Vytrvale jsem hypnotizoval obličej své návštěvy, který se měnil rychleji než jarní počasí. Já věděl, že se poleká, varoval jsem jej. Byl jsem připraven na to, že začne křičet, že se mne začne bát, možná se pokusí utéct. Kdo by taky udělal cokoli jiného, když vidí příšeru z nočních můr? Tak nás na Asgardu popisují, jako modré nestvůry, stejně jako my tady věříme v krásné ale krvelačné bestie ze zlatého města. Naše pohledy se vpíjely, jak ani jeden z nás neuhýbal. Já zkoumal svou návštěvu poprvé od doby, co jsem ho sem skoro před dnem dotáhnul, takto zblízka. Konečně jsem mohl vidět jeho oči, co se celou dobu skrývaly pod rouškou očních víček. Měly až nadpřirozeně jiskřivou modrou barvu, jako lesk modrých diamantů, nebo jako křišťálově průzračná tůň. Společně s dlouhými zlatavými vlasy a rašící bradkou budily až nebezpečný dojem, přesto hřály teplou laskavostí.

Nebyl jsem sto cokoli udělat, pohnout se či promluvit. Zrak blondýna mě zkoumal tak intenzivně, až jsem se začínal cítit lovenou zvěří. Každou odkrytou píď tváře jako by si snad vrýval do paměti. Obočí se mu kroutilo, jak se mu v hlavě musely překřikovat názory jeden před druhý. Nespěchal jsem, prostě sám čekal, jak se Asgarďan rozhodne a kdy sám vezme nohy na ramena.

Thor

V prvním momentě mě čekal skutečný šok. Skoro jsem až chtěl začít couvat, jak mi v mysli vytanul úryvek z dětské knihy, jež mi matka jako malému předčítávala. Psávalo se tam o modrých netvorech s rudýma očima. O kanibalech a zrůdách, co pojídají děti a zabíjí vše, co jim přijde do cesty.

To mne ale rychle přešlo. Prvotní zděšení vystřídala spíše zvědavost. Když jsem se tak na něj díval, nebyl vlastně ani zdaleka ohavný, jak jej popisovali. Sice měl modrou pokožku s prapodivnými ornamenty, jakoby vyrytými do kůže, nicméně mu spíše slušela, než že by škodila. Dvě pronikavě rudé velké oči s černým bělmem mě pozorovaly se zájmem, jaký jsem ještě u nikoho neviděl. Vlastně jsme na tom byli stejně. On neznal mou rasu a já tu jeho a oba jsme byli mylnými pověrami zastrašeni od pravdy.

Z lebky mu na vrchu hlavy vyčnívaly dva menší rohy mírně schované za dlouhými jako havraní křídla černými vlasy. Kdyby se postavil, sahaly by mu nejméně po bedra, možná i níž. V nich sem tam zajiskřil zlatavý odlesk kovaných korálků a sponek. Měl neuvěřitelně husté řasy, připomínaly spíše miniaturní vějíře, a jejich délka jen prohlubovala dojem krásy. Co mne ale překvapilo, bylo jeho ošacení. Lépe řečeno, že v takovém chladu byl schopen chodit do půl pasu odhalen. Měl přes sebe jen kápi a na bocích zlatá skoba spínala dlouhou splývavou látku suknice.

„Jestli ty máš být modrá příšera, co se o ní dočítáme v knihách, pak mne musí šálit zrak. Proč bych se měl bát někoho jako jsi ty?" Překvapení v jeho tváři bylo tak viditelné, že jsem se musel usmát. „P-protože je to přece pravda. Proti vám jsme všichni ohavní. To se ani trochu neštítíš tohohle?" A názorně pokynul rukou k celé jeho postavě. „Štítit? Ohavnost já si tedy představuji docela jinak. Vlastně jsi moc hezký, když si odmyslím pár drobností. A co ty, ty se mě nebojíš? Neděsím já tebe?" Se zvědavostí a možná s trochu moc pitomým úsměvem na tváři jsem dychtivě očekával co odpoví. Doufám, že stejně jako on, i já jeho překvapil. Povídačky jsou zlá věc vařící zlou krev. Když u nás mohla vzniknout tak ohavná fáma, co oni si musí myslet o nás? „Jestli se bojím? Já...nevím. U vás vás straší naším vzhledem, ale my si vás představujeme krásné. Na krvelačnou bezcitnou bytost se srdcem z kamene a mečem z oceli ale nevypadáš. Jsi spíš...milý?" Při jeho posledních slovech, jako bych snad přímo cítil červeň ve svých tvářích. Tak prapodivný rozhovor jsem nikdy předtím nevedl, cítil jsem se celý nesvůj, pitomě jsem se usmíval a každou jeho lichotící větou jsem se cítil stydlivější. Co jen to se mnou provedl? Tohle přeci nejsem já.
Zdravím všechny! Doufám, že se vám všem kapitola líbila a hezky mě za ni ohodnotíte! Upozorňuji, že děj kapitol půjde trochu rychleji dopředu, abych stihla zrealizovat všechny představy. Takže neočekávejte kapči o ničem!
Budu ráda za jakýkoli komentik, konstruktivní kritiku nebo klidně napište jen nějakou blbinu.
Vaše Tiranis!