Hermiona se probudila ve své posteli. Když se pokusila vstát, ucítila ostré bodavé píchnutí v nervech po celém těle. I přes bolest se přinutila posadit, očima zaletěla k hodinám, které ukazovaly devět hodin ráno. Docela si přispala. Věděla, že byla hodně unavená, ale nedokázala si vzpomenout, co by mohlo být příčinou její bolesti. Hlava jí třeštila, jako kdyby měla kocovinu, přestože ale nic předchozí den nepila.

Když si pokoušela vzpomenout, co se to večer vlastně stalo, nedokázala to. Nevěděla, jak se dostala do své postele. Nepamatovala si ani cestu z knihovny, v mlživé paměti měla pouze vzpomínku na okamžik nepříjemného tlaku v hlavě. Nevěděla, ale co jej mohlo způsobit. Pomalu se oblékla, při každém namáhavějším pohybu zaskuhrala. Pak se rozhodla vydat na snídani, kde právě dojídali Ron, Ginny, Neville a Lenka.

,,Dobré ráno," pozdravila s nadšením Ginny.

,,Dobré," odpověděla Hermiona velice krátce, protože si zrovna sedala na lavici ke stolu.

,,Jsi v pořádku, Hermiono?" zajímala se ustrašeně Lenka. Byť se Hermiona snažila zamaskovat jakýkoliv náznak své bolesti, nepodařilo se jí to.

,,Nic mi není," odpověděla prostě, nechtělo se jí vysvětlovat veškeré podrobnosti, navíc nikdo o tom hlasu nevěděl...

,,Musím říct, že sis opravdu přispala," podotkne Ginny.

,,Když jsem přišla do ložnice, už jsi spala jako zabitá, dokonce jsi neměla ani sundaný hábit."

Ginny se smála, protože věděla, že Hermiona nerada kolem sebe vytváří pocit, že i ona někdy usne jen tak. Hermiona se odjakživa snažila působit, že všechno zvládá naprosto s přehledem, i přestože to tak vždy nebylo. Když si ve třetím ročníku do svého rozvrhu zapsala tak obrovské množství předmětů, byla každý večer naprosto vyřízená.

,,No jo, byla jsem v knihovně, ale asi jsem to přehnala..." připustí Hermiona, i přesto že teď svým nejlepším kamarádům lže...

Po snídani se Ron s Ginny ještě vydali na hřiště trénovat, chtěli využít poslední šance před konkurzem, který se konal odpoledne. Byla nádherná sobota, takže to prozatím vypadalo, že všechno se bude dařit podle plánu a že konkurz bude opravdu zábava. Hermiona se spolu s Nevillem a Lenkou vydala na procházku kolem jezera. Cestou se Neville s Lenkou bavili o nejrůznějších rostlinách a tvorech, které za poslední dobu objevili. Hermiona je moc neposlouchala, protože ji trápila skutečnost, kterou zjístila dnes ráno na snídani.

Jak se vlastně dostala do ložnice?

Tato myšlenka jí vyvstávala v hlavě, ale stále na ni nedokázala najít odpověď. Myslela si, že jí tam nějak dostala Ginny nebo někdo podobný, ale kdo jiný by ji po večerce jen tak donesl do ložnice, aniž by ji nenahlásil, nebo dokonce rovnou nezanesl k nějakému smrtijedovi. Hermiona ve svém bloumání pokračovala, ale zatím to nevypadalo, že by se blížila k cíli.

,,Hermiono!" mávala Lenka rukou před Hermioniným obličejem. Hermiona se probrala ze svého zamyšlení.

,,Cože?" nechápavě se zeptala.

,,Říkám, jestli se jdeš odpoledne podívat na ten konkurz..." zopakuje trpělivě Lenka.

,,Ehm, jo..," pronesla zmateně Hermiona, ,,no jasně, že jo," konečně se stoprocentně probrala.

Lenka jejímu stavu nijak nevěnovala pozornost, zřejmě jí neměla co vyčítat, protože obvykle na jejím místě byla právě ona. Hermiona jí byla opravdu vděčná, že se moc nevyptávala, protože nevěděla, co by jí odpověděla.

Dopoledne si nakonec opravdu užili, protože Lenka se sice Hermiony nevyptávala, co ji trápí, ale slepá opravdu nebyla a tak se snažila Hermionu zaměstnávat a pořád se jí na něco ptala, že Hermiona neměla čas nad něčím přemýšlet.

