Nepočítala, kolik agentů se u ní vystřídalo. Věděla, že jejich pokřivené vnímání světa nezmění nic, co jim řekne. Byla ráda, že Natasha za ní nešla.

Po čem konkrétně mohli jít, že podnikli pátrání v Louvre? Je mi jasné, o co šlo, ale nemám důkaz. Je jen dobře, že v Louvru už nejsou.

Znovu vrzly dveře.

Ucítila vůni jídla. Vzhlédla.

„Napadlo mě, že se ráda najíte," položil tác na stůl.

„Se spoutanýma rukama?" Musela se pousmát.

„Ne, to vůbec," vytáhl klíček. „Dejte mi jen slovo, že neutečete."

„Jak bych mohla? Jsem slabá žena. Platí."

Zámek cvakl.

Protáhla si úlevně ruce.

Usadil se naproti.

Nečekala bych, že mi přinese jídlo zrovna on. Opravdu s ním nechci měřit svoji sílu. Se supervojákem, neubránila se. Po očku Steva pozorovala.

Neuniklo mu to. „Řekli vám, proč jste tu?"

„Ne, ani slovo. Vy mi to řeknete?"

„No... pokusím se. Určitě víte, že existují zbraně, které nepocházejí z našeho světa."

Věděla. Sama byla živoucí zbraní.

„Monitorujeme místa, kde se, ve spojitosti s těmihle mimozemskými zbraněmi, prokázala zvýšená aktivita... a to i zpětně. V Louvre byla silná. Našli jsme zajímavé věci, ale žádné jako Teseract."

„Jsem kurátorka. Práce se starověkými předměty se ode mě jaksi očekává, pane Rogersi. Je mi upřímně jedno, co jste prohrabali, ale ty artefakty vrátíte neporušené. Hodnota některých je nevyčíslitelná."

„Uvědomujete si, že některé jsou magické? Neměla byste..."

„Neříkejte mi, jak mám dělat svoji práci. Já taky nekecám do toho, jak by měli Avengers zachraňovat svět. Hleďte si laskavě svého," přimhouřila oči. „Vy, Natasha, Stark..."

„Nechtěl jsem..."

„Ano, nechtěl. To samé, co Natasha. Je vám ukradený, že po vašich akcích je všude zmatek, binec a ztráty na životech! Nestaráte se o nevinný lidi!" Nestarala se o šok, který měl vidět v obličeji. Nezáleželo na tom.

Zaklepání.

Do místnosti strčila hlavu jedna z agentek.

„Za paní Prince byla zaplacená kauce. Venku na ni čeká odvoz, kapitáne Rogersi."

„Kdo ji zaplatil?" Znovu byl klidný. Šok z jeho obličeje zmizel.

„Bruce Wayne."

Nasedla na místo spolujezdce. Lomcoval s ní vztek, který celou dobu dusila v sobě.

„Díky, Bru..." slova jí odumřela na rtech, když se otočila k řidiči.

„Bruci?" Žena se uchechtla. „Měl nějaké zařizování, tak jsem se uvolila pro vás zajet. Byla jsem stejnak tady ve městě. Kate Kane, Brucova..."

„... sestřenice," dodala.

„Přesně tak. Vezmu vás rovnou do Gothamu. Všechno nám řeknete."

„Jo, řeknu. Bude toho dost. Jak jste vůbec věděli, že jsem v maléru? Myslela jsem, že Bruce si hlídá jen Gotham."

„Divila byste se, kde všude má oči. Zvláště u těch, které považuje za rodinu." Nastartovala.

***

„Pustili ji na kauci. Vím o tom, Steve," nezlobila se.

„O ničem, co by připomínalo Teseract nepromluvila. Přitom zpětně jsme signály vysledovali."

„Myslíš, že je ukryla?"

„Mohla je ukrýt nebo i prodat. Určitě netušila, co má v rukou."

„To si nemyslím. Není taková."

„Věříš jí, Nat?"

„Věřím. Znám ji, už nějakou dobu, a vím, že by se nikdy nezpronevěřila svojí práci. Ano, taky jsem zapochybovala, ale ona sbírkami žije."

„Dobře. Auto, které ji odvezlo se nám ztratilo, ale dvojice agentů bude dál sledovat Louvre. Fury ji nechce pustit z dohledu."

„Souhlasím."

Vím, že tohle mi nikdy neodpustíš, Diano. Zradila jsem tvoji důvěru, dokonce i naše přátelství. Nepochopíš proč. Je to pro tebe, pro lepší svět.

„Zkuste poslat někoho do Gothamu. Kauci zaplatil Wayne, ne? Ten řidič ji pravděpodobně odvezl přímo k němu."

Už tě znám, Di. Vím, jak přemýšlíš.

*

Ticho v jeskyni jí kolikrát nahánělo husí kůži, teď ho vítala. V prstech svírala šálek s čajem. Poslouchala a odpovídala, ale ne tolik jako jindy.

„Zmiňovali Teseract. Logicky hledají ty další... ingoty," použila název, který kamenům náležel.

„Udělali jsme správně, alespoň ten jeden je bezpečně z dosahu."

„Kam jste je odnesli?" Nebyla v jeskyni jen s Brucem. Dalším z Batmanových hostů byl Clark Kent.

