prosinec 1975

„Siriusi! Nemůžeme se procházet po Prasinkách! Je to proti školnímu řádu! U Merlina, vždyť mi za to seberou prefektský odznak!"

Lily mudrovala celou cestu, během které se společně brodili sněhem kolem Chroptící chýše a mířili lesní pěšinou rovnou do kouzelné vesničky. Tichošlápek úspěšně předstíral, že její stížnosti vůbec neslyší a spoléhal na to, že se od něj stejně jen tak neodpojí, v čemž měl naprostou pravdu.

„Posloucháš mě vůbec?" 

Drcla do něj ramenem, ale ani tehdy se nedočkala žádné reakce.

Přimhouřila oči a rozhlédla se po stromech v okolí, jejichž větve se skláněly pod vahou sněhové pokrývky. Přemýšlela, čím by ho za jeho mlčenlivost vytrestala a brzy dostala spásný nápad. S letmým úsměvem z kapsy hábitu nenápadně vytáhla svou hůlku a namířila ji Siriusovi přímo na nohy.

„Pede Labetur," zašeptala.

Klopýtací kletba zafungovala prakticky okamžitě a způsobila, že se Siriusovi zamotaly obě nohy a zadkem dopadl do kupy sněhy na kraji pěšinky. Ani to ale Lily nestačilo ke spokojenosti, takže ještě hůlkou mávla k větvím nad ním a nechala ho zasypat veškerým popraškem, který na nich doteď byl.

„U Merlina, Siriusi," vyhrkla s hranou starostlivostí a zakryla si rukou pusu. „Měl bys být opatrnější. Tady je to samá schovaná větev!"

Tichošlápek na ni zvedl nic neříkající pohled. Byl zapadaný jako sněhulák a z pěstěných vlasů mu zrovna odkapávala stružka tajícího sněhu, když zrzka zahlédla zlověstné blýsknutí v jeho očích. Než se vůbec stihla začít bránit, už ležela na zádech a ledové krystalky měla za krkem, ve výstřihu a snad i ve spodním prádle.

„Už dost! Vzdávám se! Vyhrál jsi!" smála se a pokoušela se přitom chytit jeho ruce, které se jí ještě stále mstily za ten nevinný vtípek.

„Už. Nikdy. Se. Takhle. Nechovej. K. Mým. Vlasům. Evansová!" oddychoval Sirius namáhavě ve chvíli, kdy se mu čarodějku konečně podařilo rukama přišpendlit za obě zápěstí k zemi.

Bránila se vážně jako lvice, to se jí muselo nechat. Nakonec už ale jenom ležela na zádech a otřásala se dozvuky posledního smíchu, ze kterého ji bolelo celé břicho. Tváře měla zrůžovělé mrazem, ale zimu přitom vůbec nepociťovala. Hřála ji jeho blízkost, která byla tak moc intenzivní, že jí chvílemi připravovala o dech. Nezvládla jeho upřený pohled ustát dlouho, jelikož měla strach, že jí podivné mravenčení v celém těle dožene k šílenství. Právě proto dobrovolně přerušila oční kontakt, otočila hlavu na stranu a zadívala se na jeho ruku, na které se mu během jejich hašteření vykasal rukáv. Všimla si na ní dlouhé ošklivé jizvy, která se táhla po celém Siriusově předloktí a končila jen těsně nad zápěstím.

„Kde jsi k tomu přišel?" zeptala se, tentokrát už bez náznaku smíchu.

Tichošlápkovi chvíli trvalo, než zjistil, na co Lily narážela. Jakmile pochopil, mírně se zachmuřil a pustil obě její zápěstí, aby se mohl odvalit na záda vedle ní. Stáhl si přitom rukáv zase zpátky a zůstal jenom mlčky ležet s očima zabodnutýma do nebe.

„Já – no, nemusíš mi to říkat," znejistěla zrzka a nadávala sama sobě, že vůbec něco říkala.

„To máma," dostal ze sebe nakonec váhavě.