Když odpoledne mířili ve své skupince spolu s Ronem a Ginny k famfrpálovému hřišti, smáli se na celé kolo, během oběda se mezi nimi rozmohla dobrá nálada. Ron a Ginny zapomněli na nervozitu z konkurzu a Hermiona neměla čas na své bloumání. Ron kráčel vedle Hermiony. Drželi se spolu za ruce, bylo to jejich společné znamení podpory. Během války se tímto způsobem naučili vyjadřovat náklonnost k tomu druhému.

Na hřišti už bylo opravdu rušno, dostavila se tam celá řada studentů, kteří měli zájem, zahrát si v nebelvírském týmu.

Ginny se před všechny postavila a začala: „Musím říct, že jsem překvapená, v jakém počtu jste dorazili. Nicméně jsem opravdu ráda, že jste tady. Nebudu dále zdržovat, máme před sebou ještě hodně práce. Takže začneme tím, že si dáme krátkou rozcvičku. Tak do toho, 5 koleček!” zvolala nakonec.

Všichni se odrazili, většina se začala hnát vzduchem, někteří byli opravdu rychlí, Ginny se nestačila ani třikrát nadechnout a už je viděla pouze jako malé tečky, někde na druhé straně hřiště. Mnozí, ale neměli to štěstí a konkurz pro ně skončil opravdu brzy. Protože pár prváku se nedokázalo na koštěti udržet ani na deset sekund. Jeden blonďák dokonce spadl tak nešikovně, že si zlomil ruku. Chudák pak s Lenkou mířil zpět k hradu rovnou na ošetřovnu.

Hermiona si mezitím našla místo na tribuně, odkud měla velice dobrý výhled na veškeré dění na hřišti. Musela se sama pro sebe zasmát, když viděla zápasící prváky, kteří se snažili zkusit své štěstí.

Po krátké rozcvičce následovala hra s camrálem, Ginny se rozhodla, že nejprve zkusí prověřit jejich základní dovednosti, protože vypustit potlouky hned na začátek, by nebyl zrovna nejlepší nápad. Cílem konkurzu nebylo někoho zabít.

Jak později zjistila, ke zraněním potlouky ani nepotřebují. Když Dean Thomas, který se rozhodl své štěstí zkusit taky, z nějakého nepochopitelného důvodu chtěl camrál odpálit hlavou, bylo vymalováno. Zřejmě si camrál spletl s mudlovským fotbalovým míčem. Camrál ovšem je mnohem tvrdší a tak se okamžitě zřítil k zemi. Kromě ztráty vědomí mu naštěstí nic nebylo. Po chvíli se probral a s hlasitými nadávkami opustil hřiště.

Časem se počet hráčů na hřišti zmenšil natolik, že mezi nimi zbyli pouze opravdu dobří hráči. Ginny na všechny mávla rukou, aby přiletěli k ní.

„Myslím, že je ideální čas, se konečně pustit do pravého famfrpálu,” začala je pomalu rozdělovat.

Vytvořila dva týmy po sedmi, přesně tak jako v normálním zápase. Ona sama nehrála, aby mohla dostatečně sledovat všechny hráče. Pískla na píšťalku a hra mohla začít...

Hermiona celý konkurzový zápas sledovala ze svého místečka. Držela přitom Ronovi palce, ale podle dnešního výkonu si o něj starosti dělat nemusela, šlo mu to dnes opravdu skvěle. Zatím nepustil ani jeden gól.

Na hřišti se hrálo se vší vervou. Ginny měla co dělat, aby udržela mezi hráči pořádek, někteří neustále faulovali a tak stále musela pískat a tím přerušovat hru. Hráči začínali být unavení, protože zápas byl už opravdu dlouhý, jenže ani jeden z chytačů ještě nebyl schopen chytit zlatonku a tak hra pokračovala.

Hermiona časem hru přestala sledovat, neustálé přerušování díky faulům, jí kazilo celý zážitek ze hry. Proto se opět uchýlila ke svým myšlenkám, věděla že by se jim měla vyhnout, ale nadruhou stranu, si byla vědoma, že čím dříve všechno vyřeší, tím dříve bude mít pokoj.

