Popravdě jsem ze hry příliš neviděl, hlavu jsem měl plnou modrého stvoření s dlouhými havraními loknami. Nedokázal jsem vypustit z mysli nedávno prožitý moment a nevědomky si přejížděl prsty přes rty, jako by snad mohly stále cítit chladnou kůži pod sebou, až mě musel Fandral napomínat, že se chovám nemístně. Pokoušel jsem se sledovat dění, ale zrak mi vždy zabloudil k jen o pár míst vzdálenému místu svého snoubence, který se na rozdíl ode mne nejspíše bavil. Není se čemu divit, že mne na konci musel blonďák popíchnout lokty do žeber, abych se probral alespoň na potlesk.

Po únavné akci následuje únavná hostina plná formalit, alespoň tak tomu vždy bylo. Sám jsem to nevěděl, jelikož jsme se hned po představení omluvil s tím, že mi není nejlépe a odebral se kratší cestou k zámecké bráně. Teprve až v klidu svého pokoje jsem dokázal vypustit představu svého nastávajícího z hlavy a dopomoct si ke zklidnění nervů. Bylo až trestné, co se mnou jeho krása a šarm dokázaly provádět. „Thore?" Na dveře pokoje někdo potichu zaklepal. „Hmm?" S nezájmem jsem se zahrabal pod deku a jen v košili na spaní s přesvědčením brzkého spánku. „Můžu dál?" „Jo." Přetočil jsem se na bok, abych ke dveřím viděl a počkal, až se za černovlasou bojovnicí zaklapnou dveře. „Potřebuješ něco?" Zpola se zavřenýma očima jsem vnímal, jak se přibližuje a skáče mi na postel těsně vedle mě. Vždycky mě zajímalo, jak dokázala přesně odhadnout kam skočit a nepřizabít mě. „Popovídat si!" Hodila nohu přes nohu a šťouchla do mě loktem. Proč do mě dneska všichni rejou ty své klouby? Za chvíli mě začnou bolet žebra. „Tak jak se ti líbí Loki? Máš na něj stejný názor, jako Volstagg?" Vyslovil jsem jedinou otázku, která mne skutečně zajímala a kouknul se směrem do čela postele, kdy se hrdá bohyně rozvalovala přes snad všechny polštáře. „Vidíš, zrovna o něm jsem chtěla mluvit." „Vážně?" Černovláska přikývla a její tvář o něco málo zvážněla. „Thore, nepřipadá ti trochu moc plachý? Ne, že by nebyl krásný a milý a šlechetný a všechny ty sladké řečičky, cos říkal, to máš pravdu. Ten kluk je vychovanější než celý Asgard, lepšího nenajdeš, jen...zdá se mi, že se tady necítí svobodný. Možná se mi to opravdu jenom zdá, ale připadá mi nervózní, skoro jako by čekal jen na chvíli, kdy něco pokazí a pošlou ho zpět do té mrazivé díry." Pohrávala si s černým copem a čekala na mou odpověď. Mohla by mít pravdu? Nijak jsem si nevšimnul, že by bylo něco špatně, byl jsem až příliš zaujatý pozorováním jeho dokonalosti, že jsem si toho nevšimnul? „Nevím, mě přijde jako vždycky." „Thore?" Počkala, než se na ni podívám, zvládla tak protáhnout dramatickou pauzu na novou úroveň intenzity. „Ale jsi si vědom, že ho znáš asi týden, že?" A následně jsem oba vyprskli smíchy.

Z plánovaného spánku toho nakonec moc nebylo. Jen necelou půl hodinu od chvíle, kdy do mého pokoje zavítala Siff se objevil i Hogun a Volstaggem probírající nějaké bitevní taktiky a Fandral se připojil k večeru. Byl jsem po delší době s přáteli, a dokonce se i bavil. Nechal jsem na malou chvíli fantazírování o svatbě a poslouchal stupidní problémy zrzavého velikána, radil tichému samuraji s jeho zahradou a pozoroval nadšenou Asgarďanku, když si nechala od dvorního Casanovy lakovat nehty. Hráli jsme hry na pravdu a úkol, jen se nám nikomu nechtělo do sklepů pro alkohol, tak jsme zůstávali střízliví. Společně jsme se nasmáli, až jsme měli problém s dýcháním. Donutili jsem Hoguna políbil hřbet Siffiny dlaně a Volstagga tancovat čardáš. Fandral odmítal plnit úkoly a tak raději odpovídal i na ty nejtrapnější otázky a mě? Mě díky bohu nic strašného neprovedli, až doteď. „Fajn, takže Thooore...už to mám! Když máš toho Lokiho, tak ho sem dostaň, ať je nějaká sranda!" Fandral se vítězně usmíval a pohrával si s hřebenem, který jsme používali namísto lahve. „To je slabý, dej mu něco těžšího!" Volstagg do blondýna přátelsky šťouchnul a už se natahoval k vaku, který s sebou donesl od oběda, do kterého naskládal hromadu jídla. Tvrdil, že ho donesl mě, ale zatím byl jediný, kdo se jím nacpával. „Ale vůbec! Je večer, ne? A Loki má pokoj v dámském křídle. Chci vidět, jak se tam Thor dostane takhle v noci, když má naše ctěná návštěva hlídky snad po celé chodbě." V očích se dalo tomu chytrákovi číst, jak je hrdý ze svého vlastního nápadu. Jako by na mě beze slov přímo křičel: Tohle je za tu pomočenou postel kamaráde. A já neměl na výběr.
Tak co, myslíte, že z toho bude průšvih? Jak se vám líbila kapitola?
Vaše Tiranis!