„Liga spravedlnosti? Oni? Zbohatlík, kurátorka a o tom třetím radši nemluvím. Jak nám asi tak můžou pomoct?"

„Wayne vlastní, podobně jako Tony, spoustu vyspělých technologií," Natasha se musela pousmát vzpomínce na pár dní, které strávila v Gothamu.

„Ano, ale i tak..." Bruce Banner nedostal šanci domluvit.

„Něco se vám nelíbí? Tak to řekněte rovnou. Dokážeme snést kritiku."

„To...," otočili se.

Celá trojice byla převlečená. Najednou působili jinak. Vážněji, odhodlaněji. Šel z nich respekt.

Tak proto mluvil o Batwoman. On sám je Batman, přelétl očima k reportérovi Daily Planet.

Zdobené S, Superman, přitom působí tak nenápadně. Neřekla bych to do něj, Natashiny oči opustily znak Clarka Kenta. Nestihla promluvit, vlastně tomu ani nevěřila, když viděla čelenku v Dianiných vlasech.

„Vy jste... Wonder Woman."

Přísahala by, že se Stevovi drobet zachvěl hlas. Viděla i Dianin překvapený výraz.

„To vy jste inspirovala Peggy, aby šla k armádě a pak pomohla založit Shield. Bojovala jste ve Francii."

„Máte pravdu, Kapitáne."

„Moment... vypadáte sotva na třicet. To vám dal taky někdo sérum supervojáka? Jak jste... vznikla?" Vědec v Bannerovi se ozval.

„Já nejsem experiment. Dáma svůj věk neříká, ale v téhle místnosti jsem nejstarší. Ke všemu... jsem Amazonka," nechtěla říkat víc.

„Omluvte mě," Natasha se neptala na svolení. Opustila, už tak, přeplněnou místnost. V hlavě jí hučelo a v uších zněla Dianina slova.

Nejstarší v místnosti... Amazonka... Wonder Woman... Nechci tomu věřit... Proč mi to neřekla? Vždyť jsme... ne... měla na to právo. Nevěřit mi. Udělala dobře... nedoneslo se to k Shieldu, Hydře, nikomu. Nemůžu ji vinit, že mi to neřekla. Měla svoje důvody, tak jako já.

*

Neměla další slzy, které by mohla vyplakat. Dávno ne a teď... už neexistoval svět, který ochraňovala. Nic už nebylo stejné.

Slyšela lusknutí i Thanosova slova. Viděla, jak se někteří prostě rozpadli v prach. Dívala se s rostoucím strachem. Ne, o sebe. Nikde neviděla Brucův letoun.

Během boje se rozdělili. Pomáhala proti Thanosovým hordám u štítu, zatímco Clark s Brucem se zaměřili na jejich lodě. Nikdy dřív nebyla raději, že je Kryptoňan na jejich straně. Vynořil se vedle ní pokrytý špínou, krví a prachem.

Nechtěla se zeptat. Nechtěla, ale musela. „A... Bruce?"

Zavrtěl hlavou.

„Ne..."

„Rozpadl se... jako ti další tady. Nemohl jsem tomu zabránit."

Říkal pravdu. Viděla mu to na očích, ale nechtěla uvěřit. Ne, dokud neuvidí alespoň havarovaný letoun.

„Kam... spadlo to letadlo?"

„Vezmu tě tam," nehádal se, neprotestoval. Znal ji dlouho a věděl, že věří hlavně vlastním očím. Respektoval to.

Následovala Clarka k troskám letounu. Viděla, jak moc je poškozený. Ne, že to by ji zajímalo. Šlo jí o pilota.

Znova ne, znova ne. Nesnesu to, neunesu. Přijít o něj. Ke všemu takhle. Jednou už to stačilo. Tak, prosím... buď naživu, Bruci. No tak...

Zoufale si přála, aby se Clark mýlil. Držela se slabého stébla naděje. Věděla, že nenajde tělo ani prach, ale musela to zkusit.

Dívala se, když prolezla do trosek. Opravdu, tělo chybělo. Nezbylo nic, ani ten prach. Padla na kolena. Zprvu ani nevnímala ruce, které ji objaly.

„Je mi to líto."

„Proč on? Proč to..." zlomil se jí hlas.

