Thor seděl u jednoho ze stolů a o něčem diskutoval se členem jeho gardy. Já se zatím rozhlížel po sále a pokoušel se mermo moci nalézt modrou hlavu s korunou. Svého otce jsem nakonec nalezl u pultu s číší vína v ruce, stále v přítomnosti krále Odina. Vypadali, že se celkem přátelsky baví, žádné hádky ani hrozby dalších válek, to bylo uklidňující. Sebejistě jsem došel k nim, pořádně se uklonil a se vší elegancí a noblesou, jakou jsem dokázal ze svého nitra vaškrábat, jsem požádal o chvíli se svým rodičem. Starý vousatý muž nevypadal nijak otráveně, dokonce se zdálo, že se snad mírně usmál, když se zvedal z vysoké stoličky a odcházel o kousek stranou. „Co je tak důležité zrovna teď, že mi ničíš večer?!" „Omlouvám se otče, chtěl jsem si jen ujasnit pár věcí a jen ty mi můžeš poskytnout odpovědi." Statný Jotum vypadal, že snad zlostí každou chvílí pukne Přesně to byla ta věc, o níž se zmiňoval ráno a již jsem neměl dělat. Neřekl však ani slovo, takže byl zřejmě ochoten mi mé otázky zodpovědět. „To, že je zde královský princ není náhoda, že? Co jste ty a Odin naplánovali, že bylo tak důležité, ať jsem tady taky? Nikdy mne delegacím nepředstavuješ, vlastně se ani nesmím ukázat, tak proč teď? Proč v...tomhle?" Významně jsem ukázal se zdviženým obočím na vyzývavé šaty a drahé šperky.

Panovalo ticho. Tak hluboké a dlouhé ticho, kdy otec jen těkal očima a mnul si bradu, že už jsem to chtěl vzdát. Zcela očividně mi nechtěl říct, co se děje a proč. Už jsem se chystal odejít, když náhle promluvil. „Uzavřeli jsme smlouvu o smlouvě budoucí. Naše země jsou po mnoha tisíciletích opět v míru, bylo třeba to oslavit řádně. Mimo jiné...brzy se dozvíš detaily." Kývnul jsem, jako že chápu a s omluvou se přesunul stranou a vmísil se do konverzace dvou vojáků vedlejší země. Nemůžu říct, že by mi bylo jasné, co jsem se dozvěděl, vlastně mě to snad ještě více mátlo, utěšovalo mne však vědomí, že se vše brzy objasní.

Čas utíkal, hluk v sále nabýval na intenzitě a z těžkého vzduchu mi začalo být nevolno. Nejsem zvyklý na takové množství lidí a nebylo mi to vůbec příjemné. S omluvou jsem se vydal před brány, nabrat trochu barvy. Procházel jsem se svěžím studeným vzduchem, nechal jemný vítr od moře, ať si pohrává s mými vlasy a do vzduchu pouštích obláčky bílé páry. Bylo mi tady hezky, že jsem se až nechtěl vracet zpátky dovnitř do toho hluku. „Loki? Díky bohu, hledal jsem tě snad všude." Thor se usmíval tak, až odkrýval své bílé zuby a rychlým krokem si to štrádoval ke mně. „Co tady děláš v té zimě? Mám pocit, že mi umrznou ruce." „Ehm...relaxuju? Bylo mi trochu mdlo, tak jsem se šel provětrat. Ale jestli je ti zima, můžeme dovnitř." Usmál jsem se a rozešel se směrem zpět k bráně. „Ne, počkej!" Chladná dlaň mě chytla za odhalenou paži a stáhla zpět k sobě. Thor se držel pažemi kolem těla, přešlapoval z nohy na nohu a tváře mu rychle červenaly mrazem, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. „Chci říct... nemusíme ještě jít, jestli nechceš. Trocha té zimy mě nezabije... snad." Měl jsem nutkání začít se smát nad tím výjevem, nakonec jsem se však ovládnul a kývnul. „Děkuju."

Venku jsme strávili dalších asi deset minut, než se blondýnovi ze ztráty tepla začala točit hlava, pak jsme se vydali zpět dovnitř. Do velkého sálu jsme však nešli, ten jejich radostný banket jsem s chutí vynechal a zatáhnul Thora i s hrnkem horké bylinné vody do rodinné knihovny. Byly tak moc hezká stará křesla, pohodlné a chlupaté, takže v nich bylo příjemně teplo. Navíc toto byla jedna z nejzahřívanějších místností, právě kvůli dobré kondici knih. Usadil jsem jej do měkké kožešiny a hrnek mu z rukou odložil na konferenční stolek. Cítil jsem v hrudi příjemné mravenčení, jako když se vámi prolévá lavina, každou chvilkou, kterou jsem mohl strávit s ním o samotě a nerušen ostatními. Stále jsem měl na tváři přihlouplý úsměv, jež nešel za nic na světě dolů a dlaně mi vlhly z nervozity. Měl jsem chuť obejmout statné tělo prince, obmotat kolem něj své paže a už nikdy jej nepustit, jen si vychutnávat nekonečnou chvíli, kdy mohu být s ním. Zcela bez přemýšlení jsem udělal pár kroků k němu a sednul si do jeho klína, hlavu pokládaje na rozložitou hruď. Co jsem to provedl, jsem si uvědomil ve chvíli, kdy se kolem mého pasu obemkly silné ruce blond prince a do vlasů mi jeho dokonalé rty vtiskly jeden z mnoha polibků.
Ahojte lidičky! Tak jsem vám zveřejnila další kapitolku! A na oplátku byste mi vy mohli taky pomoct.😁 Zapojila jsem se do instagramové výzvy a potřebu zpětnou vazbu! Věřím, že se vám budou příběhy líbit, nejsou dlouhé a přestože končí smutně, je to hodně postaveno na LGBT+ scénách. Chtěla bych vědět jak si vedu, žel Bůh to zatím skoro nikdo nečetl a tak nevím, zda je to vůbec čitelné.
Hoďte sem hvězdičku, neváhejte mi napsat váš názor a jukňete na Talytober-Říjen!
Vaše Tiranis!