Cítil se vlastně trochu zvláštně, protože Lily věděla díky všem těm dopisům o jeho obavách a nejistotách daleko víc než všichni jeho kamarádi dohromady. Nebyl zvyklý se svěřovat s čímkoliv, co se týkalo jeho života. Ani jeho nejlepší přátelé netušili, jak to vypadá u nich doma a jaká tam ve skutečnosti panuje atmosféra. Občas sice prohodil nějaký ten vtípek na adresu své rodiny, ale ve skutečnosti to vůbec směšné nebylo.

„To ti udělala tvá vlastní máma?" zhrozila se Lily.

„Nebylo to úmyslně, Lils. Ona není žádný tyran, jen je řekněme... konzervativní. Tohle se mi stalo, když chtěla spálit můj nejmilejší plakát s Marilyn Monroe a já se ho rozhodl bránit vlastním tělem," uchechtl se nevesele.

„Co dělá v pokoji kluka z čistokrevné kouzelnické rodiny plakát Marilyn Monroe?"

„No přece to, co plakáty obvykle dělají – visí na zdi. Stejně jako podepsaný poster Elvise Presleyho," pousmál se Black a otočil hlavu na stranu, aby na svou společnost lépe viděl.

„Ty posloucháš Elvise Presleyho?" podivila se zrzka a nadzvedla se na lokti do polosedu.

„Vím toho o mudlovské kultuře víc, než si myslíš, Evansová," usmál se Sirius koutkem úst. „S Elvisem nás pojí láska k motorkám, stejně jako třeba s Jamesem Deanem."

„Ten měl daleko radši rychlá auta a navíc se v jednom i zabil. To není moc dobrý vzor," zavrtěla hlavou. „Na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím – možná jsi vážně tak trochu jako James Dean."

„Jo? A v čem přesně?" posadil se dlouhovlasý Lev, přičemž upřel na Lily zvědavý pohled.

„Rebel bez příčiny, s šarmem díky kterému holky omdlévají v zástupech a s ohněm v srdci!"

„Lily Evansová... flirtuješ se mnou?"

„Možná," uculila se zrzka nevinně a s námahou se zvedla ze zmrzlé země. „U Merlina, to je zima."

„Neměla sis začínat," zavrtěl Sirius pobaveně hlavou a přijal její ruku, která mu pomohla zpátky na nohy. Mávnutím hůlky oběma vysušil oblečení, aby náhodou neprochladli a neproleželi zbytek prázdnin v posteli, což by bylo rozhodně na škodu. „Půjdeme se zahřát ke Třem košťatům, co říkáš?"

„Ale co když nás tam někdo uvidí?" založila na protest ruce na hrudníku.

„Je první den prázdnin. Učitelé, co tu zůstali, právě teď otevírají ohnivou whisky a oslavují týden klidu. Uvolni se trochu a neber život tak moc vážně, Evansová. Alespoň tady v Bradavicích ne."

„Jestli mě kvůli tobě vyloučí ze školy, přísahám, že tě budu do konce života strašit, Blacku!"

„Tohle riziko přijímám, prefektko!" zasalutoval Sirius, za což si od Lily zasloužil herdu do zad a významný z-toho-se-sranda-nedělá pohled.

Tichošlápek se v něčem rozhodně trefil – Prasinky v tento všední den doslova zely prázdnotou. Za celou dobu potkali jednoho jediného kouzelníka, který právě pospíchal k Prasečí hlavě, aby si mohl doplnit svou hladinku alkoholu. Jinak nikoho.

„No neměl jsem pravdu?" zadíval se Sirius významně na svou společnost.

„Kuš, Blacku!" zavrčela rozladěně. Ještě aby tak musela uznat něco takového. To by si snad raději ukousla jazyk a do konce života byla němá.

„Líbí se mi, když se vztekáš. Jsi jako třaskavý skvorejš," zasmál se a tentokrát se ráně do zad, o kterou se Evansová znovu pokusila, zvládl vyhnout s elegancí sobě vlastní. 

