Nevěřila by, jak je Paříž oproti jiným městům odlišná. Bylo to tak jiné město v porovnání s Washingtonem. Dýchala z něj jakási tajemná elegance a okázalost.

Možná je to těmi evropskými dějinami, napadlo ji. Myšlenka vzápětí odplula do ztracena. Zůstala ohromeně stát před skleněnou pyramidou, která tvořila střed piazzetty. Zároveň se jednalo o hlavní vchod do galerie Louvre.

Přehodila si rudý cop přes rameno, vykročila vstříc muzeu s jeho rozlehlými sály a galeriemi. Nemohla se dočkat.

*

Zakroužila rameny. Od několikahodinového sezení ji začínal bolet krk a nejen ten. Potřebovala na vzduch, místo toho tvrdla na poradě.

Tohle je tak zbytečný, počítala, kolik času zbývá do skončení. Měla práci, nebyla placená za vysedávání a nudné žvanění. Nikdo jí nemusel připomínat, jak se starat o sbírky, které potřebovaly zvláštní péči. Ve starožitnostech se vyznala obzvlášť dobře.

Málem vydechla úlevou, když ředitel oznámil ukončení porady. Hodlala se, co nejrychleji zdekovat k neroztříděným předmětům. Těšila se, že je bude moct vyzkoušet.

***

Procházela kolem obrazů, prohlížela si vystavené předměty. Připadala si znovu jako malé dítě ztracené ve velkém světě. Převládal v ní naprostý pocit úžasu.

Je to tu tak obrovské. Člověk bez smyslu pro orientaci by se tu snadno ztratil. Díky kamerám by ho ovšem rychle objevili. Kamery nebudou jedině na dvou místech, v zaměstnaneckém zázemí a na toaletách. Toalety zcela určitě kontrolují zaměstnanci, alespoň uklízečky při úklidu. Zato prostory výhradně pro zaměstnance... to je jiná.

Zahnula do další chodby. Kolikrát se zastavovala, polohlasně obdivovala vystavená umělecká díla. Všechno čistě pro kamery. Věděla dobře, jak jsou umístěné. Nejen od pohledu, ale i z plánů, které jí poskytl Fury.

Kdykoliv jindy by si návštěvu staleté instituce vychutnávala. Na malou chvíli litovala, že není na opravdovém turistickém výletě.

Všimla si pootevřených dveří. Vklouzla dovnitř.

*

„Krucinál!" zaklela, když jí podjela noha. Zachytila se krabice. Pád a modřinu by přežila, ale poškození starožitných zbraní nikdy.

„Mají sakra vědět, že voda do skladu nepatří," doprovodila výlev zlobným gestem.

Otevřela jednu z krabic. Počínala si pomalu, na rukou navlečené rukavice. Usmála se. Nádherná práce, vytáhla zdobenou dýku s množstvím rytin a vzorů. Všimla si symbolu Slunce. Aztécká a ke všemu obětní. V opravdovém boji by byla k ničemu, ale na výstavu se hodí.

Nepočítala, jak dlouho se prohrabuje krabicemi. Doslova svojí prací žila. Možnost objevovat staré kousky zapomenuté historie... nic se tomu nemohlo vyrovnat.

Zvedla poslední víko. Zarazila se, zamrkala.

„Co to má být?" Nechápala.

Na vystlané podušce ležela dvojice barevných krystalů, zelený a oranžový. Vysvětlení, co jsou zač, zcela chybělo. Byl u nich pouze drobný list papíru.

Postarejte se o ně. Jedině u Vás budou v bezpečí.

Nic víc.

***

Procházela zaměstnaneckými prostory. Věděla, kam jít. Do kanceláře kurátorky starověkých zbraní.

Fury mluvil o mapě, která se kdysi ztratila Howardu Starkovi. Jsou tam údaje o letounu, ve kterém prý ztroskotal kapitán Amerika. Poslední vodítka k mapě končila tady v Louvre.

Zahnula ke dveřím kanceláře. Čekala jako správný zloděj na večer, až budova ztichne.