„To nevím." Nikdy nezažil Dianu tak bezbrannou.

Vzal mi ho, stejně jako Áres. Opakuje se to znova, ale tentokrát už nemám sílu dál bojovat. Za co? Proč bych měla?

„Diano?"

Vymanila se z Clarkova objetí. V její tváři se zračil smutek, bolest. Sklopila oči, upřela je na svoje náramky.

Ozvalo se kovové cinknutí. První z nich dopadl na zem.

Chytil ji za předloktí. „Tohle nesmíš. Bruce by nechtěl..."

Rozmáchla se jako kdyby odháněla komára.

Nestihl uhnout.

Její úder ho odhodil, vyrazil mu dech.

K zemi dopadl druhý náramek.

„Dia... no..." Mohl na ni jen upírat oči.

Nezareagovala. Překročila náramky beze slova. Odcházela z bojiště. Po dlouhé době poražená.

„Diano!"

Neohlédla se.

***

„Diano? Můžu dál?" Klepala, ale nedočkala se žádné odezvy.

Budova je tak tichá. Chybí tu lidi, studenti, vědci. Spousta lidí jako všude jinde. Nemůžu se tomu divit. Všechno se změnilo.

Vešla do kanceláře. Neobdržela svolení, ale nezáleželo na tom.

„Co chceš?"

„Mluvit s tebou," zhrozila se, ale navenek nedala nic znát.

Její oči... jsou úplně bez života. Chladné, mrtvé. Bez zájmu.

„Nemám zájem."

„Diano... prosím. Vyslechni mně... to je jediné, co chci." Postavila na stůl malý kufřík, který nesla.

„Řeknu to ještě jednou. Nezájem."

„Tahle troska nejsi ty... potřebujeme tě. Svět tě potřebuje."

„Potřebuje?" ušklíbla se. „Pleteš se. Pět let mně nikdo nepotřeboval. Klidně se beze mě obejdete i dál."

„To není pravda a ty to víš. Máme plán a k jeho uskutečnění..."

„Dost! Přestaň s tím! Nehodlám hrát roli v nějakém plánu na záchranu světa. S hrdinstvím jsem skončila. Nehodlám se vracet k minulosti. Nikdy!"

„Existuje možnost přivést všechny zpátky. Dokonce i Bruce."

„Nevěřím ti, Natasho."

„Já vím. Chápu to. Nejsi jediná, kdo ztratil někoho blízkého. Myslíš si snad, že by tě nechal mrtvou, kdyby to bylo opačně? Víš, že ne. Udělal by všechno pro to, aby tě dostal zpátky," krátce se odmlčela.

„Jednou jsi řekla, že chceš věřit v lidi. Chceš vědět v co věřím já? Proč dál bojuju a nevzdávám se? Mám víru v lepší svět, náš svět... to mě žene vpřed. My dvě jsme stejné. Taky tě poháněla stejná myšlenka."

„Víra? Ne. Byla to naděje. Slabá naděje, že můžu pomoct, aby byl svět lepší. Za to jsem bojovala. Teď... nemám proč bojovat."

„Dobře. Nebudu tě dál přesvědčovat. Rozhodnutí je hlavně na tobě."

„To máš pravdu," zamumlala tiše. Vzhlédla.

Kancelář zela prázdnotou. Jedinou připomínkou návštěvy byl kufřík na stole.

Zapomněla ho tu?

Na malou chvilku se dostala ke slovu její zvídavá povaha. Natáhla ruce, uvolnila západky.

To jsou přece...

Myslela, že je už nikdy neuvidí. Náramky.

Clark je musel tehdy sebrat, zaváhala, zda kufřík zavřít. Začala sklápět víko.

Ne. Nemůžu. Tohle by mi neodpustil, sáhla dovnitř.

Alespoň jsem to zkusila. Rozhodnutí je na ní, ale chtěla jsem ji vidět. Možná to byla poslední šance, abychom si všechno vyříkaly.

Měla z úkolu, který je čekal, smíšené pocity. Mohli zrušit Thanosovo lusknutí, ale nevěřila tomu, že všechno půjde hladce. Nikdy to tak nebylo.

Vytáhla za chůze mobil. Potřebovala vyřídit ještě jeden hovor.

*