Neúčastnila se nalezení letounu. Měla práci jinde.

Mapa samotná ukázala jen přibližnou polohu. Zbytek zařídil tající sníh a skupinka polárníků. Velkou roli sehrála náhoda, prohlížela si podklady k nové misi. Nakrčila nesouhlasně čelo.

„Něco se vám nezamlouvá, Natasho?"

„Mám opět dohlížet na zbohatlíka, Fury? To přece nemůžete myslet vážně. Stark byl kapitola sama pro sebe."

„Tenhle je k ženám opravdu galantní. Podobně jako Stark investuje do technologií a některé by se Shieldu hodily. Bohužel pro nás jsou neprodejné. Dostaňte se k panu Wayneovi a do jeho firmy. Zjistěte, co se dá. Ideální by bylo, kdyby Stark dokázal jejich vynálezům přijít na kloub." Fury se chystal k odchodu, ale zarazil se. „A dávejte si tam pozor. Gotham není Washington."

*

Diana prohlížela oranžový kámen pod mikroskopem. Podobnou prohlídku absolvoval i ten druhý, zelený.

Jejich struktura je podivná. Není to nic lidského. Lidi by něco takového nedokázali vytvořit.

Vytáhla kámen zpod mikroskopu. Na rukou měla rukavice jako vždy, když pracovala s artefakty. Bylo to jistější. Kdykoliv se mohla stát nehoda. Nedalo jí to. Stáhla jednu z rukavic. Uchopila oranžový kámen holou dlaní.

Svět kolem se rozplynul, zmizel.

Dívala se do tváře, kterou znala. Na muže, kterého milovala.

„Steve..."

„Diano... tady nemáš být!"

Zaváhala. Teprve teď se pořádně rozhlédla kolem sebe. Všude, kam dohlédla, byla voda a oranžové nebe. Oranžové, stejně jako kámen, který dosud svírala v ruce. Cítila sílu, která z něj vycházela.

Mám ho v dlani. To proto... s rukavicí se nic nestalo.

„Kde to jsme? Proč...?"

„Proč jsem tu? To ten kámen, Diano. Nejsem naživu, to přece víš."

Ano. Věděla to moc dobře. Viděla ho zemřít.

„Nejsi?" Natáhla volnou ruku. Chtěla se ho dotknout.

Smutně se usmál, když se její ruka zastavila v prostoru.

„Co to...?" Napřáhla ruku k ráně. Udeřila.

Bariéra její útok pohltila.

„Přestaň, Diano. Nemá to smysl."

„Ne, to ne. Jsi tady, jsi..."

„Jsem jen v tvojí hlavě! Přelud, iluze! Je to vliv toho šutru! Nic víc, Diano! Vytáhl z tvého nitra moji podobu. Musíš ho pustit."

„Ne!"

„Pusť ho! Hned, dělej!"

Poslechla.

Kámen jí vyklouzl z prstů. Dopadl s tlumeným žuchnutím na podlahu laboratoře.

Chvěla se po těle. Nemohla tak snadno uvěřit v iluzi. Cítila přeci vodu, ve které stála, zato teď... měla nohavice suché.

Bylo to tak skutečné. On byl skutečný...

Uložila kámen do jeho pouzdra. Dala si dobrý pozor, aby neměla holou ruku. Zrak jí padl na ten druhý.

Oranžový vyvolá Steva, možná jeho přelud. Co potom umí tenhle?

Neodvážila se to ani odhadnout. Jistojistě věděla jen to, že kameny nesmí spustit z očí. Uvědomovala si i další věc s nimi spojenou. Na jejich prozkoumání sama nestačila. Potřebovala pomoc někoho chytřejšího. Sáhla po mobilu.

Přijal hovor okamžitě.

„Ahoj, Bruci. Potřebuju tvoji pomoc."

***

Ta věž je dost vysoká a že jsem už navštívila Starkovu. Tahle je ještě vyšší, nechala se uvést do atria.

„Přejete si, madam?"

„Přišla jsem na pohovor. Pan Wayne prý shání asistentku," usmála se.

„Na jaké jméno máte domluvenou schůzku? Pan Wayne bývá dost zaneprázdněný."

„Rushmanová, Natalie Rushmanová. Ten pohovor je pro mě životní šance."

Recepční prohlížel itinerář. „Ano, jste tu. Pan Wayne zatím nedorazil. Můžete počkat v zasedačce."

„To mi vyhovuje," skryla úsměv, který se jí dral na rty.

Získat ty plány pro Furyho bude hračka. V zasedačce bude určitě počítač napojený do sítě. Nechala se vést. Prohlížela si každou chodbu, hledala orientační body. Shield neměl žádné plány Wayne Tower. Musela spoléhat sama na sebe, kdyby se něco pokazilo. Třeba jako teď.

„Vy jdete na to místo asistentky?"

„A... ano," zavřela za sebou dveře. Předpokládala, že místnost bude prázdná, zcela automaticky. Začátečnická chyba. Sklouzla očima k mužově natažené ruce.

„Luke Fox, společník Bruce Waynea. Mám se ujmout vašeho pohovoru. Bruce je bohužel zaneprázdněný."

Zatraceně.

*

„Víš alespoň, co to je?"

„Ne. Vím jedině to, že oranžový nějak vyvolal Steva. Co umí ten zelený netuším. Přišlo mi, že obrátit se na tebe bude nejrozumnější. Nechtěla jsem vyhodit Louvre do vzduchu."

