola - Na ostří nože - část 1.

únor 1976

Valentýnský večírek byl v nebelvírské věži doslova v plném proudu. Studenti se smáli, hráli hry, nebo se trumfovali v počtu vypitých panáků. Fabián s Gideonem stáli na stole uprostřed místnosti a moderovali svou vlastní, a mimochodem velice osobitou, verzi dražby.

„Drahé dámy! Otevřete oči dokořán a prohlédněte si našeho dalšího kandidáta. Je milý, je přítulný a jistě vám snese modré z nebe, když ho o to požádáte! Pojď, Pete! Dělej, ty kaštane!"

Fabián i Gideon chytili Petera každý za jednu ruku a i přes jeho hlasité protesty ho vytáhli k sobě na stůl. Červíček byl v obličeji celý rudý a pokoušel se okamžitě zmizet pryč, ale Prewettovi bratři ho nenechali za žádnou cenu odejít.

„Vyvolávací cena jsou dvě čokoládové žabky nebo lahev máslového ležáku! Tak dámy, nenechte si tuhle příležitost ujít!"

Většina lidí v místnosti byla tou dobou už nicméně popárovaná. Alice seděla v křesle na Frankově klíně a pobaveně sledovala celou dražbu, stejně jako Mary, kterou zezadu objímal Benjy Fenwick. Nikdo se tak do přihazování na Pettigrewovu osobu příliš nehrnul.

„Ale notak! Přece tu nenecháte toho drahouška stát!" zahalekal Gideon a rozcuchal přitom spolužákovi světlou kštici.

„Nabízím jednu čokoládovou žabku!" zakřičel James a vyskočil na nohy, čímž vyvolal ve společenské místnosti vlnu smíchu. „Dnes večer jsi můj, Pete!"

V tu samou chvíli se zvedla i Marlene, která do něj prudce vrazila bokem, až ho tím vyvedla z rovnováhy. 

„Na to zapomeň, Pottere! Za žádnou cenu tě nenechám vyhrát! Dám tři žabky!"

„Dvě žabky a láhev máslového ležáku!" nedal se James.

„Tři žabky a dvě lahve ležáku!"

„Pche," odfrkl si Potter. „Tak se s ním třeba udav, McKinnonová!"

„Peter Pettigrew prodán Marlene McKinnonové za tři žabky a dvě lahve ležáku!" zaječel Fabby a postrčil Červíčka dolů ze stolu. „Snaž se, ať toho dáma nelituje, Péťo."

„Budeš si dneska večer muset vystačit s Blackem, drahoušku," zapitvořila se Marlene na Jamese a objala přitom Petera kolem ramen. 

Ten měl momentálně barvu zralého rajčete a nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo. Blondýnka mu s širokým úsměvem věnovala přátelskou pusu na tvář, následkem čehož se Pettigrew zajíkl a zčervenal ještě víc; pokud to bylo vůbec ještě možné.

„Kde vůbec Sirius je?" zamračil se James a rozhlédl se kolem sebe. 

Teprve teď mu došlo, že svého přítele už dobrou hodinu neviděl. Že by si nechal ujít takovou příležitost k pití a koketování s děvčaty? To mu nebylo příliš podobné.

„B-bral si lahev a š-šel nahoru," zakoktal se Peter, kterému Marlenin polibek způsobil obrovské potíže s vyjadřováním.

„Co to s ním zatraceně poslední dobou je?" zabručel Potter a bez dalšího váhání vyrazil směrem ke schodům, odhodlaný z Blacka vytáhnout důvod jeho až nezvyklé rozmrzelosti, která se s ním táhla už dobrých čtrnáct dní.

Našel ho v kolejní ložnici. Seděl na zemi mezi dvěma postelemi a společnost mu dělala jenom jedna zpola vypitá láhev ohnivé whisky. Zrovna si zhluboka přihnul a s nepřítomným pohledem dál sledoval okno na druhé straně místnosti. Očividně si ani nevšiml, že za ním někdo přišel. 

„Tichošlápku?" oslovil ho James opatrně a přisedl si k němu na zem. „Nechceš mi říct, co se s tebou děje?"

„Budeš mě nenávidět," zamumlal Sirius po chvíli nepříjemného ticha a znovu se napil z lahve, jejíž obsah se začínal čím dál tím znatelněji tenčit.

„Myslím, že to nějak zvládnu, brácho." 

Přátelsky do něj drcnul ramenem a vzal si od něj whisky, aby mu tím zabránil pokračovat v pití. Zároveň se i on pro jistotu posilnil pořádným lokem, protože jeden přece nikdy neví.

