leden 1971

Tichou noc rušilo pouze lidskému uchu neslyšné máchání sovích křídel. Její tělo protínalo chladný vzduch a mířilo k velkému městu Cokeworth, které bylo momentálně téměř celé zahalené do tmy. Jenom v pár oknech se již svítilo. Nebylo divu, bylo teprve pět ráno. Kdo nemusel do práce, ještě ležel zachumlaný ve svých teplých postelích.

Ani drobné zrzavé děvče nebylo výjimkou. Sladce spalo ve svém pokoji, který sdílelo se svou starší sestrou. Nemuselo se obávat ranního vstávání, jelikož byla sobota. Přesto šlo o velice významný den, jelikož právě dnes slavilo své jedenácté narozeniny. A tenhle výjimečný den se měl stát ještě výjimečnějším ve chvíli, kdy se za oknem ozvalo tiché klepání do skla.

Dívka otevřela své smaragdově zelené oči a zmateně se rozhlédla po celé místnosti. Trvalo jí notnou chvíli, než zahlédla za oknem malého opeřence, který se pokoušel zobákem upozornit na svou přítomnost. Dívčiny oči se rozšířily nebývalým překvapením. Okamžitě se vymotala z peřin a co nejrychlejším krokem přešla k oknu.

„Severus měl pravdu," vydechla šeptem a už už otevírala kličkou okno. 

Jakmile zámek povolil, sova okamžitě vlétla dovnitř a přímo do jejích nastavených rukou upustila pečlivě zalepený dopis nadepsaný zeleným inkoustem. Děvče okamžitě obrátilo dopis na druhou stranu a zadívalo se s téměř přihlouplým úsměvem na voskovou pečeť, kterou doteď znalo jen z vyprávění.

„Lily?" ozval se z druhého konce pokoje rozespalý hlas její sestry. 

Opatrně se zapřela na jednom lokti a vykulenýma očima sledovala sovu kroužící po místnosti. Jakmile se jedno z křídel nevybíravě dotklo jejích vlasů, spustila poplašný křik.

„Vyžeň ji pryč," vykřikla na celý dům.

„Petunie!" vyjeklo zrzavé děvče. „Ona ti nic neudělá. Je to dopis z Bradavic. On přišel, vážně přišel," výskla Lily nadšeně a i s dopisem se zatočila na místě.

„Co se tu děje? Jste v pořádku?" přiběhla do dětského pokoje udýchaně paní Evansová. Rychle rozsvítila a místnost najednou ozářilo teplé světlo žárovky. „Co tu dělá sova?" vyhrkla zaraženě.

„Maminko, přinesla mi dopis," přiběhla k ní Lily, rozesmátá od ucha k uchu, a podala jí do rukou dopis s ještě stále nerozlomenou pečetí. „Severus říkal, že přijde. Měl pravdu," brebentila vesele a nutila paní Evansovou k ještě většímu spěchu při otevírání obálky.

„Vážená slečno Lily Evansová. S potěšením vám oznamujeme, že jste byla přijatu na školu čar a kouzel v Bradavicích. Během dnešního dne vás kontaktuje člen učitelského sboru, který vám i vašim rodičům vysvětlí, co studium na této škole obnáší. Vyčkejte prosím trpělivě jeho příchodu. Těšíme se na naši spolupráci. S pozdravem ředitel školy, Albus Brumbál," četla nahlas paní Evansová s téměř nábožnou úctou. „To je nějaký vtip?" obrátila dopis v ruce ze strany na stranu. Mezitím na ní vypadaly další přílohy, které byly vložené v obálce – seznam školních potřeb, informace o nástupu do školy a mapka, jak se dostat do místa s názvem Příčná ulice.

„Říkala jsem ti to!" vyhrkla najednou Petunie, která do teď pouze tiše mlčela a sledovala. „Je to čarodějka! Není jako my!" Její tón rozhodně nebyl příjemný ani milý. Z hlasu jí byla cítit zášť a možná i kousek závisti.

„Petunie, zlatíčko, neříkej takové ošklivé věci," pokárala ji okamžitě paní Evansová. 

To starší sestru umlčelo. Na tváři už jí zůstával pouze nabubřelý výraz, který používala pokaždé, když nebylo po jejím.

„Počkáme, kdo se nám ozve a uvidíme," obrátila se maminka zpět na nadšenou Lily. V hlase jí stále zaznívala lehká nedůvěra, ale rozhodně nechtěla kazit radost své dcery, proto jen se smířlivým výrazem schovala dopis do kapsy. „Ještě se vyspěte, děvčata," dodala, obě dívky políbila na čelo a po zhasnutí světla odešla z pokoje.

„Tuny," přelezla Lily svojí starší sestře do postele. „Pořád je tu ta sova. Mohla bys napsat dopis tomu... Brumbálovi, že chceš taky studovat v Bradavicích. Určitě by tě vzali," upřela na ni svůj přesvědčivý pohled a jen stěží skrývala obrovské nadšení.

„To bych možná mohla," váhavě odpověděla Petunie. Po velice krátkém přemýšlení okamžitě sáhla pro papír ležící na jejím nočním stolku a dala se do psaní. Lily jí sice přes rameno neviděla, ale tušila, co bude obsahem dopisu. Jakmile byl dopsaný, pečlivě ho složily do obálky a uvázaly sovičce zpět na nohu.

„Šťastnou cestu, maličká," pohladila Lily drobného sýčka po hlavě a ten se okamžitě zvedl a zmizel oknem do chladného ranního vzduchu. „Teď už budeme jen čekat," obrátila se s úsměvem na svou sestru a zalezla zpět do přikrývek. Jakmile dopadla hlavou na polštář, okamžitě znovu usnula. Tentokrát ovšem její sny doprovázela magie a cesta do Bradavické školy čar a kouzel.

O dva měsíce později a o spoustu a spoustu mil dál, se i do dalšího okna dobývala sova. V tomto domě byla ovšem netrpělivě očekávaná. Střapatý, čerstvě jedenáctiletý chlapec, jehož oči zakrývaly kulaté obroučky brýlí, okamžitě vyskočil z postele a otevřel okno dokořán.

„Už přišel!" rozkřičel se na celý dům, aby tím vzbudil své doteď spící rodiče. 

Okamžitě rozvázal šňůrku na soviččině noze a zběžně prolétl očima dopis. Se samolibým úsměvem ho uklidil zpátky do obálky, protože obsah dopisu pro něj nebyl žádným překvapením. Jeho rodina patřila ke starým kouzelnickým rodům, takže jeho nástup do školy byl už od malička samozřejmostí.

„Dobré ráno, Jimmy," vešel do jeho pokoje rozespalý otec, jehož oči byly stejně jako Jamesovy schované za skleněnými obroučkami. Jenom jeho vlasy už dávno nebyly černé jako uhel, ale protkané spoustou stříbrných pramínků. 

„Hádám, že dopis už dorazil, soudě dle tvého nadšení. Příště by neuškodila trocha trpělivosti, mladý muži," usmál se pan Potter na svého jediného syna.

Fleamont Potter kdysi vydělal velké jmění na svém průlomovém vynálezu – Rychlopomádě pro váš hladký vlas. Ze dne na den se z ní stal obrovský hit, který začali používat všechny čarodějky i čarodějové po celém světě. On a jeho žena Eufémie díky tomu měli všechno, co si jen mohli přát. Jen jedna jediná věc jim ke štěstí chyběla – dítě. 

Ve chvíli, kdy už se kvůli pokročilému věku začínali vzdávat naděje, přišel na svět James.

Zázrak. Tak mu rádi říkávali. A právě proto, že byl vymodleným synem, měl malý Jimmy všechno, na co si vzpomněl. Jeho rozverná povaha dělá vrásky na čelech velké části rodiny, Potterovým však nikoli. Díky uvolněné výchově rodičů James mírně zvlčel. Měl problémy respektovat autority a s největší radostí tropil naschvály lidem ve svém okolí.

Vzhledem k tomu, že Potterovi bydleli v Godrikově dole, které bylo odjakživa místem, kam se soustředila kouzelnická společnost, vždy si našel někoho, s kým by mohl tropit hlouposti. Ať už to byl obtloustlý a trochu vlezlý chlapec Peter Pettigrew nebo Alice Blakeová, ze které bude jednou paní Longbottomová, bydlící jen ob jeden dům od Potterů. Její rodiče byli bystrozorové, a tak na ni měli jen málo času, proto se ráda přidávala do lumpáren, které obvykle vycházely z Jamesovy hlavy. I ona měla tento rok nastupovat do Bradavic, takže budou moci ve svých neplechách pokračovat i nadále. 

A nejen v nich. Přijdou nová přátelství a možná i lásky. Na školní léta totiž žádný kouzelník nikdy nezapomene.

A tak se ti dva – Lily a James – těšili ze svých dopisů, každý na úplně jiném místě v Anglii. Zatím ani netušili, že ten druhý existuje, a přesto už teď život provázal jejich osudy poutem tak pevným, že nikdy nepůjde přetrhnout. Nerozdělí ho ani sama smrt, protože i smrt je krátká na nehynoucí lásku. 

To ovšem trochu předbíháme. Ještě totiž uplyne spousta vody, než si ti dva uvědomí, co jim osud nachystal. My teď tedy půjdeme tiše krůček po krůčku celým jejich studiem, prožijeme s nimi všechna trápení i radosti, seznámíme se s jejich přáteli a nakonec možná zjistíme, že celý tento příběh má vlastně šťastný konec.