Nesvítí se tam. Šla domů jako všichni ostatní. Tohle bude snadné, stiskla kliku. Vešla.

V místnosti panovalo prázdno. Počítač na stole byl vypnutý, šanony s materiály úhledně srovnané. Nebylo tu ani smítko prachu.

Mravenčí práce, zavřela dveře. Měla jen omezený čas. Musela začít. Obešla stůl.

*

Diana se vracela do kanceláře, krabici v ruce. Nechápala, co krystaly znamenají, natož proč je dostala právě ona. Mimoděk si vybavila fotografii, kterou dostala před pár dny.

Ne, to nemá spojitost. Nesmysl. Co by z toho Bruce měl? Vůbec nic. Už jen ten vzkaz... poslal to někdo, kdo si je vědom existence Wonder Woman.

Šla chodbou v naprosté tichosti. Vzala za kliku.

***

Slyšela cvaknutí kliky. Měla sotva minutu na úkryt. Vrhla se pod stůl. Slyšela rychlé bušení vlastního srdce.

Sakra! Budova měla být dávno prázdná. Kdo to je? Na uklízečku je dost pozdě.

Neodvážila se pohnout ani o píď. Neslyšela žádné kroky. Nemohla vykouknout, nic. Dokonce i sebemenší pohyb by ta osoba slyšela, kdyby byl rychlý.

Pohnula očima. Viděla černé lodičky.

Žena. Kurátorka? Co tu dělá? Měla být dávno doma. Takhle tu mapu nezískáme. Mělo to proběhnout v tichosti a pokud možno beze svědků. Získat nebo ofotit tu mapu a vypadnout.

Pohyb.

Zahlédla oválný obličej a hnědé oči. Upřené na ni. To nebylo nejhorší. Odhalila ji, budiž. Mnohem horší byl ostrý nůž přiložený k jejímu krku.

Ovládla se, aby nepolkla.

„Vylezte... a určitě mi řeknete, proč jste se sem vloupala."

Nebyla to prosba ani žádost. Poslechla. Zpod stolu by se bránila špatně.

*

„Čekám. Co jste hledala?" Odložila nůž na stůl. Nepotřebovala ho, ale to rusovlásce neřekla. „Zamrzl vám jazyk?"

Není to Američanka. Od pohledu nejspíš Ruska, možná jejich agentka. To bude radši mlčet, než aby něco řekla. Naštěstí tu mám něco, co jí rozváže jazyk, pokud nebude zbytí.

Agentka přemýšlela. Dokázala by kurátorku snadno zneškodnit. Za komplikace s tím spojené to ovšem nestálo. Věděla, jak nerad Shield vyplácí bolestné.

„Pracuju pro americkou rozvědku. Máte tu něco, co si musíme ofotit. Je to pro nás opravdu důležité," rozhodla se pro polopravdu.

„Ano? A co to má být?"

„Mapa."

„Těch tu mám hodně. Musíte být konkrétnější..."

„Natasha."

„... Natasho. Co je to za mapu?"

„Zachycuje údaje o ztroskotání vojenského letounu. Patřila Howardu Starkovi."

Mlč už. O vojákovi vědět nesmí.

„Stark..." Přes pohledný obličej přelétlo zamračení. Bylo letmé, ihned zmizelo.

„Máte ji tu někde? Vyfotím si ji a napořád zmizím, slibuju. Víckrát o mně neuslyšíte."

„Dobře. Vyfotíte si ji," obrátila se k jedné z prosklených skříní. Drobnou mapu v ochranné folii našla během chvilky.

Cvaknutí foťáku.

„Děkuji, paní kurátorko. Americká vláda bude opravdu vděčná."

„Nestojím o žádný vděk vaší vlády... a spíš Diano."

„Dobře. Bylo mi potěšením, Diano."

Neodpověděla. Poslouchala kroky, jak agentka odcházela. Měla důležitější starosti než Howardovu starou mapu. Její mysl se zaobírala dvojicí tajuplných kamenů. Hodlala je prozkoumat. Musela.

***