„Jeden je ve vesmíru, mimo jakoukoliv civilizaci. Druhý je na místě jménem Kamar-Taj. Jsou v bezpečí. Nikdo cizí se k nim nedostane."

„Byla to jediná možnost, Diano. Ukrýt je. Nedokázali jsme je zničit, to víš."

„Jo, jen..."

„Sama bys je ochránit nedokázala. Jsi sice Wonder Woman, ale proti Avengers bys samotná neměla šanci."

„Nejsem sama," usmála se. „Mám vás a spolu jsme silnější."

Bruce přikývl. Dával jí zapravdu.

„Kam šla vůbec tvoje sestřenka?"

„Bude nejspíš ve městě. Taky nosí kápi, ale v Lize ji nechci."

„Něco podobného jako já a Kara?" Clark si posunul brýle.

„Jo. Myslí si, že na všechno stačí sama," povzdechl si. „Jsem, ale rád. Pomáhá mi s Gothamem. Možná bys měla mít taky učně, Diano. Poznáš nové perspektivy."

„Myslím, že si vystačím sama, Bruci. Prozatím."

**

Procházel nočním městem. Míjel neosvětlené ulice a prázdné budovy. Z Gothamu přímo dýchal rozkol. Město smetánky a zločinu. Málokdy to vnímal tak silně. Znepokojilo ho to.

Musel jsem jet. Na chvíli vypadnout od Shieldu, Avengers, pročistit si hlavu. Vypátrat tady kurátorku mi pomůže. Uvolním se a jsem tu sám za sebe. Bez týmu, bez jištění. Příjemná změna.

Zahnul. Několikrát si obhlédl Wayneovu obří budovu. Neměl s čím vysokou věž srovnat.

Mrakodrap, opravil se v duchu. Dokonce ani Starkova věž nebyla tak vysoká. Jak to, že vůbec drží pohromadě?

Zatoulal se, obrazně i doslova. Vystoupal po otevřených schodech poblíž radnice. Ocitl se na vrcholu. Nadechl se, ale jeho pozornost vzápětí upoutal podstavec. Zvědavě se přiblížil.

Bliká... to logo. Ne, nebliká. Svítí v kuse a je vidět na obloze, vzhlédl. Je to signál. Koho má přivolat? Netopýra? Ten bude asi dost přerostlý.

Odstoupil. Zaslechl pohyb.

Opravdu. Přerostlý...

„Ty nejsi místní."

Vykulil oči. Mužský hlas dokázal poznat a tohle, ani v nejmenším, nebyl muž.

Žena v netopýřím obleku. S rudou parukou.

„Já jsem... turista," plácl první, co ho napadlo. „Zanesly mně sem nohy," nechtěl na sebe upozorňovat.

Má postavu policisty nebo vojáka. O tom něco vím, když jsem studovala na vojenský akademii.

„Dovolená?"

„Nějak tak."

„To je docela velkej pojem. Co ho trochu zúžit?"

„Myslím, že víc to nejde, slečno..."

Na tenhle trik neskočím, mlčela. Hádej, fešáku. Stál by i za hřích, škoda.

„Netopýří oblek a žena. Hm... žena-vamp?"

Zacukaly jí koutky. „Hádej znovu."

„Třeba... Batwoman?"

Chytrej. Dokonce se smyslem pro humor. To se dvakrát nevidí.

„Trefa. Co tvoje jméno?"

„Neříkám ho na první schůzce," jen drobet zdvihl koutky.

„Milé. Rád si hraješ na tajemného?"

„Občas jsem vděčný za anonymitu. Ty snad ne?" Kývl hlavou k masce.

„Někdy je to potřeba, ale samozvanci to mají těžší."

„Samozvanci? Copak nestřežíš klid a pořádek města? Nejsi jako Avengers?"

„Avengers? Kde žiješ? Tady nejsou hrdinové opěvovaný. Já jsem, i pro policii, zločinec. Hrdinům se tu nefandí."

Zmínil Avengers... takže je to někdo z Washingtonu nebo New Yorku. Musel o nich dost slyšet... a tváří se dost mimo. Jo, právě jsem mu zkazila iluze. Moment... blond, vojenská postava a... doprdele!

„Měl bys odsud vypadnout."

Není tu na dovolené. Zjevně se Diany nehodlají vzdát.

„Myslím, že se nějakou dobu zdržím. Chci si pořádně projít město... samozvanče."

„Nestojíme tu o konkurenci. Nikdo z nás."

„Tak to tě budu muset přesvědčit, abys změnila názor."

„To nedokážeš, Rogersi."

Vzduchem proletěl batarang.

**

Nastartovala motorku. Tváře pod maskou jí plály.

Tohle se Bruce nesmí dozvědět, i když taky by si to vychutnal. Porvat se s kapitánem Amerikou. Nedalo se odolat.

Řev motoru přehlušil veškeré nadávky i pohyby provazu.

Ohlédla se přes rameno. Její tvář ozdobil úsměv. Poprala se a vyhrála. Pohled na Steva Rogerse visícího hlavou dolů ji naplňoval radostí. Byl to i vzkaz pro Shield.

Rozjela se.

Vítr jí svištěl kolem uší.

*