V hlavě se jí neustále vybavoval ten muž. Plášť, který měl na sobě mu splýval kolem celého těla. Maska zakrývala jeho obličej, ze kterého šly vidět pouze ty jeho modrozelené oči. Hermiona stále měla pocit, jako by je znala, ale nedokázala je k nikomu přiřadit. V jednu chvíli měla dokonce pocit, že na schodišti o pár metrů dál, zahlédla vlnící se smrtijedův plášť. Když se ale podívala za chvíli, nikdo tam nebyl. Usoudila, že už by neměla přemýšlet nad těmito věcmi, protože z toho začíná mít halucinace.

Den se začínal ubírat ke konci. V dáli již šlo vidět zapadající slunce, které nádherně osvětlovalo okolní krajinu. Zápas už vypadal spíše jako pouhopouhé létání sem a tam, všichni byli již unavení. Ginny měla pocit, že už to nikam nepovede, v podstatě už měla stejně jasno v tom, koho do týmu vybere. Jediný kdo jí ještě chyběl byl chytač. Ať se snažili, jak nejlépe mohli,  nikdo z nich se nemohl vyrovnat Harrymu. Pokoušela se je příliš právě s Harrym nesrovnávat, ale marně.

Ozval se zvuk píšťalky. Všichni pohlédli na Ginny, která zrovna přistávala na zemi a mávala na ně.

Když byli všichni dole, oznámila jim: „Vím, že jste se všichni moc snažili. Jak jistě víte tento zápas nebyl vůbec lehký, nicméně mi stále chybí vybrat chytače. Proto prosím všechny ty, kteří nebyli vybraní a právě dva chytače z tohoto zápasu, aby se ještě zúčastnili, malé soutěže. Pravidla jsou jasná... Chyťte zlatonku!" se zvoláním nakonec, vypustila malý míček s křídly, ten okamžitě zmizel. Všichni, kteří stále zůstali ve hře, se jej vydali hledat. Ginny jen doufala, že ho najdou včas, aby jim nadobro nezmizel v černočerné tmě...

Hermiona si právě krátila dlouhou chvíli tím, že z kapsy pláště vytáhla Pobertův plánek. Zvykla si ho nosit stále u sebe. Poslední dobou do něj koukala opravdu často. Pomáhalo jí to nemyslet na všechno to okolo.

Na plánku viděla, že většina teček už je, nebo právě míří do velké síně. To nebylo divu, když se pomalu blížil čas večeře. Mimo jiné ji zaujala tečka Rookwooda, který byl ve své pracovně. Jenže tam nebyl sám, byla tam tečka u které ale nebylo jméno. Nebo abych byla přesnější, tam kde být jméno mělo, místo něj byla obrovská kaňka. Hermionu to udivilo, protože nic podobného dosud neviděla.

„Hej Sarah,” křičela Ginny na jednu dívku, která právě pokoušela shodit jednoho spoluhráče z koštěte. Ginny už byla po dnešku opravdu vyčerpaná, nevěděla jak dlouho už tady jsou, ale podle oblohy nad sebou usoudila, že se pomalu blíží čas večeře.

Po další půlhodině se konečně právě Sarah podařilo zlatonku chytit, Ginny z toho nadšená opravdu nebyla, protože zrovna Sarah do týmu nechtěla, ale nic jiného ji zřejmě nezbývalo.

Všichni se začali postupně balit a vracet zpátky k hradu. Hermiona byla stále zaujatá plánkem, takže si vůbec nevšimla, že na ni Ginny volá:

„Hermiono!!!” Ginny křičela, jak jen mohla, ale Hermiona stále nevnímala, koukala se do svého klína, kde měla položený nějaký pergamen.

„Hermiono, už je konec,” to Ginny už došla až k ní. Hermiona na Ginny pohlédla. Ginny spatřila výraz Hermiony.

„Co se děje?” zajímala se, protože Hermiona vypadala stejně překvapeně, jakoby právě Voldemort začal zpívat vánoční koledu.

„Nic, jen jsem nepostřehla, že už je konec,” zalhala.

Ginny jí sice nevěřila, ale nijak to nerozebírala. Společně se tedy vydaly k hradu. Ron cestou nadšeně popisoval veškeré složité manévry, které se mu dnes odpoledne povedly. Hermiona ho, ale neposlouchala, na plánku totiž našla novou tečku.

Tečku s jménem Draco Malfoy...

/Tak a je to tady! Náš hrdina, na kterého jste jistě čekali je konečně na scéně... XD/