„Takže i ty máš z něčeho obavy."

„Spíš zdravý respekt," odtušila suše. „Ty kameny nevyrobila lidská ruka. Nevím, kdo je poslal."

„Mimozemské zbraně?"

„Pochybuju."

Předměty jejich debaty ležely na stole uprostřed místnosti. Lesklé, nehybné. Nevykazovaly žádnou hrozbu. Byly to pouhé opracované kameny.

„Dala jsi vědět Clarkovi? Ví toho o vesmíru víc než my dva dohromady."

„Dala. Má uzávěrku a dorazí koncem týdne."

„Nějaký důležitý článek?"

„To už jsem se neptala. Zněl dost vystresovaně."

„Hm... počkáme, až dorazí. Ve třech toho vyzkoumáme víc, Diano."

„A než dorazí? Budu se tu nudit?"

„Ty a nudit? Kdepak... budu galantní hostitel."

Rozesmála se.

***

Nemůžu se dostat k vojenským zakázkám, natož plánům. Wayne a ani ten Fox nejsou hlupáci. Nesvěří asistentce něco takového. Mám jen vařit kafe, obsluhovat návštěvy a přepojovat hovory. Opravdu práce snů.

Frustrovalo ji to. Neměla, co hlásit Furymu. Zpočátku myslela, že to bude zábava, ale nebyla. Dokonce i u Starka to bylo lepší.

„Ne," potřásla hlavou. „Nebylo to tam..."

„Natalie? Děje se něco?"

„Ne, pane. Já jen... myslela minulé zaměstnání. Tady je to mnohem lepší," zamrkala řasami.

„To rád slyším. Mám pro Vás úkol. Můžete, prosím, obvolat lidi na tomhle seznamu?" Podal jí štos papírů.

„Jistě. Z jakého důvodu?"

„Budeme pořádat večírek k založení Wayne Enterprises. Všichni lidé na seznamu jsou hosté."

„Úplně všichni?" Málem se jí protočily panenky. „Proč nerozešlete tištěné pozvánky?"

„Můžou se k nim snadno dostat padouši. Třeba Joker. Tohle je bezpečnější způsob. Vy jste pak zvaná taky."

„Opravdu?"

Šance.

„Ano. Budete dělat společnost jedné mojí známé, kdyby to nevadilo."

„Nebude mi to vadit. O koho se jedná?"

„Je to kurátorka z Louvru. Diana Prince."

Zamýšlený úsměv ztuhl Natashe na rtech.

To snad ne!

*

Amazonská princezna se kontrolovala v zrcadle. Prsty chytila roztřepenou nit u šatů. Zatáhla, nit povolila.

To je lepší, dovolila si pohled sama na sebe. Nechala si vlastní šperky, i když jí chtěl Bruce nějaké půjčit. Vlasy měla vyčesané do drdolu. Z další prohlídky ji vyrušilo zaklepání. Vzdychla.

Snad je všechno v pořádku, otevřela.

„Ahoj. Bruce říkal, že už budeš hotová," sklouzl pohledem po jejích šatech. „Modré? Nehodily by se ti k očím zelené?"

„Netušila jsem, že píšeš i články o módě," opáčila.

Zvedl omluvně ruce. „Dobře, už mlčím," objal ji.

„Taky tě ráda vidím, Clarku."

„To nejsi sama. Půjdeme?" Nabídl jí rámě. Sám byl patřičně ustrojený.

„Jistě," zavěsila se do něj.

Přelétla plný sál lidí pohledem. Byla jen ráda, že to není maškarní. Vyhledala očima Bruce.

Stál zády, mluvil zrovna s Natalií.

„Budeš stát nebo mě povedeš?" Nedalo jí to, musela si do Clarka lehce rýpnout.

„Povedu tě," uchechtl se. „Rovnou k Brucovi, ať tě protočí v kole. Mimochodem... ta jeho asistentka nevypadá špatně."

„Měl jsi s sebou vzít Lois," odtušila. „Přešlo by tě flirtování s jinou."

„Přešlo mě už teď."

Pořádně neposlouchala, když se Bruce otočil. Usmála se. „Překvapení."

„To teda... vypadáš... no... sluší ti to."

„Tobě taky."

„Smím prosit?"

„Ano," nechala se vést. Nepatrně otočila hlavu, ohlédla se. Zahlédla záblesk rudé barvy. Byla to chvilka, už ji znovu nezahlédla.

Ne, nekaž si to. Možná je tohle jediná příležitost k tanci. Pro jednou se zachovej jako sobec.

Tančili ploužák. Hudba byla pomalá, aby si páry dostatečně užily tanec.

Zvedla k Brucovi oči.

Vpíjel se pohledem do jejích.

Ztratili se navzájem v očích toho druhého. Nevadilo jim to.

***

Agentka opustila nepozorovaně sál. Konečně měla příležitost. Všichni se bavili, nikdo jí nevěnoval pozornost. Čekala dost dlouho, aby získala plány k Wayneovým technologiím. Vklouzla do místnosti v patře. Byla to Brucova domácí pracovna. Vybavená počítačem.

Naštěstí mi v práci řekl heslo, zadala ho. Vzápětí vztekle zaklela.

Počítač byl úplně prázdný. Nic v něm nebylo. Žádná data, žádné plány. Absolutně nic. Celá její mise byla naprosto zbytečná.

Tohle Furymu nedaruju. Opustila místnost. Vrátila se ke společnosti.

Zítra tu skončím.

**