„Možná by ses měl napít víc," doporučil mu Sirius. Mluvil rozevlátě a trochu si šlapal na jazyk, ale alkohol zatím ještě naštěstí nezasáhl jeho řečové centrum naplno. „Vzpomínáš si, jak jsem ti řekl, že milu-miluju Evansovou?"

„Jasně," uchechtl se James. „Ten den jsi vážně nebyl ve své kůži."

„Byla to pravda."

„Jak to myslíš?" 

Jamesovi se na kořeni nosu objevila znepokojená vráska, která se postupně víc a víc prohlubovala.

„Je to – Svatá Morgano, ona je – je jako světlo ve tmě. Jediný důvod proč ráno vstát z postele. Někdo, díky komu si nepřipadáš jako kazový zboží, za který tě pokládá vlastní rodina. Vidí v člověku věci, které on sám nevidí."

Dvanácterák mlčel. Pokoušel se vstřebat všechna ta slova, která se linula z úst jeho nejlepšího přítele a pochopit, co vlastně znamenají. Tentokrát mu došlo, že nešlo o žádný nemístný vtip. Připadalo mu, že se propadl do noční můry, ze které ho nemohlo zachránit probuzení.

„Ty zpropadený dopisy, Jamie. Remus měl pravdu. Víš, že ji vždycky má. Poznala to. Věděla, kdo je psal," pokračoval Sirius; tentokrát se zavřenýma očima. Už se nedokázal na Jamese dál dívat, nejspíš by ztratil i poslední zbytky odvahy a nikdy mu neřekl všechno to, co měl na srdci.

„Proto nepřišla do té čajovny," pochopil James a na nose si nervózně posunul brýle. Hrdlo se mu nepříjemně sevřelo, ale stále se pokoušel udržet klidnou tvář. „Proč jsi mi to neřekl?"

„Protože byla tou dobou se mnou," vydechl Tichošlápek přiškrceně. „Stejně jako o Vánocích a ještě celý měsíc potom. Rozešli jsme se před... dvanácti dny, čtrnácti hodinami a přibližně... dvaceti minutami."

Ložnici znovu zaplnilo ticho. Tentokrát bylo ovšem delší a daleko zlověstnější; zatížené neradostnou realitou pochopení. 

James Potter zíral přímo před sebe s prázdným pohledem a snažil se přebrat všechny informace, které ze sebe Sirius během pár minut vysypal, jenže se mu to příliš nedařilo. 

Prvním zvukem, který se rozlehl místností, bylo nepříjemné křupnutí. To když se James z ničeho nic rozmáchl a praštil svého nejlepšího přítele přímo do obličeje. Z Blackova nosu se prakticky okamžitě spustila krev, která mu začala stékat přes rty až na tričko, kde po sobě zanechávala postupně se zvětšující skvrnu.

„Dobře," zamumlal Sirius a přitiskl si k nosu rukáv. „Tohle jsem si asi zasloužil."

„ZASLOUŽIL?" vykřikl James tak hlasitě, že je museli slyšet až ve společenské místnosti. V obličeji mu vzteky naskákaly rudé skvrny a rozčileně se postavil na nohy. „Víš, co by sis všechno zasloužil? Neznáš pravidlo číslo jedna?! Nikdy. NIKDY. Nikdy si nezačínat s holkama, které se líbí tvým přátelům?"

„U Merlina, JÁ TO NEPLÁNOVAL!" vyletěl Sirius stejně jako podrážděný hipogryf a bez váhání se postavil přímo proti svému příteli. „Vážně si myslíš, že jsem si řekl: Páni, Jimmy si vyhlédl tuhle holku, tak to já ji zkusím ohnout; jen tak ze sportu!"

„TY JSI S NÍ SPAL?!"

James už tou dobou držel Siriuse oběma rukama za oblečení a oči měl vztekle přimhouřené. Ve dveřích ložnice se pomalu začínal shromažďovat dav zvědavých přihlížejících, které přilákal nezvyklý hluk. Nikdo z nich se je od sebe nicméně nepokoušel odtrhnout. Všichni byli až příliš zvědaví a celí hříšní zjistit, o co v téhle hádce vůbec šlo. Právě proto se z nich stali pouze nezaujatí přihlížející.

„Hrome," vydechl Sirius a znovu si přitiskl ruku na krvácející nos. 

Ani jednou se zatím nepokusil bránit Jamesovu útoku. Trpělivě snášel každou ránu, kterou mu jeho přítel uštědřil, až nakonec zůstal stát opřený zády o kamennou zeď, kam ho Potter prudce odstrčil. Skrz prsty mu přitom stále protékala rudá tekutina a zdálo se, že vůbec neplánovala přestat.

„Udělal jsem chybu, Jamie. Nemohl jsem – nedokázal jsem – vždyť ona," snažil se ze sebe vykoktat, ale Potter ho stejně vůbec neposlouchal.

