Bál jsme se. Ani Thorova utěšující slova a povzbudivé milující pohledy nemohly zahnat ten fakt. Dřív jsem si ani moc neuvědomoval, že to musí přijít, nedocházelo mi to. Teď, když se ta chvíle blížila, tělo se mi zase začínalo klepat nejistotou a stresem. Dovršení našeho svazku, důležitá část každé svatby a o to více, když jste následníkem trůnu. Přál jsem si někde se zahrabat, proměnit se v mrzkou krysu a zalézt do temnot kanálu, bych se té nepříjemnosti mohl vyhnout. Vzal bych hned teď a tady nohy na ramena, neohlížel bych se a spěchal zpět k nám do Jotunheimu, kdyby mne zde nedržely povinnosti a vstřícný blondýn. Věřím mu, že mi neublíží, ale trémy mi to neubírá.

„Loki...nemusíme to dělat. Prostě oznámím, že se necítíš po dnešním vysilujícím dni dobře a uložím tě do postele. Nic se dít nemusí." „To bys udělal? Vždyť i ty sám-„ „Loki, dívej se mi do očí. Miluju tě, udělám cokoli si budeš přát. Jestli nejsi připravený, pošlu do háje celou dvorní šlechtu. Nechci tě vystavovat takovým situacím, hm?" Tak mile, tak oddaně se usmíval, klečel přede mnou, zatím co já sám seděl na židli s rozklepanými koleny staženými pod sebou a uklidňujícími pohyby mi kreslil kroužky na vnější stranu dlaní, až mi z těch pohybů naskákala husina. „Ne...to je v pořádku. Chci, chci to mít za sebou."  Vím, že jsem nebyl příliš dobrý manžel, hned ze začátku se mu sesypu jako domeček z karet. Nedivil bych se, kdyby se rozhněval a chtěl sňatek zrušit. Má slova jej musela bolet, miluje mě, chce se mnou prožít vše řádně dle tradic a kultur a já se vzpírám jako malé dítě, co jen jsem to za chlapa, když se tak bojím. Možná mají přece jen pravdu, všichni ti lidé...jsem přeci jen spíš taková hysterická holka.

„Nechal byste nás na malou chvíli o samotě?" Thor se celý napnul pod dotykem otcovy těžké dlaně na jeho rameni. Starostlivě mě ještě zkontroloval, než kývnul a nechtě, přeci odešel stranou do hloučku nějakých šlechticů. „Synu, děje se něco? Už takhle zvláštně postáváte příliš dlouho, lidé se začínají ptát, zda ti něco není. Trápí tě něco? Udělal princ něco neuváženého? Nerozmyslel sis sňatek, viď?" Podruhé za tak krátkou dobu jsem cítil otcovu lásku, která my byla po roky upírána a měl jsem chuť se rozbrečet a zahrabat se k němu do objetí. Proč jen mi nemohl dát takovou péči i dřív? Chtěl mne snad vychovat k psychické síle? Jelikož to se zrovna moc nepovedlo. „Bojím se, nechci to dělat. Tedy...ne podle tradice. Přijde mi to...špatné. Je to intimní věc, ta se nemá sdílet s dvorem. C-co když mě to znervózní a no...však víš? Nechci, aby pak byl Thor pomlouván, protože má druha k ničemu." Mačkal jsem si klouby prstů, až začínaly rudnout podrážděním pokožky. Nedokázal jsem se otci dívat do očí, bál jsem se jeho reakce. Jsem syn na baterky, když nedokážu ani splnit tak jednoduchou věc. „To je v pořádku, hmm? Já...povím ti tajemství, co ty na to? Když si já bral tvou matku, byl jsem ten nervózní. Ona mne ani neznala, brala to jako povinnost své země, jako by jen plnila test z počtů. M2 e ale moc líbila a chtěl jsem udělat vše správně. Hrozil jsem se toho aktu stejně, jako ty teď a nakonec jsem to málem pokazil. Před zraky všech i vlastního otce a matky a já nedokázal uspokojit tvou matku. Byla ale velice obětavá, zahrála divadýlko a na oko jsme vše podstoupili. Trvalo dlouho, než jsem si skutečně získal její přízeň a byl schopen s ní sdílet lože, ale stálo to za to. Narodil ses nám ty, náš dědic, a na to malé divadýlko všichni zapomněli."

Nevěděl jsem, co na to říct. Otec se mnou o matce nikdy nemluvil, nechtěl o ní mluvit. Měl jsem za to, že mě vinil z jejího předčasného úmrtí a proto byl ke mně tak chladný. Slyšet teď o ní něco hezkého, přestože trochu zvláštního, bylo tak uklidňující. Navíc i otec mi pověděl něco, co pro něj zřejmě nebylo snadné. Cítil jsem, že mi to pomohlo, už se mi ani neklepaly ruce a dech i srdce se rapidně zpomalily. Nemohl jsem se přestat usmívat a namísto poděkování jsem otce rovnou objal. Tak zvláštní pocit...obejmout tátu takhle spontánně. Nepamatuju si, kdy jsme něco podobného prožili v minulosti, možná že nikdy. A otec byl samo sebou zaskočený mým jednáním stejně jako já sám. Trvalo ale jen malou chvíli, než se do objetí zapojil a přitáhnul si mě k sobě na hruď. Laufey byl vždycky hodně vysoký, v téhle pozici jsme museli oba vypadat směšně. Synáček vysoký jako hora a přitom sahá vlastnímu otci sotva po prsa. No...musím uznat, že se nedivím, že sebou Thor tak trhnul. „Díky tati."
Tak jo, zase trochu depkoidnější, omlouvám se! Ale nebojte, všechno to skončí dobře! Pisněte mi pod kapitolku a hoďte hvězdičku!
Vaše Tiranis!