Zároveň s tím otevřel dřevěné dveře vedoucí ke Třem košťatům a vešel dovnitř jako první; to kdyby náhodou v hostinci vzduchem létaly půllitry. Ani uvnitř nebylo zrovna nacpáno k prasknutí. Dva stoly sice byly obsazeni stálými štamgasty, ti se ale věnovali pouze svým korbelům s máslovým ležákem. Jedinou další osobou v místnosti už byla jenom mladá kudrnatá čarodějka za výčepem, která si při otírání pultu spokojeně pobrukovala spolu s vyhrávajícím rádiem.

„Rosie!" zahalekal Sirius a oběma rukama se opřel o bar. „Co to slyší ucho mé? Tohle je přece mudlovské rádio!"

„Ahoj, Siriusi," usmála se široce Rosmerta. „Dal mi ho k narozeninám Aberforth a pomohl mi ho zprovoznit. Ať si říká kdo chce co chce, ale mudlové zkrátka umí psát muziku!"

„Moje řeč!" zazubil se. „Očekáváš dneska nějakou návštěvu učitelského sboru? Nerad bych, aby nás tu někdo chytil. Další školní trest už bych nemusel přežít."

„Neočekávám. Zamluvili si stůl až na sobotu," mrkla na něj výčepní a mávla rukou do jednoho z útulných koutů v rohu hostince. „Jen se posaďte, mládeži. Hned vám donesu ležák!"

„Jsi nejlepší, Rosie!"

Sirius nadšeně mrkl na Lily a společně se usadili ke stolu, který byl skrytý v příjemném příšeří. Tma jim zajišťovala větší bezpečí, jelikož by je od dveří nepoznalo ani Brumbálovo bystré oko. Mladou prefektku to ovšem příliš neuchlácholilo a neustále se tak nervózně rozhlížela kolem dokola. Nebyla zvyklá porušovat školní řád a tohle bylo přes čáru tak moc, že z toho možná bude mít žaludeční vředy.

„Proč jsi vlastně zůstala na Vánoce v Bradavicích?" zeptal se Tichošlápek hned potom, co jim na stole přistály dva plné korbely plné ležáku, aby ji přivedl na jiné myšlenky.

„Kvůli Petunii," povzdechla si a upřela oči do svého pití. „Poslala mi dopis, že si mám zůstat v té své škole pro cvoky, protože chce, aby ji rodiče vzali na Vánoce lyžovat a nechce mě tam s sebou."

„Proč jsi jí poslechla?"

„Nerada se s ní hádám," odpověděla tiše. „Celé svátky by na mě byla stejně zlá a kouzlo Vánoc by bylo zničené tak jako tak."

Sirius se na ni dlouho mlčky díval a bylo mu toho děvčete tak trochu líto. Očividně měla svou sestru i přes to všechno moc ráda, což svým způsobem dokázal pochopit. I on Reguluse bezmezně miloval, ačkoliv by to nahlas možná nikdy nepřiznal. Ač byl jeho bratr čistokrevný Zmijozel a Sirius to měl od matky dennodenně na talíři, stejně by za něj dal bez váhání ruku do ohně.

Trn z paty mu nakonec vytrhlo až rádio, které ohlašovalo nesmrtelný hit ze šedesátých let, jenž patřil k Blackovým oblíbeným. Okamžitě se tak zvedl od stolu a s gentlemanskou úklonou k Lily natáhl dlaň.

„Smím prosit?"

Evansová na něj zvedla nejistý pohled a rozhlédla se kolem, jako kdyby se chtěla ujistit, že opravdu mluvil na ni. Hostinec U Tří košťat totiž rozhodně nebyl místem, kde by se běžně tančilo. Nedokázala ale odolat jeho psímu pohledu, takže nakonec s plachým úsměvem přikývla a chytila se jeho ruky. Tu druhou mu položila na rameno a žaludek se jí mírně zhoupl, když ucítila jemný dotek na svém pase.

Siriusovo držení bylo pevné a sebejisté, když ji vedl do rytmu pomalého blues z repertoáru Krále Rock'n'Rollu. Mezera, která mezi nimi na začátku tance byla, zmizela hned, jakmile si Sirius opřel tvář o její ohnivé vlasy a tiše jí přitom broukal do ucha text písně, kterou dobře znal. Hlas měl překvapivě hluboko posazený a moc příjemný na poslech.

„Shall I stay?
Would it be a sin?
If I can't help falling in love with you."

Pro Lily bylo těžké soustředit se na cokoliv jiného než na jemnou vůni exotického koření, která mu vycházela z havraních vlasů. V zátylku se jí stavěly chloupky a chvílemi jí dokonce připadalo, že se plicím i přes hluboké nádechy nějak nedostávalo vzduchu. Nedokázala se rozhodnout, jestli ty pocity byly příjemné nebo spíš děsivé. Nejspíš od obojího trochu.

„Evansová?" zašeptal z ničeho nic Sirius a trochu ji tím vytrhl ze zasnění.

„Ano?"

„Nechci sýčkovat, ale je tu Křiklan," zamumlal ještě tišeji a nenápadně ji přitom pár kroky postrčil do většího šera.

Tahle nepříjemnost naprosto stačila k dokonalému zkažení atmosféry. Lily se zornice rozšířily zděšením a okamžitě začala panikařit: „U Merlina, co budeme dělat?! Nemůže nás tady vidět! Vždyť mě vyloučí z Křiklanova klubu! Nebo mi vezme odznak! Nebo nám strhne body!"

Sirius překvapeně zamrkal a nechápavě zavrtěl hlavou. 

„Ještěže vládneš takovou kreativitou při vymýšlení těch nejhorších scénářů, Evansová."

„A ty jsi teda skvělý kamarád, když si mě dobíráš místo toho, abys vymyslel, jak odsud pryč!"

„Kamarád?" zopakoval po ní Sirius. Zbytek věty se rozhodl úplně ignorovat.

„Já – no – co je na kamarádství špatného?"

„Nic. Jasně, že vůbec nic," odvětil, ale  výraz na jeho tváři se rychle změnil. 

Kdekdo by mohl říct, že byl občas až příliš vztahovačný a hrdý, ale to už bylo zkrátka prokletí rodiny Blacků. Pevněji stiskl čelist a do očí se mu vkradla němá výčitka, načež pootočil hlavu na Rosmertu a vyměnil si s ní jediný krátký pohled. S letmým úsměvem přikývla a okamžitě začala Křiklanovi hlasitě chválit jeho klapky na uši. To dalo těm dvěma dostatek času, aby nenápadně vyklouzli z hostince a zmizeli z dohledu učitele lektvarů.

Ani relativně šťastný konec neplánovaného výletu ovšem nezvládl pročistit tíživé dusno, které se mezi nimi rozlilo. Celou cestu k hradu šlapali téměř beze slov. Lily se sice několikrát pokoušela o rozvíření debaty, ale vždycky přitom narazila na hradbu, kterou si před sebou uražený Lev postavil. Nakonec vzdala veškeré snahy a celý zbytek cesty jen rezignovaně zírala na zem. 

Oddělila se od něj hned ve Vstupní síni s omluvou, že musí kvůli něčemu neprodleně do knihovny.

„Děkuju, žes za mnou přišel do té Chroptící chýše," zamumlala ještě v poslední naději na záchranu dnešního dne. 

Marně.

„Jo," odvětil Sirius nepřístupně. „Od toho mě přece máš, princezno, nebo snad ne? Služebníček."

Vysekl jí ironickou poklonu a bez jediného ohlédnutí vyrazil směrem k nebelvírské věži. Už tak nemohl vidět, že svou uraženou pýchou způsobil zbytečnou bolest jednomu z mála lidí, kteří ho byli ochotní přijmout takového, jaký byl. I se všemi chybami.