„JAK JSI MI TO ZATRACENĚ MOHL UDĚLAT, BLACKU?! Myslel jsem, že jsme nejlepší přátelé. A ty – ty jsi přitom jenom zpropadená krysa! U Merlina to ne, to bych urážel Petera. Víš co jsi? Jsi HAD! Moudrý klobouk se očividně spletl v úsudku!"

Tichošlápkovy oči se doširoka rozšířily. Očekával, že to bude zlé, ale tohle byla od Jamese doslova rána pod pás. 

„To přece nemyslíš vážně!" dostal ze sebe šokovaně.

„To si piš, že myslím!" odsekl James navztekaně. Div, že přitom nedupl nohou do země jako malé rozzlobené dítě, kterému vzali jeho oblíbenou hračku.

„PŘESTAŇTE!"

Lily vletěla do ložnice jako velká voda, s hůlkou vytaženou a svnaprosto vyděšeným výrazem, který se jí vůbec nedařilo potlačit. Při pohledu na Blackův zakrvácený obličej i tričko se jí mírně roztřásla ruka a pevně si skousla spodní ret.

„Páni, podívej!" zahrál James dokonalý překvapený pohled, přičemž mávl rukou k Lily. „Tvá holka tě přišla zachránit, Tichošlápku!"

V tu chvíli vrazil Sirius oběma rukama Jamesovi do hrudníku tak prudce, až zaškobrtl o pelest, přepadl přes postel a při dopadu na zem mu prasklo sklíčko brýlí.

„Ji do toho netahej, Pottere! Ona za nic nemůže!" zavrčel Black a narovnal se v ramenou, připravený ho zpacifikovat, kdyby se znovu pokusil o nemístné poznámky. Jeho mohl urážet, jakkoliv chtěl, ale rozhodně nedopustil, aby se tohle všechno obrátilo proti Lily. 

James zůstal sedět na zemi. Z očí už mu pomalu vymizel všechen vztek a zůstal v nich jenom slabý slzavý povlak. Vypadal zoufale. Zlomeně. Poprvé v životě pochopil, jak moc bolí přijít o něco, co doteď bral jako naprostou samozřejmost. Najednou existovalo něco, co zoufale chtěl a přitom to nemohl mít. Nepomohlo mu vztekat se, ani trefit někoho kletbou do zad. 

Tohle byla první velká životní lekce pro Jamese Pottera – nemůžete nikoho přinutit, aby vás miloval. Musíte si to zasloužit.

Obrátil pohled čokoládových očí přímo na Lily, která přitom téměř zapomněla dýchat. Cítila se příšerně. Tohle byla doslova její nejhorší noční můra. Nikdy nechtěla zasadit klín mezi dva nejlepší přátele. Byla zkrátka jenom obyčejné děvče, které se zamilovalo do kluka a nepřálo si nic jiného, než být šťastné. A když teď sledovala spoušť, kterou tím způsobila, hrudník se jí svíral zoufalstvím. 

Po krátkém váhání se s Potterem odvážila navázat oční kontakt. V jeho pohledu bylo tolik bolesti, že se jí stáhlo hrdlo a žaludek udělal kotrmelec. 

„Omlouvám se," šeptla nakonec. Sama nechápala, za co se vlastně omlouvala, ale nejspíš za jeho srdce, jež před krátkou chvílí rozlámala na nespočet drobných střípků.

„Zmizte, zatraceně!" zavrčel za jejich zády Remus. 

Ten se právě pokoušel vypakovat všechny čumily, kteří ještě pořád stáli ve dveřích a v rukou jim chyběl už jenom popkorn. Nakonec se pomalu rozešli, ač se z jejich úst bez přestání linuly nejrůznější nadávky a nespokojené mumlání.

Dvanácterák se během toho zmatku stihl zvednout a bez jediného slova se vypařil spolu s nimi.

„Reme," vzdychla Lily zkroušeně a vyhledala pohled svého vlčího přítele.

„Najdu Jamese a promluvím si s ním. Ty sprav tomuhle troubovi nos, nebo už ho nikdy žádná ženská chtít nebude," zabručel Lupin a se zádumčivým výrazem brzy opustil ložnici. Dokonce za sebou zavřel i dveře.

Evansová si zhluboka povzdechla a prsty si prohrábla vlasy, než se otočila na Siriuse, který stál pořád na tom samém místě, se sklopenou hlavou a výrazem zkroušeného školáka. Přes rty mu stále stékaly tenké pramínky krve, ale on si jich vůbec nevšímal. Ta bolest uvnitř byla stejně mnohem, mnohem horší. 

Zavrávoral, když se ho pokusila opatrně usadit na postel, a div přitom nepřepadl na zem. Zbytek ohnivé whisky, který po jeho večeru ještě zůstal v lahvi, se během potyčky rozlil a už dávno se vsákl do koberce u postele.

