Za posledním sledujícím se zaklaply dveře a já se znaveně svalil do peřin vedle rozlámaného modráska. Naklonil jsem se nad jeho klidnou uvolněnou tvář a jemně ho políbil na zarudlé rty. „Dokázali jsme to, byl jsi úžasný." Přetočil jsem se na bok a volnou rukou prohrabával černé vlasy slepené potem zatím co jsem pozoroval svého přenádherného manžela, jak leží v mé posteli naprosto nahý, zmožený a špinavý, a nemohl jsem se na tak přitažlivý výjev přestat dívat. „Nekoukej tak na mě, nebo ti ty oči vypadnou." Zasmál se otevřel rudé oči, pokoušeje se vyškrábat do sedu a očistit se. „Co je na tom? Nesmím se dívat?" „Ne tímhle pohledem. Zrovna jsi ze mě málem vymlátil duši a už by sis to zopakoval, nemám pravdu?" Stál teď vedle postele, skláněl se pro prostěradlo namočené ve velkém džberu s vodou a smýval tak ze sebe pot a sperma jimž byl potřísněný po celém těle. Měl jsem problém nepovalit jej do postele znovu, zvlášť když se přede mnou zcela obnažen producíroval s těmi moc hezky viditelnými známkami rozprostírajícími se po celém krku a hrudi. Posadil jsem se, obvazuje si kolem pasu krátkou roušku s úmyslem také se trochu očistit, když mě začaly pálit rány za zádech. Jedna z věcí, jež nemohl ani jeden z nás čekat, jeho moc nebyla s mou kompatibilní. Miloval jsem jeho chladivé doteky, dnes v noci jsem však pocítil, jak mohou ublížit. Při delším kontaktu jeho mrazivé kůže s mojí se vyvolala jeho schopnost a on mi tak nechtě poranil záda, navíc škrábance po nehtech jako by v sobě měly nalámaný led. Ošklivě to pálilo a místy mi i tekla krev.

Modrásek se posadil vedle mě na postel a opatrně přejel prsty po rankách. „Bolí to moc? Potřebuješ to ošetřit?" „Ne, to je v pořádku." Zaťal jsem zuby a postavil se, jsem přeci dospělý, něco málo snesu. Už jsem přežil i horší zranění. „Tak mě nech tě alespoň opláchnout, hm? Potřebuješ si to obvázat." Povzbudivě se na mě usmál a natáhnul se pro mokrou hadru. Nejistě jsem kývnul a nechal si rány vymýt čistou vodou. Sice to trochu pálilo, ale jakmile mi hruď obvázal, skutečně jsem cítil úlevu. „Tak, a teď lež." Políbil mne na rty a lehnul si vedle mne do rozestlané postele. Oba stále nazí jsme usínali při silně zářícím měsíci v pevném objetí.

--

Loki

Probudil jsem se do nového dne už prozářeného silným slunečním světlem. Thor stále poklidně oddechoval drže si mě za pas tak blízko, až jsem mohl cítit, jak se mu hruď zvedala a klesala v pravidelném dechu. Byl krásný, když neměl tvář podmračenou v pevné grimase. Dlouhé zlaté vlasy mě lechtaly na krku a vousy zase na tváři, ale nechtělo se mi z jeho bezprostřední blízkosti mizet pryč. Bolest ze včerejška již ustoupila a já mohl zase cítit své kyčle, taky krk, jež je teď dozajista celý modrofialový, a tím nemyslím barvu své kůže.

Naklonil jsem se ještě blíž druhého těla a políbil spícího muže na pootevřené rty, zajížděje dlaněmi pod peřinu a zkoumaje vypracované křivky těla, jež jsem včera tak dobře poznal. Chvíli jsem se jen jemně otírat rty o druhé, pak jsem jej ale plně políbil. Musel jsem ho tím probudit, jelikož jsem okamžitě dostal odezvu v protipohybu toužebných úst a sevření na mém pase zesílilo. „Dobré ráno." „Přímo skvělé." Byl jsem povalen do polštářů a obdarován desítkami polibků na celé tváři i krku. Smál jsem se a užíval si příjemné péče svého partnera, vplétaje mu při tom prsty do zacuchaných vlasů. „Za co jsem si zasloužil tak krásné probuzení?" „Já ani nevím. Když ti to vadí, můžu toho nechat." Domýšlivě jsem se zašklebil a na oko přestal prohrabávat dlouhé vlasy. „Ať tě to ani nenapadne." „Hmm." Nechal jsem se políbit a stáhnul modrookého boha blesku do polštářů za mnou. „Miluju tě." „Já tebe víc."
No nejsou přímo k sežrání? Já je prostě miluju. Snad se vám kapča líbila a hezky mě ohodnotíte. Zítra nám to končí, začíná na mě jít trochu melancholie. A jaké máte pocity vy? Bude se vám po příběhu stýskat?
Vaše Tiranis!