prosinec 1975

Pondělní den byl pro studenty pátého ročníku vždy extrémně únavný. Hned po ránu je svým náročným předmětem vyčerpala profesorka McGonagallová, která je tentokrát nutila přeměňovat potkany na hrací skříňky.

Dokonalá hrací skříňka se podařila pouze Dorcas Meadowesové, velmi nadané studentce z Mrzimoru, Remusi Lupinovi a také Lily, jelikož přeměňování bylo hned po lektvarech jejím největším talentem. Rybka Francis, kterou přibližně za rok daruje profesoru Křiklanovi, toho bude jasným důkazem.

„Děláte si ze mě legraci, pane Pettigrew?" zamračila se McGonagallová na nešťastného Petera, kterému na stole ležel potkan s kličkou na zádech, jenž ze sebe bez ustání vydával pištivé zvuky. „Jestli chcete získat NKÚ z přeměňování, doporučila bych vám trochu víc studovat a trochu méně času trávit s Potterem a Blackem. Od nich příliš mnoho rozumu nepochytíte."

James využil toho, že k němu profesorka stála zády, během jejího proslovu se chytil za srdce a s tragickými grimasami předstíral vlastní smrt. K téhle komedii se okamžitě přidal i Sirius, který mávnutím hůlky přeměnil svůj brk na karafiát a začal Dvanácterákovu hlavu zasypávat okvětními lístky.

Marlene při pohledu na ty dva komedianty nedokázala zadržet smích a vyprskla tak hlasitě, až se její chlupatá skříňka leknutím skutálela z lavice na zem, kde začala vyhrávat nepříjemným skřípavým tónem. Tím na sebe samozřejmě okamžitě přilákala pozornost přísné vyučující. Minerva ji zpražila pohledem a nespokojeně mlaskla. Marlene okamžitě sklonila hlavu a pokorně se zvedla, aby mohla ze země sebrat svou hrací skříňku a pokusit se ji utišit.

„A vy pane Blacku a pane Pottere, kdybyste alespoň zlomek svého talentu využili ke skutečnému studiu, možná by vás výsledky vaší práce příjemně překvapily," otočila se McGonagallová na studenty ze své koleje, pro které měla, i přes jejich neustálé vylomeniny, tak trochu slabost.

„Já vlastně překvapení nemám moc rád, paní profesorko," zavrtěl hlavou James.

„Kecáš," drcl do něj Sirius. „Když k narozeninám dostal pletené ponožky se zlatonkou a vlastním jménem, brečel."

„To si ale špatně pamatuješ, Siriusi. Brečel jsi ty, protože jsi žádné nedostal!" ohradil se Potter a oba přitom téměř zapomněli, že sedí na hodině přeměňování.

Minerva už mezitím stihla s přísným výrazem založit ruce na hrudníku. „Připadá vám snad, že je tohle dramatický kroužek, pánové?"

„To by nás v životě nenapadlo, paní profesorko," pronesl Sirius melodramaticky a zatvářil se téměř ukřivděně.

„Ani jste se ještě nepokusil proměnit své zvíře, pane Blacku, takže do toho," pobídla ho profesorka netrpělivě.

Siriusovi se na tváři objevil samolibý úsměv, když pozvedl hůlku a opsal s ní složitý oblouk zakončený mávnutím. 

„Feraversa sympholoculi."

Dlouhý lysý ocas jeho potkana se změnil na pečlivě tepanou kličku a zbytek těla postupně nabíral na hranatosti a tmavl. Po pár vteřinách před ním ležela krásná zdobená hrací skříňka z leštěného mahagonu, která se sama od sebe otevřela a začala vyhrávat příjemnou melancholickou melodii.

Profesorka McGonagallová chvíli sledovala baletku točící se uvnitř hrací skříňky, než uznale pokývla hlavou a dokonce chlapcům za jejich neukázněnost ani neudělila žádný trest. Musela totiž sama uznat, že Blackovy schopnosti se poslední dobou velice zlepšily. Kdyby Sirius věnoval škole trochu víc píle, byl by z něj mimořádně schopný kouzelník. To samé platilo i pro Jamese Pottera, který naopak vkládal veškerou svou energii do famfrpálových tréninků. 

Alespoň prozatím. 

Už brzy ale přijde doba, kdy se malichernosti, jako úkoly a famfrpál, budou zdát na hony vzdálené tvrdé realitě života a kouzelníkovy schopnosti budou najednou rozhodovat o životě a smrti.

V tuhle chvíli chlapce nicméně netrápily palčivé otázky budoucnosti. Jejich případné samostudium obvykle nemělo nic společného s touhou po lepších známkách. Znalost přeměňování a kouzelných formulí byla totiž absolutní nutností k dokončení jejich letošního projektu: Pobertova plánku. V obdobných případech jim ani v nejmenším nevadilo, že museli ležet v knihách hodiny a hodiny. Pro jakoukoliv neplechu dokázali obětovat spoustu svého volného času.

„Viděl jsi její výraz, když jsi proměnil tu skříňku, Tichošlápku?" smál se Potter během cesty do sklepení na dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem. „Úplně jsi jí vyrazil dech."

„Já sám sobě taky," uchechtl se pobaveně Sirius, který už si pomalu zvykal na svou novou přezdívku, kterou si vysloužil hned po své první přeměně. „Fakt jsem nečekal, že se mi to povede."

„Já věděl, že se ti to podaří!" ozval se Peter nadšeně. „Přece jsi přišel na formuli, aby si ten plánek nemohl - "

„Psst, zbláznil ses!?" okřikl ho James. „Tady o tom nemluv. Ještě nám ho někdo zabaví."

„Promiň," kuňkl Peter a celou cestu do učebny lektvarů byl až nezvykle zamlklý. Teprve tam překvapeně zvedl hlavu a zavětřil ve vzduchu. „Co to tu tak voní?"

„Jen pojďte všichni blíž!" ozval se Křiklan v odpovědi na Peterovu otázku. Pobertové totiž dorazili do učebny jako obvykle až úplně poslední, sotva pět vteřin před začátkem vyučování. „Tohle, mládeži, je nejsilnější nápoj lásky, který existuje. Ví někdo, jak se jmenuje?"

Do vzduchu se zvedlo hned několik dlaní; některé rychle, jiné daleko váhavěji. Jejich složení ovšem nebylo nikterak překvapující: Severus Snape, Lily Evansová, Remus Lupin a Alice Blakeová. Po chvíli se k nim ovšem přidala ještě jedna, kterou Křiklan nečekal – a tou byla ta Siriusova.

„Ano, pane Blacku?"

„Je to Amorův šíp, profesore."

„Výborně, chlapče. Mám z vás radost."

„Ještě aby to nevěděl, když s ním měl už několikrát tu čest," uchechtl se James tlumeně a lehce přitom drcl do Remuse.

„Teď pojďte jeden po druhém blíž a přičichněte si. Potom určitě pochopíte, že ač sám o sobě není jedem, patří tento lektvar k jedněm z těch nejnebezpečnějších. Netráví totiž tělo, ale mysl."

Studenti se jeden po druhém zařadili do krátké fronty a postupně přistupovali ke zrádnému kotlíku, který odkrýval tajné tužby jejich těl i myslí. Některé z nich dokonce vůně, linoucí se z lektvaru, překvapila daleko víc, než by se jim bylo líbilo.

„Co cítíte, děvče?" zeptal se Křiklan s výrazem zvědavého dítěte, když k němu přistoupila jeho nejoblíbenější studentka.

„Vůni pergamenu a inkoustu," hlesla Lily tiše.

„To je všechno?"

„Ještě ebenové dřevo a kardamon."

Její tváře hořely studem, když ustoupila od lektvaru. Významné pohledy Alice Blakeové ji provázely celou cestu zpět až k jejímu pracovnímu místu, kde se konečně kamarádce ztratila za hradbou těl. Usadila se na svou stoličku a po očku sledovala ostatní, kteří se střídali u kotlíku plného bublající lásky.

„Já cítím Evansovou," ozval se zepředu Potterův hlas.

Zrzka jenom protočila oči a tváře se jí zpupně nafoukly. Nejraději by po Potterovi hodila slepičí spárek nebo třeba olihní inkoust. Nechápala, proč si ji ten arogantní floutek musel neustále brát do úst. To ho to nikdy nepřestane bavit?

„To by si tedy dala. Zrovna s vámi, pane Pottere," zavrtěl Horacio hlavou a prakticky tím přetlumočil Lilyny myšlenky. „Pane Blacku, vy jste snad přišel o hlas?"

„Ne, nepřišel," zavrtěl Sirius hlavou až příliš prudce a hlas mu trochu poskočil. „Cítím bomby hnojůvky a střelný prach."

„Co bych od vás taky mohl jiného čekat. Běžte. Udělejte místo ostatním, kterým to nebude k smíchu," ušklíbl se na něj Křiklan a odehnal oba Poberty od kotlíku.

Vedle Lily si brzy přisedl i Severus, který se od lektvaru lásky vzdálil velice rychle. Nebylo pochyb, co v něm cítil on. Vůni lískových oříšků a jemného mentolu, který doprovázel lásku jeho života na každém kroku. I přesto se ale zdál být dost rozezlený.

„Co se děje?" šeptla mu Evansová do ucha, aby alespoň částečně odvedla svou pozornost od vlastních myšlenek, které jí vířily hlavou jako hráči na famfrpálovém hřišti.

„Potter," vyplivl ze sebe zlostně. „Jak může - takhle o tobě mluvit - kdo si myslí, že je?!"

„Nevšímej si ho," usmála se na něj Lily a položila chlácholivě dlaň na tu jeho. „Je to jen další z jeho hloupých her. Vždyť se chová jako děcko."

Jenom pár slov stačilo k tomu, aby se Severusovi po obličeji roztáhl široký úsměv. Slyšet z jejích úst nadávky na Pottera pro něj bylo jako rajská hudba, při které okamžitě zapomněl na jakékoliv trable. Po zadání dnešní práce se tak mohli společně s vervou pustit do přípravy vlastního nápoje lásky – pro studijní účely pouze slabšího a daleko bezpečnějšího než byl Armorův šíp.

Šlo jim to od ruky daleko lépe než Sirusovi s Remusem, kteří pro dnešní den vytvořili studijní dvojici. Respektive ji za ně vytvořil Křiklan, který se snažil slavné duo Tichošlápka s Dvanácterákem držet co nejdál od sebe. Při jejich spolupráci totiž často docházelo k podivným nehodám.

Black se nicméně už od začátku hodiny nezdál být tak úplně ve své kůži, což mu nebylo příliš podobné. V průběhu hodiny ho dokonce Náměsíčník přistihl, jak si během výroby lektvaru apaticky zapisuje poznámky. To byla naprosto poslední činnost, kterou kdy při hodinách Tichošlápek dělal.

„Mám se ptát?" obrátil se Remus na svého přítele a letmo povytáhl obočí. 

Nikdy na své kamarády nenaléhal, aby mu sdělovali své bolístky, pokud opravdu nechtěli. Nicméně byla slušnost se zeptat a dát jim najevo, že je tu pro ně, kdyby potřebovali.

Sirius místo odpovědi mlčky zavrtěl hlavou, přesně jak Náměsíčník předpokládal, a pustil se do přehnaně pečlivého krájení denivek. 

Lupin svého přítele ještě nějakou dobu pozoroval a přemýšlel, co mu asi mohlo přelétnout přes nos. Napadlo ho hned několik věcí, ale vylučovací metodou nakonec došel k jedné jediné, která dávala největší smysl. 

Zhluboka si povzdechl a poplácal svého přítele zlehka po zádech. Nedokázal si ovšem odpustit jednu jedinou poznámku před tím, než přenechal Tichošlápka jeho vlastním myšlenkám: „Já tě varoval, Siriusi."