„Proč jsi mu to vůbec říkal, když už je po všem, hlupáčku?" zamumlala Lily něžně a za pomoci hůlky uvedla jeho obličej do původní podoby. Potom sáhla pro kapesník, lehce ho navlhčila a s jemnou opatrností mu pomalu očistila krev z tváře.

„Nechtěl jsem před ním mít tajemství," hlesl Sirius tiše. „Je to můj nejlepší přítel. Nebylo to fér... Nenávidí mě."

„To není pravda, Siri," zavrtěla hlavou a narovnala několik polštářů do čela postele, aby se o ně dalo pohodlně opřít. „Má tě rád. On to zpracuje a ty by ses z toho měl vyspat. Ráno moudřejší večera."

Sirius se poslušně posunul a zavrtal se do připravených polštářů. Nepokoušel se jí nijak vzdorovat. Byl skoro jako hadrová panenka.  

„Slyšela jsi, co řekl? Řekl, že jsem Had. Merline, vždyť on měl pravdu. V čem jsem jiný než moje rodina?"

„Tak dost!" vyhrkla Lily až překvapivě ostře. „Tohle už nikdy neříkej, rozumíš mi? Ty jsi o tolik lepší než oni. James to nemyslel vážně, mluvil z něj vztek."

„Všechno jsem zničil, co?" vydechl a konečně pohledem vyhledal její oči. „Tebe, jeho, sebe. Jenom proto, že jsem chtěl být chytřejší než Remus. Říkal, že to špatně dopadne. On má snad nějaký šestý smysl nebo co; asi nějaká vlkodlačí záležitost."

Zrzka dlouho mlčky sledovala, jak si zkroušeně opřel hlavu o polštáře a zadíval se prázdným pohledem do stropu. Nenáviděla by samu sebe, kdyby ho tu nechala v takovém stavu, takže se nakonec na posteli přesunula vedle něj.

„e svátek zamilovaných a oba jsme sami. Co kdybychom dneska byli sami spolu, hm? Zanadáváme si na nespravedlnost světa, sníme Petovi zásoby sladkostí a spálíme pár těch otřesných růžových konfetů."

Sirius se lehce uchechtl, ale hlavu na ni neotočil. Stále upíral zrak přímo do temného stropu jako kdyby v něm snad mohl vyčíst odpovědi na všechny své otázky.

„Princezno?" dostal ze sebe nakonec. „Jen chci, abys věděla, že tě miluju víc, než James miluje sám sebe. A to už je co říct."

Pak nechal klesnout vlastní hlavu na její rameno. Neočekával na svá slova odpověď. Vypustil je z úst naprosto bezelstně právě proto, aby nezůstala nevyřčena. Ve skutečnosti dokonce usnul dřív, než si Lily vůbec v hlavě stihla srovnat své vlastní pocity. Poznala to podle jeho dechu, který se zpomalil a prohloubil.

„Kdyby z tebe tak nemluvila ta whisky, Blacku," vydechla tiše a prsty mu opatrně odhrnula vlasy z čela. Spánek mu konečně do tváře vehnal trochu klidu, který teď tolik potřeboval. Sklonila se a lehce mu přitiskla rty do koutku úst. „Taky tě miluju, rytíři."

Pokojem se rozeznělo nesmělé zaklepání na dveře. Mezi zárubněmi se brzy objevila Peterova kštice, když chlapec s tázavým výrazem nakoukl do ložnice. Lily si přitiskla ukazováček ke rtům, aby mu dala najevo, že má být tiše a on jenom chápavě přikývl.

„Pete," šeptla. „Zůstal bys tu s ním, prosím? Půjdu se podívat po Remusovi s Jamesem, než je někde chytí Filch."

„Jasně," přitakal Červíček a pomohl přitom své kamarádce Siriuse co nejopatrněji uložit, aniž by ho přitom probudili. Nebylo to tak těžké, jak by se mohlo zdát, jelikož Tichošlápek spal jako zabitý. „Myslíš, že budou oba v pohodě?"

„Budou," přikývla Lily rozhodně, ačkoliv si tím sama nebyla příliš jistá, ale proč zbytečně přenášet své obavy dál. „Děkuju za pomoc."

Znovu vděčně přijala od Petera plánek, který měl doteď v zadní kapse kalhot. Měl jí pomoct najít dva zbylé členy pobertovského kvarteta, kteří právě teď pobíhali kdesi po chodbách hradu. S těžkým srdcem se ještě jednou otočila na Siriuse a hned nato s hlubokým nádechem vyrazila vstříc daleko nepříjemnější konverzaci, která jí toho večera ještě měla čekat.


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro